You. /dnf/ ✓

II.

Nové tváře jsem poznal hned, když jsem vešel do nové místnosti, což byla jídelna. Slabé světla svítily přes celou jídelnu, kuchařky které vypadaly že za chvíli hodí všechno jídlo na zem, a vzdají se své práce.

Karl který to tu už znal, se díval jen kolem sebe, jestli uvidí stůl kde sedí kluci. Nevím jak vypadají, nemůžu mu pomoct.

„Támhle si bereš jídlo," ukázal svým ukazováčkem na místo, kde byla větší řada plných studentů, „támhle zase máš kde jídlo odevzdáváš, a pokud budeš chtít," dal mi ruku na rameno, „je tu taky bufet se sladkosti a tak."

Usmál jsem se, „Díky Karl,"

Přikývl, „Běž si pro jídlo, počkám na tebe u bufetu, koupím si tam něco na večer." Poslední pohled na Karl, a pak jsem jen viděl jak rychlým krokem jde k bufetu.

Studenti všude, někteří mladší, stejně staří a nebo starší jak já. Všichni se divně koukali, když jsem šel kolem nich, a nebo to je jejich typicky obličej vždy na večeři.

Pohled na jídlo a hned se mi zvedal žaludek. Jídlo, které zrovna nevypadalo nejlépe. Zasténal jsem si pro sebe, s rukama kolem sebe, jsem se otočil.

Možná to byla chyba, možná jsem se neměl tak prudce otočit a ještě stát na takovém debilním místě.

Lepkavý a studený nápoj se hned nalepil na mou mikinu. A taky na tričko člověka, do kterého jsem narazil.

S šokem v očích a taky trapností, podíval jsem se kolem sebe. Všichni utichli, a pohledy byly na nás, a já si přál abych se propadl do země.

„Co čumíte, otočte se." Hrubý hlas mě vyrušil z trapných myšlenek. Všichni se vrátili ke svých věcech, i když malý posměch byl slyšet.

Vysoký, delší špinavě blond vlasy, které měl schované pod čepicí. Do tváři se mi nahrnulo teplo, když jsem viděl že jeho bílé tričko je teď polité sladkým pitím.

„J-já promiň," hlas se mi třásl, nevím jestli to bylo kvůli toho, že jsem si myslel že se rozbrečím kvůli trapasu který se mi stal, a nebo to bylo, kvůli kluka který stal přede mnou.

Nadechl se, „Jen jdi z cesty pryč jasný?" Prohlížel si mě, zelené oči, které byly kvůli světla z jídelny tmavší.

S roztřeseným dechem jsem přikývl. Moje mikina byla lepkavá a cítil jsem se jako úplný idiot. S pohledem upřeným na podlahu jsem odešel. Cítil jsem pohledy, které mi lidé věnovali, cítil jsem se ještě hůř.

„George?" Opatrně se zeptal Karl jemným hlasem. Dávno se na mě díval, viděl celou situaci která se stala, jeho oči byly plné soucitu. Můj pohled sjel na jeho ruce, byly plné pytlíků sladkostí a nějakých nápojů.

„Půjdu na pokoj," falešný úsměv mi hrál na rtech, dobrý lhář jsem nebyl. A v přetvařování už vůbec ne.

-

Zima byla v celém pokoji, okno otevřené a zima lezla do našeho pokoje. Otřásl jsem se, mráz který šel hned na mou mikinu mě dělal jen více chladnějšího.

Okno jsem zavřel a mikinu si hned převlékl. Možná by se spíše hodila sprcha. Poškrábal jsem se na zátylku, když mikina která ležela na posteli byla promočená.

„George?!" Dveře od pokoje se otevřely, jako dnes, hned první minuty co jsem tu byl, „Jsi v pohodě? Viděl jsem všechno a Dream-"

„Dream?" Zastavil se, a já taky. To byl Dream?

Plácl se do čela, vlasy si dal z očí pryč, „Ano byl to Dream, šel zrovna pro pití. A když přišel k bufetu, kde byl i Sap s Quackity, tak si jen stěžoval."

Polkl jsem, „Říkal," odkašlal jsem si, „něco?"

„Ne," vychrlil, „ano, stěžoval si a všichni na něho koukali jak na debila. Pak jsem jim vysvětlil že jsi George, ten který dneska přijel, ale Dream to nezajímalo."

Výdech nádech, „Půjdu do koupelny,"

Karl nic nenamítal, nechal mě jít do koupelny, kde jsem se zavřel. Opřel jsem se o zavřené dveře a sjel jsem po nich dolů, než studená zem byla cítit pode mnou.

Nohy byly u mého těla a hlava schovaná. Červené tváře, a teplé slzy mi stékaly po teplých tvářích. Nevím jestli jsem brečel kvůli rozruchu který se stal, jak všechny pohledy byly na mě, a posměchy které kolovaly po celé jídelně.

Nehty se zaryly do mé paže, když vzlyky byly silnější a silnější. Takhle sám na věci jsem se dlouho necítil, a já jen doufal že všichni na tuto událost co nejrychleji zapomenou.

Nevím, jak dlouho to tu vydržím.

________________________________
Words:722

Děkuji za ohlasy u první kapitoly :]