You. /dnf/ ✓

XVIII.

"Počkej, ty ses vyspal s Dream?!" Vyprskl Karl svoje pití, když jsme seděli v kavárně kousek od školy. Ruka před pusou, rudé tváře a na tváři velký úsměv.

Z úst mi vyšlo zasténaní, zatímco jsem držel svou kávu v ruce. Karl se hihňal, s rukou pořád před pusou. Moje tváře byly růžové, dokonce bych se vsadil že i moje uši.

„Nespali jsme spolu, Karl." Zašeptal jsem jeho směrem aby nás ostatní lidi neslyšeli. Ale Karl, jak se zdálo, mi nevěřil. Pořád na mě koukal jako kdybych lhal.

Pokrčil rameny a usrkl si své ledové kávy, jeho větší hnědý svetr byl málo ušpiněn od kávy kterou na začátku málo vyprskl.

"Máš dneska nějaké hodiny?" Zeptal se, s menším odkašláním. Zrovna nevím jestli ledový nápoj je určen k pití v zimě.

Zatřepal jsem hlavou, "Nikdo už nemá hodiny až do nového roku Karl."

Zasmál se když se plácl do čela. Za dva dny jsou Vánoce, které vůbec nevím jak strávím. Možná celý den proležet v posteli, a potom se ráno probudit, s pocitem, že všichni ráno rozbalují dárky které se jim objevily doma.

Vibrování telefonu, který byl položen na stole, se celý jemně otřásl. "Volá mi Sap, půjdu to zvednout."

Řekl Karl který se následně zvedl a šel ven do zimy, aby si mohl zatelefonovat. Když jsem byl sám, z úst mi odešel hluboký povzdech. Jedna ruka v mých vlasech a druhá stále držící šálek kávy.

Zatímco Karl byl venku, já byl ztracen ve své vlastní realitě. Kdyby na mě Karl nepromluvil, ani bych si nevšiml že se vrátil.

"Sap přijde," štípl mě do ruky, jako náznak abych se na něho podíval. Což se i stalo, i když s ublíženým výrazem.

Než bych stačil otevřít pusu, Karl se ušklíbl a promluvil: "Neboj, Dream přijde taky."

Protočil jsem očima, Karl úšklebek se jen zvětšil, "Na tohle jsem se nechtěl zeptat."

Chtěl.

Přikývl, "Určitě," řekl sarkasticky s nadzvednutým obočím.

Mezi námi kolovalo ticho, takové ticho kde si nemusíte nic říkat protože to není trapné. Karl se koukal do své kávy, v pozadí byla slyšet jemná muzika která se ozývala po celé kavárně.

Taky byla cítit vůně kávy, nebo jiných věcí které se zde dělaly. Vždy když se otevřely dveře byl následován zvonek který oznamoval že někdo přišel.

"Karl! George!" Hlas za námi se ozval když jsme se oba dva otočili, za stejným hlasem který jsme slyšeli.

Menší brunet s kšiltovkou na hlavě, typicky, se k nám blížil, sám. Jeho úsměv ukazoval jeho bílé zuby.

"Kde je Dream?" Zeptal se Karl, zatímco si Sap sedal vedle něho.

Sap zasténal, "Já tu přišel a ty chceš vědět kde je Dream?" Falešně se rozbrečel, když jeho hlava spadla na menší stůl od kavárny.

Karl se zasmál, "Ne, jen že jste pořád spolu, tak se ptám kde je."

Sapnap stále nezvedal hlavu od stolu, kšiltovka kterou měl na sobě se mu méně zvedla od hlavy. Po chvilce ticha zamumlal: "Je na koleji, nechtělo se mu do té zimy."

Odfrkl jsem si, zkřížené ruce na hrudi, a pohled na těch dvou přede mnou. Hlavně že chodí jen v mikině ven, večer, když sněží a je ta největší zima.

"Já už půjdu, musím ještě něco dodělat." Poslední pohled na ně, s taškou na rameni, odcházím bez posledního slova.

Venku stále sněžilo, sníh byl trochu silnější, ale nic špatného. Studený vítr mě plácal do tváře, až mi zrůžověly tváře.

Vibrování mobilu v kapse od bundy nepřestávalo, nevím přesně od koho zprávy nebo volání přicházely. Ale vím, kdybych vytáhl mobil ihned ven, hned by mi umřel v ruce.

Oddech mi vyklouzl z úst, až se mi u tváře udělala menší mlha. Škola už nebyla daleko, spousta studentů kteří bydleli na koleji vcházelo dovnitř, do budovy.

Bílá mikina, černé kraťasy a bunda přes to. Zase tady seděl, s cigaretou v ruce, vlasy rozcuchané a pod očima kruhy.

"Nechceš jít ven do zimy, ale cigaretu venku si dáš," můj pohled sjel na něm nahoru a dolů, "v kraťasech."

Za hlasem se podíval, naše oči se střetly. Zelené oči s hnědými. V puse měl cigaretu, která už byla z poloviny pryč.

Úšklebek se mu hned objevil na rtech když mě spatřil, postavil se na nohy, ruce v kapsách.

"Kde máš ostatní?" Cigareta už na zemi, jeho pohled na mně, s úšklebkem se díval dolů. Kdybych udělal ještě jeden krok, byl bych přímo na něm.

"Proč jsi nepřišel?" Ignoroval jsem jeho otázku, moje čepice která byla větší, mi skoro padala do očí.

Dream úšklebek se jen zvětšil, "Já se ptal na něco, odpověz mi na otázku." Ruka se mi omotala kolem pasu, tak aby si mě přitáhl k sobě blíže, hruď na hruď.

"Smrdíš po cigaretách," chtěl jsem se odtáhnout, ale kvůli jeho silného úchopu to nešlo.

Zasmál se, menší pusa mi přistála na krk, "Včera ti to nevadilo." Jeho dvě ruce teď omotané kolem mých boků.

Jeho hlava se opírala o mé rameno, tak aby mi mohl pokračovat, neboli dávat jemné polibky na krk. Které lechtaly, na určitých místech.

Zahihňal jsem se, "Dream," velký úsměv ze smíchu byl stále na mých rtech, "to lechtá." Smích za smíchem, zatímco jsem se snažil odtáhnout od jeho těla, které mě pevně drželo u sebe.

Kvůli polibkům které mi dával na krk, jsem mohl cítit jeho jemný úsměv na mém krku. Možná mu ani nevadilo že se ostatní na nás koukají, ať už divně, nebo normálně.

Po chvilce se odtáhl, jeho úsměv se znova stvořil do úšklebku, "Chceš jít dovnitř?" Zeptal se když mi upravil čepici na hlavě, abych mohl lépe vidět.

Na to jsem jen přikývl, s jeho rukou omotanou kolem mého pasu jsme odešli do budovy. Která byla pár metrů od nás.

____________________________
Words:936

Budeme ignorovat že jednou George řekl, že mu nechutná káva ani čaj, děkuji 😊

Virtual hug for everyone who needs it <3