You. /dnf/ ✓

XIX.

Bylo nějak po osmé hodině večer, když jsme společně leželi v posteli, přikrytí pod peřinou na koleji. Dream silné ruce byly omotané kolem mého pasu, jeho hlava položená na mém břichu.

Dlouhé řasy které měl kolem očí vždy vynikly, když jeho oči byly zavřené. Olivové oči které byly krásné na každý pohled zrovna ve výhledu nebyly, protože si dával menší odpočinek na mně.

Jemný úsměv byl na mých rtech, když jsem ho jemně hladil po jeho holých zádech. Měl na sobě jen šedé tepláky, jeho vlasy byly delší takže mu skoro nešlo vidět ani do obličeje.

Moje ruka se pohybovala do jeho vlasů až přes jeho záda kde jsem se vždy na chvíli zastavil. Moje delší bílé tričko které jsem měl na sobě, tričko není moje ale samotného Dream, mi skoro zakrývalo kraťasy které mám na sobě.

V další ruce mobil který mi oznamoval že je čas se vrátit na svou kolej, kde mě určitě čeká Karl. Ale člověk který mi leží na břiše, silnější než já, s rukama omotanýma kolem mě, mi to nedovoloval.

„Dream," zašeptal jsem do tichého pokoje. Moje prsty si hrály s delšími, špinavě-blond pramínky vlasů. Jeho ruce se nehly, jen pevněji sevřel můj pas.

„Musím jít, za chvíli přijde Sap." Jako odpověď bylo zasténání. Obličej zabořil do 'mého' trička a nahlas vzdychl.

Protočil jsem s úsměvem oči, poposedl jsem si i když mě chtěl stáhnout zpátky, „No tak, Dream."

S otevřenou pusou jsem chtěl znova něco říct, ale dveře se rozletěly, ve kterých stál Sap s mobilem v ruce. Jeho pohled sjel na nás, vykulené oči s nadzvednutým obočím.

„Co to kurva," rychle za sebou zavřel dveře, „doufám že jsem nepřišel v nevhodnou chvíli." Měl pravdu, naše poloha byla docela..divná?

Teplo se mi hned objevilo na tváři když to dořekl. Jemně jsem odhodil od sebe Dream, jako kdyby se nic nestalo. Rumělkové uši společně s tvářemi.

Dream se ušklíbl, „Jo, docela jsi přišel v-" moje ruka rychle vletěla před jeho pusu, tak nějak aby nemohl pokračovat ve svojí větě.

„Ne," oddechl jsem si, i když těžce. Cítil jsem se jako kdybych zrovna hořel, „přišel jsi v normální dobu."

Dream se uchechtl, byl opřený o své lokty takže stále ležel na posteli. Já seděl v tureckém sedě hned vedle něho, potichu s pohledem dolů na moje prsty.

Sap se začal smát, jeho rozšířený úsměv ukazoval jeho bílé zuby. Úsměv který sluší každému. Dream se začal potichu smát i vedle mě, zatímco já nechápal a díval se na Sap a potom zpátky na Dream.

Jejich smích stále pokračoval, takže jsem se zpátky postavil na nohy z postele, a rychle si obul boty. Sap už z toho seděl na svojí posteli, jeho smích utichl ale stále se jemně chechtal.

Dream už byl v klidu, jeho pohled sledoval moje tělo když jsem si zavazoval tkaničky u bot. „Už půjdu," můj hlas byl potichu, tak aby to mohl slyšet jen Dream.

Přikývl, jeho pohled rychle sjel na Sap a pak zpátky na mě. Došel ke skříni, aby si vzal nové tričko. S povzdechem se otočil tváří ke svému spolubydlícímu.

„Půjdu s George," řekl, s černým tričkem v rukách které si dával přes hlavu, "hned přijdu." Naznačil hlavou ke dveřím abych ho následoval.

Po tiché chodbě jsme šli společně vedle sebe. Takhle tichá chodba bývá jen večer, možná někdy i to ne. Ale všechny zvuky se rozléhají, jak už bylo řečeno minule.

„Dream já už musím jít," s rukou před pusou jsem se zahihňal když jeho hlava ležela na mém rameni. Nic směšného na tom není, jen že jeho vlasy mě lechtají jak už na krku, tak i na tváři.

Moje ruce na jeho ramenech, zatímco ty jeho byly na mé dolní části zad. Jeho jemné polibky na mém krku až se posunovaly na mou tvář.

„Myslíš že bys zítra jel se mnou ke kadeřníkovi?" Zeptal se, tentokrát očí do očí. Jako vždy, jeho zelené oči vypadaly tmavěji v tmavější místnosti.

„Cože?!" Jemně jsem zakřičel, doufající že nás nikdo neslyší. „Nebudeš se stříhat." Vjel jsem rukou do jeho vlasů, s jemným zataháním.

Ušklíbl se, polibek hned přistál na koutku mojí pusy, „Jak si přeješ, princezno."

___________________________
Words:690

🔝🔛

Nemám nápady