Bratrův kamarád

25. Prosím

Kristýna
|Úterý 25.7|

Ráno jsem se probrala poměrně brzo. Hodiny na mobilu mi ukazovali pátou hodinu ráno. Na sebe jsem hodila jen mikinu, do kapsy si dala mobil a pak vyšla z pokoje. Potichu jsem seběhla shody a menších chodbou se vydala na naší menší zahradu. Při cestě jsem potkala Hejla jak spal v obýváku na sedačce. Byl roztomilý když spal. Přestaň ho očumovat víš že ti ublížil! řvalo na mě moje povědomí. Rychle jsem zatřepala hlavou aby zanhala právě přicházející myšlenky nad ním. Ovšem pořád tomu nemůžu uvěřit. Můj vlastní crush mě znásilnil. Božeeeee.

Otevřela jsem velké francouzské dveře a vyšla ven. Hned mě začal vítat Buddy s Jimem. Vzala jsem si podsedák a sedla si k nim na zem. Začali se ke mně tulit a já si užívala to ticho po ránu. Ovšem...

"Jak to že nespíš?" ozval se za mnou hlas kterého se štítím poslouchat. Ani jsem se neotočila. Jen dál hleděla před sebe. Slyšela jsem jak si povzdechl a pak nějaký šramot za mnou. Ani jsem se nestihla nějak zaregistrovat co se děje a v tom momentě seděl vedle mě.
Jim se hned začal tulit k nově příchozímu. Jedinej Buddy zůstal u mě poslušně a dál se tulil. Bez toho aniž bych se na něj otočila jsem periferně viděla jak si rukou prohrábl vlasy.

"Hele...ja..já se omlouvám dobře? Chápu že se mě teď nejspíš štítíš ale...ja už ti neublížim. Slibuju" vydechl nějaké sladké řečičky po kterých nejspíš čekal že mu budu věřit a odpovídat. Nah..vůbec.
Nijak jsem nereagovala a jen pořád hleděla před sebe. To ho donutilo si povzdechnout ještě jednou.

"Víš jak Marw teda Marek mluvil o té naší svadbě?" zeptal se a pohlédl na mě. Pohled jsem nechala spadnout na Buddyho u mých nohou a nevědomky kývla hlavou ve smyslu souhlasu.

"Taak, pořád mi předhazuje vzpomínku ze školky. Ze začátku jsem ve školce byl sám. Pak přišel Marw.
Zkamarádili jsme se a hráli jsme si jen my dva. Poté si přišla ty. Byli ti tři roky. Tehdy jsi na sobě měla roztomilé papučky. Bílé šatičky se slunečnící. K tomu červené punčochy. Na hlavě si měla dva copánky s mašlí. V rukou jsi svírala medvídka Pů a bála jsi se každého dítěte. Až na mě. Mě jsi se nebála. Jen já s Marwem jsme na tebe měli dobrý vliv. Tvého bráchu prostě ze srandy napadlo že nám uspořádá svadbu. A proč? Ty jsi na mě byla jako klíště. Kam jsem nešel já nešla jsi i ty. Ovšem potom jsem musel jít do školy. Nechtěl jsem protože jsem věděl jaký by to měl na tebe dopad. Jenže za jakýkoliv podmínek jsem musel do školy a vás jsem neviděl. Až pak když jsem viděl že Marwex natáčí" dopověděl svůj monolog. To už jsem se na něj podívala. Jen hleděl před sebe jak ja před chvílí.

"Jak? Ja-ak si to pamatuješ?" špitla jsem na což se na mě otočil. Jeho výraz byl neutrální. Vůbec z něj nešlo nic vyčíst. Smutek. Radost. Strach. Nic. Prostě nic. Žádná emoce.

"Když jsem odcházel dala jsi mi svého medvídka Pů. Navíc když jsme měli svadbu tak jsme si jako snubák dali takový ty malý dětský prstynky z kinder vajíčka. Mám ho do teď" špitl a pozoroval mě co udělám. Já tam jen tak vypatlaně seděla a snažila se vstřebat co mi teď řekl. Moment kolik je hodin?
Rychle jsem se podívala na mobil a zděsila se když jsem se podívala kolik je. 06:21. Za devět minut tam mám být! V o čtvrt mi jel posledních autobus. Další jede až v sedm. "Kurva!" křikla jsem a nechala zmateného Hejla za sebou. Vyběhla jsem do pokoje kde jsem hned otevřela dveře od skříně. Vycházela jsem snad všechno oblečení co tam bylo a pak na zemi v tom přehrabovala. Mezitím co jsem hledala nějaké tričko ke kostkované sukni se do pokoje dostal Hejl. Vsuvka: byl pořád zmatený.