Dva dny uběhly od dne, kdy moje nálada sklesla na dno tak, že se to ukazovalo i na mých kamarádech a lidech, které mám kolem sebe.
Negativní nálada byla tak chytlavá, že se pomalu nalepovala i na lidi kolem mě. Kyselé tváře kolem mě nepomáhaly. Vždy to jen zhoršily.
Bylo nějak okolo třetí když mě hypnotizovala lávová lampa na nočním stolku, kterou jsem dostal od Karl k Vánocům. Červená barva, smíchaná s oranžovými kousky, které se pomalu hýbaly.
Povzdech mi vyjel z úst. Z otevřeného okna se hrnula ještě větší zima než by měla být. Mikina obalená kolem mého těla byla už z venku studená, zatímco zevnitř mě oteplovala, ale už to tak nepomáhalo.
Oznámení které mi přišlo na telefon bylo poznat hned, jak se mi rozzářila obrazovka. Kde byla dobře vidět tapeta, ze které se mi dělalo úzko a více smutno.
Tapeta vypadala jako kdyby byla více jasnější. Dva kluci na tapetě, bylo jasné že je zrovna večer kvůli tmy okolo nich, jen menší blesk z foťáku je osvětloval.
Menší brunet s červenými tvářemi ležel levým líčkem na polštáři, jeho čokoládové vlasy rozcuchané, s jemným úsměvem se koukal do kamery. Vyšší blonďák ležel za ním. Ruce omotané kolem bruneta, obličej zabořený do jeho ramena, delší vlasy taktéž rozcuchané, se zavřenými oči oddychoval.
Oči byly zase zavaleny slzami, štiplavé oči jsem zavřel aby si na chvíli odpočinuly. Tapetu bych si mohl změnit, ale jako kdybych na to neměl sílu, jako kdyby mi něco vzadu v hlavě říkalo nedělej to.
Zasténal jsem a odkopl mobil někde na zem. Ať už je prasklý nebo něco jiného mě v ten moment nezajímalo. Vchodové dveře byly otevřeny a s tím šel slyšet i tiché zalapání po dechu.
„Ježíši," bylo zamumláno, pár kroků bylo slyšet když chodily po pokoji, „George, co se stalo?" Kroky se zastavily před mojí postelí.
Karl stál vzpřímeně s rukama v bok. Kvůli této akci se jeho světle hnědý svetr trošku vytáhl. Obočí měl zvednuté s otázkou v očích.
O ničem neví, pokud mu třeba něco Sap nenakecal, „Nic," můj hlas se třepal, ale odpověď stála za to jako kdyby se nic nedělo.
Nadechl se, pomalu si sedl na kraj postele s opatrným výrazem, „Tohle není nic George." Pomalu a klidně řekl.
„Tvoje oči jsou červené," podíval se na zem, „a tvůj mobil skoro pod mojí postelí prasklý."
Sympatie hrála v jeho očích, dal mi ruku na koleno s menším úsměvem, „Je to kvůli toho že Dream jede pryč?"
Můj svět se zastavil, zase. Jako kdybych byl o ty dva dny zpátky, jak jsme stáli naproti sobě. Další zatajení o kterém nevím?
„Cože?" Hlas se mi v půlce slova zmenšil, prsty mi vjely do mých vlasů které by potřebovaly umýt. Zasténaní a jemné bouchnutí do čela.
Karl se na chvíli zastavil, jeho ruka už nebyla položena na mém koleni. Byl zmatený, ale nebyl jediný, to já taky.
Pramínek vlasů si strčil za ucho, jeho pohled sjel znova na zem, „On ti to neřekl?"
Další hlasitější zasténaní mi vyjelo z pusy. Seskočil jsem z postele a rychle se vrhl ke skříni. Pár kusů oblečení spadlo ze skříně, kvůli toho jak nebylo poskládané.
„George, co děláš?" Pomalými kroky směřoval ke mně. Jeho ruce zkřížené na hrudi, stále zmatený výraz visel na jeho obličeji.
„Nic mi neřekl," zadýchaný jsem si dával na sebe nové, voňavější oblečení, „proč mi nic neřekl." Zlomil se mi hlas.
„George," oddechl si, „možná už je pozdě, nevím jestli je stále na nádraží."
Slané, teplé slzy začaly zase padat na mé tváře, „To neříkej," zatřepal jsem hlavou, „na jakém je nádraží?"
Silné polknutí a potom odpověď: „Pennsylvania Station,"
Přikývl jsem, uschlé slzy byly na mých tvářích, ale zrovna mi bylo jedno co si o mně budou ostatní kolem mě myslet.
„Určitě tam ještě bude, věřím tomu." Popadnul jsem mobil který stále byl na zemi společně s batohem do kterého jsem rychle strčil věci které bych mohl potřebovat.
Karl nic neříkal, jen se na mě díval. A mně to ani nevadilo, více potřebuji slyšet od vyššího blonďáka.
Občas potřebuji přemýšlet jako první, než něco řeknu. Moje nohy mě nesly na nejbližší autobusovou zastávku, která naštěstí měla místo zastavení na nádraží na které potřebuji.
Ať už jsem se zkoušel dovolat, nic nešlo. Buď to spadlo do hlasové schránky, nebo to vyzvánělo do té doby, dokud to nebylo položeno mnou.
Jestli to je správná volba, to sám nevím.
__________________________
Words:727
Blížíme se ke konci knížky, tipovala bych takové 2-3 možná i 4 kapitoly 🫣
I'm in LA chilling with your bae 😝
ČTEŠ
You. /dnf/ ✓
Fanfic„Proč jsi nic neřekl?" Moje oči se koukaly do těch jeho tmavých zelených. Batoh který měl jenom na jednom rameni těžce nesl. „Chtěl jsem," začal, jeho pohled se koukl za mě. Hlasitý zvuk skřípajících vlaků, mi zrovna nedělal dobře na můj sluch, „al...
