You. /dnf/ ✓

XVII.

Další večerní den v New Yorku byl stále stejný. Stále sněžilo a byla zima. Lidé pořád utíkali pro dárky a spěchali všude kam potřebuji.

Já teda ne. Sedím zase ve tmavém pokoji jen s rozsvícenou lampou na nočním stolku. Kniha položená v klíně kterou jsem za celou dobu zatím ani jednou neotevřel.

Jediné co dělám je, že se koukám před sebe do zdi, písničky mě bily do uší a já je v klidu poslouchal.

Zprávy mi přicházely na mobil, ale já je jednoduše ignoroval. Vůbec jsem se necítil reálně, cítil jsem se více jako kdybych byl ve snu.

Směšné.

'cinnamon girl by lana del rey'

Možná večerní procházka by neuškodila, přece není tak pozdě. Pokud mě silný vítr spojený s vločkami neunese pryč.

'Cinnamon in my teeth
From your kiss
You're touching me
All the pills that you did
Violet, blue, green, red to keep me
At arm's length don't work'

Mlčky jsem poslouchal text písně která mi hrála. Melodie mi zněla do uší a já si to užíval, na chvíli se mi zavřely oči a já se ocitl v noční krajině snů.

'You try to push me out
But I just find my way back in
Violet, blue, green, red to keep me out
I win'

Jak se cítit když polovinu svého života se cítím osaměle, možná i depresivně. Uchechtl jsem se nad svými myšlenkami. Nad čím kurva přemýšlím.

'There's things I wanna say to you
But I'll just let you live
Like if you hold me without hurting me
You'll be the first who ever diď

Tahle písnička mě vždy uklidňovala. Texty písní jsou občas pravdivé až to zabolí, taky se vyskytnou i verše které by jsme si přály, aby se vážně staly.

„George!" Sluchátka byly vytrhnuté z mých uší, společně s mými oči které se šokem otevřely.

„Co děláš Karl?!" Sluchátka mi vrátil, s vykulenými oči jsem si ho prohlížel. Zmoklá bunda od sněhu a společně ostatní oblečení které měl na sobě.

„Psal jsem ti několik zpráv, dokonce i Sap protože si vůbec neodepisoval." Naštvaně si sundal mokrou čepici na které stále byl studený sníh.

„Promiň!" Natáhl jsem se pro mobil abych stopl písně které stále hrály, „nevím proč tak šílíš."

Prohrábl si rukou svoje vlhké a studené vlasy, jeho pohled se díval po půlce mého pokoje, který sdílíme společně.

„Mohl by sis tady aspoň málo uklidit." Řekl už jemnějším hlasem, když si sedl na kraj postele na které teď sedíme spolu.

Z úst mi odešel hluboký povzdech, mé rudé oči se na něj dívaly. Červené oči kvůli pláči a nedostatečnému spánku.

„A teď jsi můj otec?" Koulení očima se stává mým zlozvykem, „Plus můžeš nesedět na té posteli když máš mokré oblečení?" Nohou jsem ho jemně šťouchl do stehna.

Vysmál se mi, ale přesto vstal. Na rtech měl stále jemný úsměv, „Budu spát na koleji společně se Sap. Jen tohle ti chci říct."

Spal tam víckrát, než by měl, „Chudák Dream. Beztak co tam děláte." Smích mi vyjel z úst.

Karl růžovější tváře byly nyní červenější. Teď ne kvůli chladu. Zasténal a hodil po mně svojí čepici, kterou měl v ruce.

„Tak jestli chceš, tak můžeš jít se mnou a spát s Dream." Zastavil se po větě kterou dořekl, a já také.