Bratrův kamarád

13. Aaaaa

Kristýna
|Úterý 27.6|

"Každý si dá tři kolečka!" křičel Tomáš na skupinu ze dvou chatek. Z celého hloučku se ozvali nadávky na jeho osobu ale rozběhli se. Měl v plánu jim dát pět ale za to že celý tento areál není úplně malý a taky se jde odpoledne na dlouhou procházku, tak to snížil na tři. Abych vám upřesnila, proč tu teď běhají. Tak sice večerka je do devíti ale pro 12+ jsme se dohodli že mohou být vzhůru do jedenácti. Jenže v chatce 12 a 13 dělali takový bordel že to budilo i chatku 10. No a tady je jejich odměna....

*~*
"Takže, teď vám řeknu jak bude probíhat celý tábor. Téma celého táborů jsou všechny měsíce v roce " dořekl Marek a šel si sednout ke stolu. Za to Markét vstala a stoupla si na stejné místo co před tím Marek.

"Určitě každý z vás to jednou stavěl. My budeme stavět sněhuláky"

"A z čeho jako? Vždyť tu nikde není sníh" ozvala se Embr. To je taková slečinka z chatky 13.

"To vás teď zajímat nemusí, více informací se vám řekne až na místě. Teď budete mít do dvanácti menší volno, pod podmínkou že všeci budete v areálu ne v chatce. Jo a všichni budete mi pokrývku hlavy a pevnou obuv" řekla a šla si sednout k našemu stolu. Pak už se jen začalo snídat, což tvořila vajíčková pomazánka a k tomu okurka nebo rajče.

"Bolí ta ruka moc?" zeptala se mě Nelča když už jsme byly v chatce. Sedla jsem si na svou postel a otočila se na ní.

"Ani ne, jen když nějak blbě pohnu rukou" usmála jsem se na ní. Úsměv mi oplatila.

"Kristýnko!" vběhl nám do chatky menší klučina. Přiběhl ke mně a skočil na mou postel.

"Copak?"

"Že s námi půjdeš hrát vybijenou?" a ani nečekal na mou odpověď a už mně začal tahat za zdravou ruku. Venku už čekali dětska a když mně viděly začali se radovat. Pak už začala hra. Celkově jsem si zahrála jen chvilku kvůli té ruce, protože jsem nijak nemohla chytat balón.

" Vybijte Báru!" křičeli ostatní vybití na hráče. Ta tak zvaná Bára mně vybila, proto ji chcou vybít ostatní.

"Konečně! Kristý můžeš" křikla na mně Julča a už mně táhla z lavičky do hřiště. Hráli jsme ještě přibližně čtyři hry, kde jsem byla vždy vybitá mezi prvními a pak už se šlo na oběd. Po obědě mohli do bufetu, kde jsem dneska prodávala já s Nelčou. Taky měli povoleny mobily do dvou.

*~*

"Tak každý kapitán přejde teď sem a já mu řeknu co a jak" křikla Markét na všechny když už jsme byly na místě. Cestou do kopce šlo slyšet hodně nadávek. Když jim Markét vše vysvětlila a dala potřebné věci, rozutekly se a začali stavět..

Lukáš

"Je to druhý den co se hledá. Už dál nemůžu....nechceš radši počkat jak to říkal otec?" ozvala má sestra a sedla si na kořen.

"Za prvé nikdo tě nenutil aby jsi šla semnou a za druhé otcovy rady jsou k ničemu akorát se mu tím zvedne ego" prskl jsem a šel dál. Za sebou jsem uslyšel kroky.

"Fajn, máš pravdu otce si nikdy neposlouchal a vždy jsis našel v hlavě to svý a jel si jen podle toho. Ale musíš brát na ohled že včera byl trochu víc na mol"

"Trochu? Ses včera praštila do hlavy nebo co? Alkohol ho neomlouvá, vždy když nás hlídal byl na mol. Mně bylo pět a už jsem musel se starat o tebe a to ti byly tři roky" vydechl jsem a znovu se porozhlédl po lese. Nikde nic. Ségra vedle mně si povzdechla a když ji cinkl mobil vzala si ho do ruky. Přišla ji zpráva. Celou dobu co něco psala se culila jak idiot.

"Martin píše že se po nás ptá mamka s taťkou. Že už mají podezření že tu zrzavou potvoru hledáme" podívala se na mě. Protočil jsem oči.

"Mám nápad. Teď se vrátíme a na sociálních sítích vyšleme že se hledá liška která slyší na jméno Jimmy. Pak už se jen chvíli počká a jestli se někdo ozve. Dobře?" usmála se na mně. Jen jsem kývl na což si tleskla a vydala se směr naše chatka.

