You. /dnf/ ✓

XII.

Sníh venku byl čím dal silnější. Místo aby padaly klidné a studené sněhové vločky, spíš to vypadalo, jako kdyby byla venku velká sněhová bouře.

„Pokud budeš stále uhýbat, bude tě to bolet více." Větší ruka než ta moje, byla položena na umyvadle, zatímco špinavě-blond kluk pořád uhýbal rukou.

Menší potůček krve tekl po bílém umyvadle v koupelně, když dezinfekce, která byla vsáknuta do vaty, pomáhala ošetřovat zranění na kloubech a na obličeji.

„Tak na to netlač." Vyprskl zpět.

„Já netlačím." Zamračil jsem se do jeho obličeje, když se snažil znovu uhnout svou rukou.

Stiskl na jeho ruce se mi zvětšil, což šlo hned poznat po červených tvářích které se mi objevovaly, možná častěji než bych chtěl.

Ticho bylo mezi námi, jen zvuk, padajících vloček které narážely na okno, tohle dodávalo energii na noční, zasněžený, prosincový New York.

„Letíš zpátky do Anglie na Vánoce?" Řekl polohlasem. I když mluvit normálně mohl, energie kolem nás byla příjemná, i když jeho ostrý pohled mi připadal, jako kdyby mě chtěl zabít.

Je patnáctého prosince, všude už je vánoční nálada a lidé byli veselejší. U některých to nešlo ale stále vidět. Když se blíží Vánoce, samozřejmě že se blíží i nový rok.

Pokrčení ramen mu dalo odpověď, pomalu jsem novou vatu přitiskl k jeho lícní kosti. Jemně nadskočil, ale neuhnul tak, abych ho znovu musel vzít za paži a dát ho na původní místo.

„Nevím," krev na vatě zůstávala, „upřímně asi ne, rodiče letí na Vánoce do Finska, takže si myslím, že není smysl tam jet."

Pokýval hlavou, jeho delší špinavě-blond vlasy, se mu každým pohybem na hlavě hýbaly. Jeho jedna náušnice, která hezky visela na jeho právem lalůčku byla nově koupena.

„Takže, máš nějaké plány na Vánoce?" Jeho hrubý hlas se ozval po celé koleji, kvůli toho jaké ticho bylo. Nemohla chybět ani zima, která se už pohybovala po pokoji.

„Budu ve svém pokoji žrát cukroví a koukat se na vánoční filmy, které jsou moc kýčovité." Ironický úsměv mi hrál na rtech, který mi hned spadnul.

Jeho zahihňání, se znovu ozvalo po celé malé koupelně. Jako každý náš pohyb, nebo hláska.

Na mojí odpověď už nic neřekl. Jen se díval za mě, když moje ruka byla pod jeho čelistí abych si ho přidržel. Nebudu lhát červený ruměnec, byl po celém mém obličeji, jako kdybych se pálil.

Ruce jsem dal už podél těla, poslední pohled na mé dílo, které se mi podařilo udělat. Vaty a různé kapesníky, byly pohozeny po umyvadle, se zaschlou krví, nebo namočené od dezinfekce.

Vchodové dveře se otevřely, ještě studenější vítr, který postával na chodbě, se ocitl po celém pokoji.

Ať už člověk je kdokoliv, určitě viděl rozsvíceno v koupelně, proto kroky vedly tady. Všude jinde je zhasnuto, až na menší lampičku, která postávala vedle mé postele.

Šok který putoval ve dvou tělech, moje a Dream. Ani jeden z nás to nečekal, že v tichu někdo vtrhne do společné koleje.

Dveře od koupelny se více otevřely, a tady stál. Karl. Dream a já, se na něho koukali s šokem, čelem jsem stále byl otočený k Dream, jenom hlava otočená ke dveřím koupelny.

„George?" Jeho pohled se první střetl s tím mým, „Dream?" A nakonec Dream, jeho pohled byl prázdný, ale obočí svraštělé.

„Co on tu dělá?" Ukázal na blonďáka naproti mě. Karl měl na zádech batoh, jeho vlasy byly rozcuchané, a oči červené.

„Co se ti stalo?" Ignoroval jsem jeho otázku, a konečně se mé tělo otočilo čelem k němu.

Nadechl se, aby zvládl něco říct, ale Dream to udělal za něho. Pokud vznikne hádka mezi nimi, utíkám pryč.

„Mám právo tu být." Odsekl.

„Dream." Má ruka na jeho paži abych ho zastavil než něco udělá. Přece jsem mu ošetřil zranění.

„Nechci se o tom zrovna teď bavit," dal ruku na dveře, vedle kterých stál, „promluvíme si zítra," poslední jemný úsměv mi věnoval a taky naposledy dodal: „prosím?"

Bylo mi ho líto nemůžu říct že ne. Quackity se stěhuje zpátky do Mexika, byli to dobří kamarádi, a stále jsou. Bohužel cesty se musí useknout.

I když v kontaktu stále budou, snad.

Přikývnuti hlavy mu stačilo, jako náznak že mi nevadí si popovídat zítra. Přece už je trošku později.

Odešel z koupelny, dveře za sebou pořádně nezavřel, ale stále nebylo vidět do koupelny, ostré světlo které pronikalo do pokoje.

Dream se na mě otočil, moje ruka stále na jeho paži, jeho čelist sevřená a obočí stále svraštělé, „Si strašně měkký."

Povzdech mi ujel z úst, „Nech to tak Dream, vyřešíme to zítra."

Byl jsem unavený, oči se mi pomalu zavíraly, kruhy pod očima šly určitě taky výrazně vidět. Zívnutí, a ruka před pusu.

Jeho pohled změkl, „Fajn," dal mi pramínek vlasů pryč z očí, aby mi nepřekážel, „vyspi se."

Jeho ruka chytla můj bok, tak, aby jeho pusa byla vedle mého ucha. Teplý dech mi projel po levé straně tváře.

Zavřel jsem oči, a těžce se nadechl, moje ruka přistála na jeho rameni.

„Děkuji za pomoc, princezno." Zašeptaní a potom jemný polibek pod mé ucho kde mi zašeptal tato slova.

Než jsem stačil otevřít oči, byl pryč.

_______________________________
Words:840

Blíží se červen, ale já musím zrovna psát o Vánocích a novém roku.

Názory? :)