You. /dnf/ ✓

XXIII.

24.12. - Christmas Eve

Vybíráni si oblečení které si vzít na sebe nikdy nebyl můj koníček. Vezmu si věci které se mi líbí, ale venku si říkám proč jsem si to vůbec vzal na sebe.

V zimě to je možná i horší? V zimních věcech vypadám vždy jak sněhulák, který vypadá jako kdyby se právě skutálel z nějakého svahu.

Přemýšlení co si vzít na sebe, různé oblečení pohozené na posteli, nějaké i na zemi, se zkříženýma rukama na hrudi, stojící vedle mé postele.

„George," můj pohled směřoval ke Karl, kde stál. V ruce držel kus oblečení, hnědý světlý svetr, který mu patřil.

Jeho úsměv byl jemnější, když jsem se na něj podíval, "Chceš si půjčit můj svetr, protože vidím že nevíš co si vzít na sebe?"

Moje paže klesly vedle těla, obočí svraštělé, s nervózním úsměvem na rtech, „Můžu?"

Jeho úsměv se jen zvětšil, vypadl z něho i nějaký menší smích. Jeho delší hnědé vlasy si upravil menším pohybem ruky. Pomalu ke mně posunul ruku s oblečením, taky odpověděl: „Můžeš, jinak bych ti to nenabídl."

S přikývnutím a úsměvem jsem popadl svetr a odešel do koupelny, „Díky,"

Menší světlo které se vyskytovalo v koupelně až tak silné nebylo. Hlavní světlo které viselo na stropě blikalo a bylo nepoužitelné. Tím pádem zbývalo druhé světlo které bylo nad větším zrcadlem.

Stál jsem před umyvadlem s pohledem do zrcadla, pokus o to, abych vypadal více jako člověk. Vlasy na všechny strany, světle fialové kruhy pod očima, oči unavené.

Proud tepla se po chvíli objevil na mém obličeji. Červený potůček krve který tekl z nosu. Pravá ruka hned zareagovala na místo kde se stále tvořila krev, prsty zkoušely zablokovat nosní dírku.

„Kurva," pravá ruka stále u nosu, zatímco levá hledala mezi různými šuplíky vatu, která by zastavila krvácení.

Kapky krve už padaly i na bílé studené kachličky, kvůli toho jak byl proud silnější. Moje naděje na nalezení vaty se stávala menší, pokud bych neprohrabal celý první šuplík, ani bych ji nenašel.

Utrhnutí kousek vaty která byla hned přiložena k místu kde krev tekla. Povzdech mi ujel z úst když jsem viděl krev po zemi a po umyvadle.

Jen vidět menší kapky krve na umyvadle mi dávalo pocit jako kdybych to už viděl. Taky že možná ano. Větší energii k tomu už i dodávala vata od krve.

Hned se mi před očima objevilo déjà vu.

„Děkuji za pomoc, princezno." Zašeptaní a potom jemný polibek pod mé ucho kde mi zašeptal tato slova.

„George?" Zaklepání na studené dveře, z druhé strany, od koupelny se ozvalo přes celou místnost.

S hlubokým polknutím, samozřejmě s růžovými tvářemi, jsem odpověděl osobě na druhé straně, „Jo?"

Můj hlas se třepal, nevím proč, rumělkové tváře, s pocitem jako kdybych měl shořet. Zaschlá krev která byla později zastavena, byla na mojí bradě, něco i pod nosem.

„Jdeš?" Odkašlal si Karl za dveřmi, „Kluci už na nás čekají." Jeho hlas byl ztlumenější, ale stále šlo poznat že mluví potichu.

Teď byla řada na mně abych si odkašlal, s prsty ve vlasech, abych je mohl znovu upravit, kvůli nějakému menšímu potu který se objevil na mém čele.

„Jo, už jdu." Ztlumené kroky které šly slyšet jak odcházejí od místa za dveřmi. Pocit uvolnění projel mým tělem.

Vata oddělaná od nosní dírky, zjištěno, že krev už dávno přestala téct. Povzdech mi vyjel z úst když jsem konečně dal pryč věc od mého obličeje.

Uschlá krev ještě kolem mě, i na mém obličeji byla hned umytá vodou, jako kdyby se nic nestalo.

Poslední pohled do zrcadla, ruka na klice, a potom zpátky v pokoji. Kde Karl stál přesně už před dveřmi, plně oblečený čekající na mě.

Věnoval mi jeden z jeho úsměvu, „Sap na nás čeká už před školou, Dream se jen zdrží."

Otevření dveří které hned ukázaly dlouhou chodbu, tentokrát se studenty. Menší vánoční výzdoba byla na stěnách a stropech.

Menší úsměv na rtech když jsem viděl ostatní úsměvy studentů. Všichni vycházeli ven, nebo zrovna dovnitř celý zmrzlí.

Zimní chlad, jako vždy, mě hned plácl do obličeje. Vločky byly jemné, ale stále studené. Venku byla tma, večerní obloha byla pokryta mraky, takže hvězdy šly těžko vidět.

„Čau," pozdrav od tmavě-hnědého vlasatého bruneta, který vlasy měl schované pod kšiltovkou. Jeho tmavé oči byly ještě tmavší, kvůli tmy venku.

„Kde je Dream?" Otázka vypadla z Karl, když se odpojil z obejmutí které společně vytvořili.

Rychlý pohled na mě, „Je s Hailey," odkašlal si, „ale za chvíli by měl přijít."

Karl a Sapnap si vyměnily pohledy, když viděli můj zmatený pohled. Kolovalo ticho, které bylo možná až trapné neboli příšerné.

„Proč je s Hailey?" Snažil jsem se ze všech sil maskovat svou žárlivost, ne, ne žárlivost, jsem jen naštvaný.

Sapnap pokrčil rameny, „Tobě to neřekl?"

Můj tep se zrychlil, hlava se jemně motala, ruce pokryté potem, i když venku byla zima. Oči vykulené, obočí svraštělé. Mlčky čekající na odpověď.

„Dream se zase začal bavit s Hailey."

______________________________
Words:810

Kdo si nepamatuje, tak Hailey je ex-přítelkyně od Dream !!

🩷