Bratrův kamarád

11. Bum!

Trochu tu neděli prodloužíme na dvě kapitoly :D

Lukáš

|Neděle 25.6|
20:15

Právě je něco málo po osmé hodině večer a my tu stále sedíme u grilu. Emma už dávno spí. Sestra se tulí k Martinovi. Ano i on dojel. Sama matka si přála aby dojel i její přítel. Taťka tancuje s tetou. Máma sedí vedle strejdy a oba popíjejí víno. Bába s dědou seděli kousek ode mně. Já sedím v menším křesle s Jimmym a tiše popíjím první sklenku vína.

"Už sis našel nějakou holčinu chlapče?" usmál se děda a líp si sedl. Zvedl jsem pohled od Jimmyho a pohlédl na něj. S dědou se dá v klidu bavit, ne jak s tou osobou vedle něj. Už jsem se chystal odpovědět jenže se do naší konverzace vložila bába.

"Určitě si ještě nenašel. Však jen sedí doma u počítače a nic nedělá. S takovou ho nebude chtít žádná. Měl by jsi už konečně najít nějakou pořádnou práci" odfrkla si a upila si vína. Děda se na ní otočil.

"Já se ptal jeho, ne tebe"

"Pff"

"Tak co máš?" usmál se když se otočil zpátky na mně.

"Ještě ne ale -"

"Co kdyby jsme si otevřeli další sklenku vína" přerušil mně otec, který se z hrdla zasmál a bez toho aniž by se zeptal tak chytal další láhev. Jenže nastal problém. Nikdo tu neměl otvírák. Matka už se zvedla že mu pro něj skočí, jenže otec ji zastavil. Do ruky vzal nůž a špičku láhve dal na okraj stolu.

*Bum!*

Špička i se špuntem vyletěla a dopadla na zem. Bylo by to v pohodě kdyby se Jimmy nelekl. Zasičel a se skočil mi z klína. Přitom mě stihl hodně poškrábat. Vběhl do lesa a já běžel hned za ním. Ovšem když podlezl starý plotek, neměl jsem šanci běžet dál. Kdybych na ten plot vylezl, sletěl bych hned na zem.

"Lukááášku!" smála se má matka když jsem přišel zpátky. Vzal jsem si věci a chtěl zajít do chaty, jenže za mnou přiběhla Lucka.

"Kde j-"

"Jestli se ptáš kde je Jimmy....tak je někde v prdeli lesa"

"A kam jdeš teď ty?"

"Hledat ho"

"Nikam nejedeš!" křikl otec a vstal z menší zahradní sedačky. "Je to liška! A ta si v lese poradí! Až bude chtít tak přileze zpátky!"

"Tomáši, uklidni se. Kluk má jen o tu svou lišku starost" ozval se děda, co celou dobu tuhle konverzaci sledoval.

"Mít starost o zvíře?! Pff co je to za blbost!" křičel přes celou zahradu, že musel vzbudit i Em. To už vstala i teta.

"Neřvi doprdele! Jestli mi vzbudíš Emmu, tak TY ji budeš vysvětlovat proč se tu řve!" křičela taky. Strýc ji chytl kolem ramen a s uklidňujícími slovy si s ní sedl zpátky na sedačku.

"Půjdu s tebou" chytla mně za paži ségra, když už jsem opravdu chtěl jít ho hledat. Otočil jsem se na ní a chytl ji za ramena.

"Máš tu Martina, tak se mu věnuj"

"A co když půjde s námi? Čím víc nás půjde tím rychleji se najde"

"Ne, když odejdete i vy, bude tu ještě větší bordel než teď"

"Ne, stůj....dobře nikam nepůjdu když pod podmínkou že ho půjdem hledat až ráno. Teď stejně na něj neuvidíme"

",...fajn" špitl jsem ale už jsem chtěl si jít lehnout, jenže mně chytla ségra a dotáhla je na jejich místo. Ona si sedla mezi mně a Martina. Nechtěla mně pustit se slovy že bych zdrhnul ho hledat a když jsem jí řekl že bych si šel lehnout, zastavila mně s tím že mně zná. Nakonec jsme tam skončili až do dvou hodin ráno. Konverzace co tu každou chvíli proběhla, byla velice zajímavá. Chvilkama tu po sobě teta s otcem řvali tak moc, že jsem opravdu myslel že se Emma vzbudí...

*~*

Pondělí
8:32

Zářilo na digitálních hodinách na mém nočním stolku. Místo šesti hodin spánku jsem naspal čtyři. Dvě hodiny jsem nemohl usnout a to jen kvůli tomu že v pokoji vedle mně se vzdychalo o sto šest. A musím připomenou že pokoj vedle patří sestře....
Celé ráno bylo úplně na nic. Bába mně u snídaně vraždila pohledem. Teta s otcem spolu nemluvili. Matka tu pobíhala kolem stolu. Děda ten ještě spal. Strýc se věnoval Em. Ségra se culila na Martina. Já do sebe nacházel snídani a šel hledat Jimma...
A ne sám...museli se ke mně přidat i ségra s Martinem.....