Kristýna

"Bylo velice téže rozhodnu který sněhulák byl nejlepší. Avšak nakonec jsme se tak nějak dohodli. Nejlepší sněhulák tedy je...Bobek Bílý!" křikla Markét na což tým kousek od nás začal pištět a skákat radostí. Pak už se jen sněhuláci dali bokem aby tady nikomu nezavazely. Když jsme se vrátili zpátky, dětska se opět rozhodla že se bude hrát vybíjená. Bezva.

Zrovna se hrála asi čtvrtá hra když se ozvalo holčičí zapištění. Pak za mnou přiběhla Julča. Něco na mně mumlala ale nešlo ji rozumět, sotva popadala dech. Když už se sotva dokázala nadechnout, popadla mně za ruku a běžela se mnou k chatce 10. Tam už čekali dvě holky co v té chatce jsou a drželi dveře. Proč?

"Co se tu děje? Koho jste tam zavřeli?" zamračila jsem se na ně.

"Do chaty nám vběhla liška" křikla Bára. Julča s Hankou kývli na souhlas. Ovšem chybí tu i Veronika.

"A je tam ještě někdo?" zeptala jsem se na což holky sklopily hlavu. "Veronika" špitla Hanka.
Bože
S povzdechem jsem je odehnala od dveří a pak dveře pootevřela. Nikde žádná krev. Žádné mrtvé tělo. Otevřela jsem dveře víc a všimla si Veroniky jak hladí lišku na zádech mezitím co liška ji ležela na klíně. A když jsem vstoupila do vnitř všimli si mně oba dva. Veronika se nevinně usmála a liška se přišla tulit i ke mně. Též jsem ji pohladila a když jsem rukou přejela přes krk ucítila jsem obojek. Proto je tak tulivá.
Vzala jsem ji do náruče a i s doprovodem holek jsme šly do naší chatky. Cestou za mnou přiběhly i ostatní dětska. A ne jen ti.

"Kdes ji vzala? A víš že nemáš tahat těžký věci" přiběhl za mou Jakub se Štěpánem. Hned mi Jakub vzal lišku aby ulevil mé ruce. Jako nechci to říkat na hlas ale docela jsem mu za to vděčná. Tu ruku opět přestávám cítit.

"Já bych jí ještě chvílí unesla" řekla jsem na což se kluci zasmáli. Štěpán pak odešel s dětmi hrát nějaké hry. Já s Jakubem a Liškou jsme se vydali k nám do chatky. Jakub položil lišku na postel na kterou jsme si pak i sedli. Jednou rukou mě uchopil za ruku a druhou mi položil na tvář. Pomalu se začal přibližovat. Byli jsme jen pár centimetrů od sebe...

"Kristý jsi t-Ouu" vběhla sem Nelča a zastavila se v pohybu když si nás všimla. Rychle jsem se od něj oddtáhla.

"Co potřebuješ Neli?" zeptala jsem se na což se Nelča začala uchylně usmívat.

"Ale asi nic..nechám vás tady o samotě" mrkla na nás a už chtěla odejít. Já ji však zastavila.

"Ne dobrý...Jakub stejně už odchází" rukou jsem ho popohnala aby vstal z postele. Což tak i učinil, pak i s tichím 'ahoj' opustil naší chatku. Nelča mě překvapeně sledovala.

"Co. To. Bylo? Chci vysvětlení!" křikla a hned na to se uchechtla.

"Já taky" špitla jsem a zády spadla na postel...

Do večera jsem se nemohla zbavit Nelči která mi byla stále za zadkem a stále se ptala na mě a Jakuba. Buď pořád dokola opakovala že kdyby tam nevtrhla tak bych si užila a nebo že že je štěstí že jsem s ním nic neměla protože by mě Denisa žárlivostí zabila. Večer se hráli všemožné hry. U kterých se dětska dost bavili. Někteří si tancovali u repráku co tu byl. Tam byla i většina vedoucích - Jakub, Brácha, Honza, Tomáš, Denisa a  dokonce i Monika s Luckou. Ostatní - Nela, Ráďa, Štěpán a Markét byly s dětmi a hráli s nimi ty hry. Já byla u té menší skupinky vedoucích. Ne že bych nechtěla být v blízkosti Jakuba...to ne. Jen od toho co se stalo v chatce je mezi námi trapné ticho...
V osum už někteří dětska šly do sprch a v devět se už šlo spát...

No příští kapitola, bude trochu víc zajímavější 🙃
Jinak co si myslíte o Kristýně a Jakubovi?
Šly by k sobě? 🙈😏