You. /dnf/ ✓

IV.

Hlasitost studentů se rozléhala po celé chodbě. Smích, různé konverzace kteří všichni vedli. Nebo se našli taky nějací lidi, kteří měli sluchátka v uších a nevnímali realitu.

Mé kroky, mě vedly ke skříňce, která byla už jen pár kroků přede mnou.

Místo tří propisek mám jen dvě, protočil jsem očima, idiot si ji nechal.

„George?" Hlas který jsem neznal si mě zavolal. Menší brunet, který měl vlasy schované pod kšiltovkou mi zamával.

Se svraštěným obočím mé tělo stálo a čekalo, až ke mně ten cizí kluk přijde. Možná cizí moc nebude, když zná mé jméno.

„Jsem Sapnap, Karl o mě určitě něco říkal?" Spravil si svou kšiltovku na své hlavě, „nechtěl by si přijít, a sednout si k nám na oběd?"

Čas oběda, zapomněl jsem. Jedna má ruka si našla cestu k mému lemu trička. Kdo mu řekl, aby mě šel najít?

Odkašlal jsem si, „Jo, jen si půjdu zanést věci do skříňky." Slabý úsměv mi hrál na rtech.

Oči se mu rozzářily, „Fajn! Můžu jít s tebou?"

Přikývl jsem. Jeho kroky šly slyšet hned za mnou, a po nějaké té chvilce už stál vedle mě. Byl menší než já, což překvapilo i mě.

„Karl jen říkal že jsi z Anglie," navázal konverzaci, „a promiň za ten trapas hned první den ve škole." Svraštil nos.

Povzdech uklouzl z mých úst, „Viděla to celá škola ne?" Jeho chyba to nebyla, ale stále jsem se cítil kolem všech trapně.

„Nevím, jestli celá škola, ale hodně lidí jo. Promiň za Dream, zrovna měl blbý den a jeho blbá nálada se vždy obrátí na druhé."

Mávl jsem nad tím rukou, nad tím že budu Dream potkávat teď každý den si musím zvyknout. Ať už je to na jeho blbé nálady, nebo taky ksichty, a jeho provokování.

Knížky byly hozeny do skříňky, a s volnými ruky, se mé celé tělo otočilo na Sap. Stál vedle mě a jeho pohled směřoval do země.

Mé nohy se daly zase do pohybu, a teď to už bylo směr jídelna. Sapnap, jako celou dobu, začal chodit znova za mnou.

Neprohodili jsme ani jediné slovo, trapné ticho to zrovna nebylo, ale zrovna to nebylo ani příjemné. Můžu říct, že to bylo něco napůl.

„Sapnap!" Skoro stejně vysoký kluk, jako je Sap přiběhl k nám. Na hlavě měl svojí čepici, která byla pro něho typická.

„Půjdu najít Karl," poslední ahoj, jsem obětoval pro Quackity.

Jídelna, kterou jsem až moc dobře znal. Byla znovu zalidněná studenty a učiteli. Nejvíce jsem se vyhýbal ostatním lidem, abych do nich nenarazil nebo možná taky něco horšího.

„George," úšklebek na jeho rtech hrál znova, „stůl máme tam," ukazováčkem nasměroval na jeden stůl vzadu v jídelně, „ale spíš by sis měl jít první pro jídlo."

Velká řada studentů kteří čekali na jídlo se stále množila. Předbíhaní, potom naštvaní lidi kteří nadávali na lidi kteří předběhli. A potom taky učitelé, kteří už neměli nervy.

„Možná počkám," můj pohled stále na dlouhé řadě, „kdyžtak mám něco na pokoji." Můj pohled si našel tentokrát osobu která stála vedle mě, Dream který se díval na mě.

Pokrčil rameny, „To je jedno,"

„George!" Karl úsměv byl stále velký, jako každý den, „koupil jsem ti něco malého, věděl jsem, že přijdeš později." Zasmál se, vzal mě za paži a táhl mě ke stolu, kde už čekali Quackity a Sapnap.

„Večer jdeme do baru, chcete jít?" Quackity s plnou pusou promluvil, všechny oči se koukly na něho.

„Já půjdu společně s Karl, že?" Zasmál se Sap, když se koukl na Karl, který přikývl taky s velkým úsměvem.

Poposedl jsem si na místě, „Nepůjdu, musím ještě něco dodělat do chemie." Zasténaní se ozvalo od všech kluků, teda až na Dream, ten vypadal jako kdyby tady nebyl.

„Nudné." Zašeptal Q.

„Taky nejdu, nemám náladu." Po chvilce smíchu a konverzace se ozval Dream.

Tentokrát pohledy padly na něho.

„Dream? Slavný Dream nejde jo?" Zasmál se Sapnap a všichni s ním.

Nadzvedl jsem obočí, do této konverzace jsem se nemohl zapojit. Vůbec jsem nevěděl o co jde, a proč se všichni smějí.

Karl si všiml mého výrazu, „Chodí všude kde je alkohol nebo něco takového, jen nás to zarazilo proč nejde." Vysvětlil.

Podíval jsem se kolem stolu, Dream který vraždil Karl svým pohledem, „Co?" Zeptal se Karl nervózně a pomalu.

„Proč si mu to řekl?" Jeho pohled stále zůstával na Karl, všichni u stolu utichli.

„Tak patří teď k nám do party ne?" Řekl nechápavě, „zkus se s ním taky bavit, s nikým si neměl problém, ale s George jo?"

Začal jsem se cítit nekomfortně, „Karl," snažil jsem se ho zastavit. Další trapas v jídelně nesnesu.

Slabě se zasmál, „To není tvůj problém, můžu se bavit s kým chci a to ti může být u prdele."

Karl si to nenechal líbit, protočil očima, „Možná se tvoje ego zhoršilo, měl by si jít znovu k psycholožce, třeba ti to pomůže." Vykulené oči, a ruka před pusou.

Jeho tichá nadávka šla slyšet i vedle mě. Možná tohle bylo moc.

„Karl," už se ho snažil zastavit i Sap.

Dream čelist byla stažena, jeho slabý smích mu vyklouzl z úst. Jeho tělo se postavilo a společně s ním Sapnap. Dream odcházel, a Sapnap dal poslední pohled na Karl.

Co se to kurva stalo.

______________________
Words:863

Pog