Bratrův kamarád

30. Prstýnek

Kristýna
|Sobota 9.9 |
*20:14*

Chvíli potom co brácha společně s tou jeho krávou odešel. Sem zamnou přišel doktor a nějaký psychiatr který se ze mě snažil vylouskat důvod mého stavu. Ovšem. Bylo to zbytečné. Nemůžu nic říkat. Nic prozradit. Nebo mi to Dan podruhé oplatí. A to nechu. Nechu znovu trpět.

"Tak slečno Hubáčková zde máte vaši večeřu" usmála se na mě sestra. Na stolek mi položila tác s jídlem. Banán a k tomu piškoty. Taky i sklenku vody. Neměla jsem vůbec chuť k jídlu. Proto jsem vše dala do sáčku. Mezi sedmou a osmou jsem se dívala na telku. Poté už na mě padla únava. Asi kolem půl deváté kdy mě vzbudili moje noční můry které se vstahovali stále k onu dnu. Když se mi podařilo znovu usnout vzbudila mě bouřka a já už pak nemohla usnout jsem tiše vyšla z pokoje prozkoumat nemocnici. Sebou jsem vzala i ten sáček který jsem vyhodila cestou. Zrovna když jsem procházela chodbou jsem zaslechla něči kroky a tak jsem vpadla do jednoho z mnoha pokoju. Hlasitě jsem si oddechla když v tom...

Lukáš
(Ano konečně po dlouhé době :D)

Nějaká dívka mi vpadla do mého pokoje. Díky měsíci který mi přímo svítil do mého pokoje jsem si mohl všimnout modřin na jejich rukách.

"Kdo jsi?" špitl jsem. Dívka přede mnou se s cuknutím na mě otočila.

"Já-já se" začala koktat když v tom zahřměl hrom a dívka sebou ještě víc cukla.

"Pojď sem" šeptl jsem znovu. Šlo na ni vidět že ji jsem ji svou odpovědí dosti překvapil. Už se nadechovala že něco řekne jenže se ozval další hrom a to už byla v momentě pod mojí peřinou. Jen ji vykukovala její hlava. Strašně moc se třepala. Jen nevím jestli strachem nebo zimou. Když jsem se jí dotkl hned cukla
Její kůže byla strašně chladná.

"Co se ti stalo?" zeptal jsem se a měl jsem nutkání ji pohladit po vlasech. Ani nevím proč. Jakoby mě k ní něco přitahovalo. Jen mlčela a s lesklými oči mě pozorovala.

"Něco se stalo že?" šeptl jsem a ona kývla.

"A řekneš mi co?"

"Nemůžu" vzlykala a to už se ke mě přítulila. Opatrně jsem ji jednou rukou objal kolem pasu a druhou ji hladil po vlasech. Celou místností se ozývaly její tlumené vzlyky v prohloubí mého krku. Můj pohled se přesunul na až dětský prstýnek na jejím prsteníčku. Malý, nejspíš plastový prstýnek Hello kitty. Lehce vyčuhoval zpoza obvazu na jeji ruce. A ne jen na ni. Skoro celé její tělo bylo zahaleno obvazem. Když ne tím tak modřinami. Bylo mi té holky celkem líto. Ač neznám její jméno pořád mi někoho připomíná. Pořád si říkám že už jsem ji někde potkal. Ty její oči. Čokoládové hnědé. Malý nosík. Narůžovělé rty které mám z nějakého důvodu chuť políbit. Celkově když vešla doma pokoje se mi jakoby rozbušilo srdce. Pohledem jsem sjel na její tvář kde už se jen leskly slzy. Její rudé oči kterým mě před chvílí sledovala byly zavřené. Spala. Tak poklidně. Lehce jsem ji polibil do vlasů a po chvíli usnul též.

Tak a teď zpátky ke Kristýně.
<Ráno>
|Neděle 10.9.|

Probrala jsem se poměrně brzy...a za to jsem byla ráda. Aspoň jsem nemusela čelit pohledu Hejla. Asi pár minut na to co už jsem byla na pokoji zamnou přišla sestra s chlapem co tu byl včera.