Uběhly přibližně čtyři dny od našeho výletu, a vše se vrátilo do starých kolejí. Škola už je jen dvakrát týdně, maximálně třikrát. Prezentace, bylo možná jediné co mě teď zajímalo.
Čtyři dny bez čerstvého vzduchu mi docela dávaly zabrat. Celé tělo mě bolelo, nejvíce záda která byla zakrytá pod menší vrstvou deky.
Tma v pokoji, jen zářící obrazovka od počítače na kterém byla rozdělaná asi pátá prezentace za celé dny. Občas se chci zabít za to, že vše nechávám na poslední chvíli.
Vchodové dveře se otevřely, společně se rozsvítilo velké světlo které viselo na stropu, „George?" Zašeptal po pokoji vyšší brunet, kterému rameno drželo látkovou tašku.
„Hm?" Můj zrak se stále pohyboval po monitoru a klávesnici, jak se říká člověku který je závislý na své práci? Workoholik?
Hodil na postel svou tašku, kterou měl do teď na rameni, s velkým úsměvem oznámil: „Za chvíli jsou Vánoce!" Jeho červené tváře kvůli úsměvu nemizely.
„Vím," lehká slova, která mu stále nestačily. Jeho vzrušení nepolevovalo, jeho růžové tváře byly velké díky jeho širokému úsměvu.
„Jen čtyři dny George," jeho úsměv trochu povolil, „co nakupování dárku?"
Povzdech mi vyjel z úst, zrak stále na monitoru, prsty se pohybovaly po klávesnici a mačkaly různé tlačítka.
„Zítra," ještě větší zívnuti mi prolomilo písmena, kvůli toho slovo bylo trošku nerozumné.
„Jsou jen čtyři hodiny, možná tam je tma, ale pozdě není." Pokrčil rameny, když plnou látkovou tašku vysypal na svojí větší postel.
„Co tam máš?" Moje hlava byla konečně po několika dnech zvednutá a narovnána. Na jeho posteli se vyskytovaly různé věci, ať už to jsou doplňky, oblečení nebo jídlo.
Místo širokého úsměvu, který by měl stále být na jeho rtech, se mu tam objevil úšklebek, úšklebek který nevypadal moc přátelsky.
„Zítra," zasmál se, „ti to možná ukážu." Jeho delší vlasy, které byly vzadu jemně kudrnaté, se pohybovaly každým pohybem který udělal.
Sarkasticky jsem se zasmál, „Moc vtipné,"
Mrkl na mě, „Díky, moje máma mi vždy říkala, že můžu být komediant."
Občas je vážně vtipný, ale někdy se člověk musí zasmát, i když vtip, nebo daná věc není vtipná. I když je to hnusné, a taky trošku vražení kudly do zad.
„Víš co se říká o člověku, když jeho rodiče říkají že může být komediant a že je vtipný?" Počítač byl konečně vedle položený na posteli, pořád stále zapnutý, ale už na něm žádný člověk nepracoval.
Teď byla řada na něm, aby jeho sarkastický smích vyklouzl z úst, „Že není vůbec vtipný, haha, moc vtipné, děkujeme George."
Smál jsem se, možná jsem se tak ani dlouho necítil, jeho přítomnost dělá člověka hned šťastnějším. Občas nechápu, jak ho někteří lidé nemůžou mít rádi.
Možná poslední prezentace, které chybí už jen pár slidů, vydrží na zítřek. Čerstvý a studený vzduch, který koloval venku by neuškodil, aby se mé tělo konečně probralo.
„Takže," začal znovu, nohy se teď houpaly když seděl na posteli, teď už naproti mě, „půjdeš s námi?"
„S námi?" Kdo s námi všechno jde? Přece když jdu vybírat dárky, pokud vůbec jdu, nemůžou tam být ostatní, maximálně jeden člověk aby mi pomohl vybrat dárky pro ostatní.
Což nejlépe kdyby to byl Karl. Ale ani pro něho nevím co koupit.
„Jo!" Zahihňal se, „půjde Sap a Dream." Nadzvednuté obočí když určité jméno bylo zmíněné, věděl co dělá, a já to věděl taky.
„Fajn," promnul jsem si oči, „půjdu."
——
16:53
„Nevím co jim mám koupit Karl!" Jemné zakřičení v podobě šeptu, možná i nervozita mi hrála v hlase, „ani tobě nevím co koupit!"
Zasmál se, klidně mi položil ruku na rameno, „Nemusíš to tak moc řešit, kluci pochopí že je tak moc neznáš. Plus já taky."
Uklidnění mi vjelo do těla, zní to divně? Kluci byli pár metrů před námi, jejich šeptání, občas pohledy směřované na nás mi taky moc nepomáhaly.
„Co má rád Sapnap?" Pomohlo to s ulehčením situace? Ve které se právě teď topím?
U Sapnap jsem zas tak moc neposlouchal. Je to hnusné? Nevhodné? Mám moc otázek, ale málo odpovědí, až moc málo odpovědí.
„A Dream," tady mi sluch zase začal fungovat, a tohle je co? Trapné? Posedlost?
Pár minut jsem poslouchal brblání o věcech co Dream nerad a co zase jo. Pár věcí mě překvapilo, u některých jsem ani překvapen nebyl. Kdo by ho tipl na to, že rád rybáři.
„Kdyby něco tak mi zavolej, přes hovor ti kdyžtak pomůžu." Poslední úsměv který mi Karl věnoval, poté byl už byl spatřen jen v davu lidí.
Když můj mozek ještě přemýšlel kam jít jako první. Oznámení které bylo slyšet od mobilu které mi píplo v kapse, mě vyrušilo z přemýšlení.
Dream xx
Spíš dnes u mě na koleji?
Odvážné.
Me
Odvážné musím říct
Kroky mě vedly k prvnímu obchodu s americkými sladkostmi. Ať už jsou to sladkosti pro mě, tak i pro ně.
Dream xx
No tak, potřebuji pomoct s matikou a s jednou prezentací *puppy eyes*
Me
Velmi vtipné
Ale přijdu
Dream xx
V jakém obchodě zrovna jsi?
Pohled směřoval na velkou tabuli, která byla ozářená velkými neonovými světly. American dream.
Moc nevím jestli zrovna Amerika, je jeden velký sen.
Me
American dream
Dream xx
Okay x
Zprávu jsem si přečetl, ale když jsem byl u různých regálů a vybíral sladkosti. Ani bych nevěděl že nějaká další zpráva mi zase zapnula telefon.
Dream xx
Přijdu
_________________________________
Words:874
Děkuji za 700 přečtení :)
Byla bych ráda kdybyste knížku dále sdílely, ať už je to u dalších lidí které znáte c:
Bye gays.
ČTEŠ
You. /dnf/ ✓
Fanfiction„Proč jsi nic neřekl?" Moje oči se koukaly do těch jeho tmavých zelených. Batoh který měl jenom na jednom rameni těžce nesl. „Chtěl jsem," začal, jeho pohled se koukl za mě. Hlasitý zvuk skřípajících vlaků, mi zrovna nedělal dobře na můj sluch, „al...
