You. /dnf/ ✓

VI.

Hodiny ubíhaly pomalu. Jedna hodina za druhou, když byla hodina nudnější tím pomaleji ubíhala.

Můj zrak se zapletl na hodiny na stěně, které zrovna dobře nešly. Propiska v ruce, která pro mě teď sloužila jako anti-stresová hračka.

„George?" Učitelka matiky, její obličej nebyl zrovna přátelsky a já to docela chápal, „můžeš vypočítat tuto rovnici prosím?" Její starý hlas se rozléhal po tiché učebně.

Zanadával jsem si, zrovna tohle jsem nechtěl. Matika mi nikdy nešla, možná tak v první třídě.

——

„Quackity byl včera nejvíce opilý, takže proto nepřišel na hodiny." Usměvavý Karl byl zpět, možná ne jak veselý jako vždy, ale nějaká ta špetka radosti tam byla.

„Mhm," zamumlal jsem, asi to nebylo hezký že jsem ho moc neposlouchal, ale já měl své myšlenky někde jinde.

Sedíme u stolu u kterého tentokrát sedí jen tři lidi. Bez Dream a Q. Za celý den jsem ho ani nezahlídl, dobře, možná jednou na toaletě, kde mě ignoroval.

Zamračil jsem se, když se mi vrátily křeče z rána. Ráno jsem se probudil s tím, že dnes bude vše v pořádku. Možná jsem lhal.

„George? Jsi v pořádku, není ti blbě?" Čtyři oči se teď koukaly na mě.

Mávl jsem nad tím rukou, „Jo, jen si zajdu na záchod." Rychle jsem se zvedl s menším otřesem, mé křeče byly větší než ráno.

Kurva.

Prázdná chodba na které nikdo nebyl. Bylo ticho, jen šly slyšet mé tiché kroky.

„Neměl by si být teď na obědě?" Známy hlas se ohlásil hned vedle mě. Možná kdyby se mi netočil svět bych věděl, že ke mně někdo jde.

„Běž pryč, sám si mě dneska ignoroval." Vyplivl jsem na něho.

Zasmál se, „Takže si naštvaný že jsem tě dneska ignoroval?" Otevřel mi dveře na toaletu.

„Ne." Vydechl jsem, „Jo."

Úšklebek na rtech a menší zachechtání, nic mi na to neřekl, jen sledoval mé pohyby, které zrovna s energií dělané nebyly.

Cítil jsem se jako ve snu, kde vůbec nic nevnímáte jen svoje myšlenky a vše okolo se vám mlží.

Zakašlal jsem, „Měl bys jít, pokud nechceš aby tady přišel Karl nebo Sap."

Možná jsem včera neměl sedět na studené zemi jen v tričku, když ještě k tomu pršelo. Ale z čeho mám křeče, to sám nevím.

„Říkal jsem ti," opřel se o rám dveří se zkříženýma rukama a upřeně se na mě díval, „běž se obléct, nebo budeš nemocný. Ne, pan Davidson si řekl, že radši bude přijímat teplo od kluka který je jen metr ode mě."

Tváře znovu červené a moje oči vykulené, „N-nebudeme o tom mluvit." Červený obličej jsem si schoval za mé ruce.

Jeho hluboký smích, byl poslední věc co jsem slyšel předtím, než kolem nás putovalo ticho.

Nikdo nic neříkal, moje hlava byla složena do mých ruk, když jsem se opíral o umyvadlo. Jeho póza byla pořád stejná, opřený o rám dveří, zkřížené ruce, a jeho pohled stále na mně.

„Víš," prolomil ticho, „místo toho abych tady byl, jsem měl být s Hailey mimo jídelnu."

Jako kdybych na to jméno hned zareagoval, Hailey? Jako kdybych to jméno někde už slyšel.

„Hailey?" Moje hnědé oči se znovu střetly s jeho zelenými, přikývl.

„Jo, moje holka," zdálo se mi jako kdybych se propadl do země, pod jeho slovy jsem byl slabý, neměl jsem slov.

„Jak," nádech, „dlouho spolu jste?" Výdech.

Podezřele se na mě podíval, „Rok," pokrčil rameny, „abych pravdu řek, ani s ní nechci být." Jeho ruce sklesly, byly podél jeho těla.

Jak jako s ní nechce být?

„Cože?" Nechápal jsem, „proč s ní nechceš být?"

Odkašlal si, jeho pohled nadále v zemi, už jsem necítil jeho tvrdý pohled na mně, méně se mé tělo otřáslo zimou.

„Rodiče mě nutí," zašeptal, malém ho nešlo ani slyšet, možná kdyby v místnosti nebylo takové ticho, ani bych ho neslyšel.

Zahihňal jsem se, „Nutí?"

Pomalu přikývl, jeho prsty v jeho delších jemných vlasech, které mu padaly do očí. Znovu panovalo ticho, nechápal jsem vůbec situaci ve které jsme, ale špetka lítosti tam byla.

„Jak-" svraštělé obočí a čelist sevřena, jeho hlas mě přerušil.

„Možná ti to jednou řeknu," nastavil ruku abych byl zticha, „teď se postaráme o tebe, aby ti bylo líp." Jeho kroky směřovaly ke mně, větší ruka se objevila na mých zádech, na kterých menší dobu zůstala.

„Teď je to o tobě, ne o mně, jasný." Hluboký hlas hned vedle mého ucha, mi zatočil tělem, jako kdybych se znovu otřásl, ale ne zimou.

Známe červené tváře, se znovu objevily na mých líčkách.

________________________
Words:739

Kvůli toho že týpečka se jmenuje Hailey, tak to neznamená že to je Hailey Bieber, lmao.

Potřebovala jsem nějaké random jméno pro holku, to je první jméno které mě napadlo xd.