You. /dnf/ ✓

XXIV.

24.12. - Christmas Eve
17:39

Restaurace která byla kousek od budovy kde teď trávíme náš čas, zas tak daleko nebyla. Za celou cestu nebylo promluvené žádné slovo, pokud nepočítám Karl a Sap, kteří komunikují mezi sebou.

Ruce v kapsách od zimní bundy, hlava směřována k zemi která byla pokrytá něžným sněhem. Ani nevím proč jsem přikývl jít na večeři, aby ty Vánoce aspoň o něčem byly.

Příště vím že nemám chodit, sám jsem chtěl být na koleji, číst si, poslouchat hudbu, cokoliv, jenom tohle ne.

Auta která jela vedle nás po silnici, menší rychlostí, nám zase dodávala nějaký ten zvuk, aby trapné ticho zase nekolovalo. Křupání sněhu pod nohama a potom stopy bot které zůstávaly za námi.

Odkašlání vedle mě, potom zvuk hrubějšího hlasu, „Jaký byl tvůj den, dneska?"

Chtěl jsem ho ignorovat vážně, že mi nic neřekl o tom že se znovu schází se svou bývalou přítelkyní. Proto mi nic jiného nezbývalo, než ho odbýt jediným slovem.

„Dobrý,"

Jemně se zasmál, jeho ruka chtěla jít kolem mých ramen, ale já včas uhnul. Ani se nemusím na něho dívat abych cítil jeho zmatený výraz, který měl v sobě i ublíženost.

Další odkašlání, tentokrát oznámení toho že nikdo z nás nic nebude říkat nějakou dobu. Ruku kterou chtěl dát kolem mě, schoval do kapsy od bundy, kde se mu pomalu zahřívala.

Lidí venku moc nebylo, ať už je to tím že jsou někde schovaní, nebo že jsou společně pospolu doma u večeře.

„Udělal jsem něco?" Po chvíli padla další otázka, která byla více zamumlaná, pohled na mně, který byl těžko ignorovat.

Ani jsem nevěděl jak odpovědět, pohled, který mi směřoval přímo na hlavu mě stresoval, aniž bych něco řekl nebo udělal, pochopil, že s ním mluvit nebudu.

Docela směšné, jak ze dne na den se může vše změnit. Ať už je to dobrá věc nebo ne, vždy to přinese menší smůlu. Větší hluk byl slyšet od restaurace ke které jsme se blížili, kde bude i naše večeře.

Zcela připraven na vše, co se stane do konce dne. Možná taky ne.

——

18:47

Zavření dveří od koleje, nervozita a všechno co jsem cítil venku je pryč. Karl v další koleji kde teď už vůbec nechci být, ani nevím kdy se vrátí, v tuhle dobu mě to vůbec nezajímalo.

Čepice, zimní bunda, šála a boty, byly někde už v rohu na zemi. Ruka mi projela vlasy s lehkým tahem až dolů k mému obličeji.

Stále jsem cítil chlad na dlani a konečcích prstů, když ruka se zastavila na mé tváři. I když tváře byly červené, vůbec nepomáhaly k tomu, aby mi bylo teplo.

Rifle které byly celé studené od zimy se mi přitiskly na mé teplé nohy, což nebylo vůbec příjemné.

„George?" Hlas který se zničehonic objevil za mnou mě vylekal. Rychlé otočení celého mého těla, které se setkalo z očí do očí s vyšším blonďákem.

„Kurva," vydechl jsem, „co tu děláš?"

Tep byl o něco rychlejší, ne jen že mě vylekal, ale taky že jsme byli sami v jednom pokoji, mohl jsem cítit teplo které jeho tělo vypuzovalo. Nejlépe bych si s ním lehl do postele a tak zůstal.

Ale teď to nejde.

„Proč mě ignoruješ?" Oční kontakt zrovna v hádkách, jestli to tak nazvat, nebyla moje zrovna oblíbená věc kterou udělat.

„Jak ses tu dostal Dream?" Ignorovat jeho otázku možná skvělý plán nebyl. Už teď vypadá jako kdyby něco rád rozbil, vztek šel vidět v jeho očích.

Odfrkl si, „Kurva, na něco jsem se tě ptal tak odpověz." Sundal si svojí zasněženou čepici, kterou měl celou dobu na hlavě.

Svraštělé obočí, jemně otevřená pusa, společně s červenými tvářemi, které určitě od zimy nebyly. Takhle bych neměl zrovna v tento moment, přemýšlet.

Hlasitě jsem polkl a kousal se do rtu tiše prosící o pomoc, i když jsem věděl, že nikdo nepřijde, „Třeba by jsi měl odpovědět proč se scházíš s Hailey."

Jeho pohled změkl, hlavu zakloněnou s jemným smíchem, „Takže tohle je ten problém?"

Každým momentem jsem si připadal jako kdybych měl vybouchnout, „Ano, tohle je ten problém Dream."

Cítil jsem slané, horké slzy v očích. Neměl bych brečet, ale je mi to tak líto, že to přede mnou tajil jako tajemství.

„Musel mi to říct náš kamarád jinak bych se to nedozvěděl," jedna teplá slza spadla na mé pravé líčko, „tak řekni Dream, jak dlouho se už scházíte?"

Sledoval moje výrazy, slzy které mi pomalu padaly z očí na tváře. Moje smíšené pocity, protože vůbec jsem nevěděl co cítit, co si myslet.

Pohled mu pomalu sjel na studenou zem od pokoje ve kterém stojíme. Jako anti-stres použil svoje prstýnky které měl na prstech, ticho, nic neříkal, až po chvíli ze sebe něco vydal.

„Nějaké ty dva dny" Jeho vina byla v jeho očích, teď ví, co přesně udělal.

Pomalu jsem přikývl, se zavřenýma očima jsem měl stále slzy. Hluboký nádech, „Běž pryč."

„George-" zkusil, ale nepovedlo se. Můj hlas ho přerušil, jeho oči skleněné, celý jeho obličej zářil provinilostí a smutkem.

„Vypadni Dream," můj hlas nebyl nahlas, ale žárlivost, vztek mě celý dohnal. Scházet se se svojí ex-přítelkyni za zády, zatím vás na koleji čeká někdo jiný, se kterým už vztah máte.

„„Proč jsi nic neřekl?" Moje oči se koukaly do těch jeho tmavých zelených. Batoh který měl jenom na jednom rameni těžce nesl.

„George, potřebuji ti něco říct." Rychle řekl abych větu slyšel. Já jen zatřepal hlavou, pusa stále polootevřená.

„Kurva už, vypadni!" Vztek stále sílil, a s tím i žárlivost kterou jsem nechtěl ještě nedávno přiznat.

Poslední pohled na mě a potom opuštění koleje. Slzy stále sílily, stále padaly na mé tváře . Červené oči s tvářemi, vzlyk za vzlykem, které se každou minutu zhoršovaly neboli zesilovaly.

Ruka před pusu abych uklidnil svoje vzlyky což to jen zhoršilo moje dýchání. Nakonec jsem brečel dokud jsem neusnul.

____________________________
Words:939

Kdo ještě neví, tak přesně nevím jak často budou vycházet kapitoly protože tento rok se musím učit na přijímačky. Snad to pochopíte, dekuju 🩷

Superstar in my bed - spotlight by Dream