You Are My Angel | Tom Kaulitz

2.

Je ráno a mě budí otravný zvuk budíku. Jako první jsem si šla otevřít okno. Potom jsem si vzala oblečení a zamířila do koupelny, kde jsem si dala studenou sprchu. Následně jsem se usušila a oblékla se.
Než koupelnu opustím, ještě mi zbývá vyčistit si zuby a nalíčit se. Vlasy jsem si pouze vyžehlila, nic víc. Už je půl sedmé a do školy vyrážím v sedm. Chodím pěšky, není to daleko. Sešla jsem po schodech dolů a vydala se do kuchyně. Dala jsem si vařit vodu, kterou jsem následně zalila kávu ve světlém hrnku. Ještě jsem si namazala krajíc chleba marmeládou a nasnídala jsem se. V posledních minutách času jsem běžela do pokoje, vzala jsem si batoh a zase jsem vyrazila dolů. V chodbě jsem si vzala boty, klíče a mohla jsem jít. Do uší jsem si dala sluchátka a pustila si písničky, ať mi ta cesta utíká. Do školy to nemám daleko. Je to hned ve vedlejším městě.

Ve škole jsem se u skříněk pozdravila s Amber. Dneska je nějaká divná. A tím myslím víc než normálně. Dneska se jí zeptám co se děje. Jako první máme matiku. Pomalý a dlouhý umírání. Škola mě upřímně vůbec nebaví, ale vše mi jde i když se učím minimálně.
Je poslední hodina. Máme angličtinu, a Amber celý den mlčí. Co jí je? Jestli se něco děje, měla mi to říct. Vzala jsem kus papírku a napsala jsem na něj:

„Po hodině na tebe budu čekat za školou u popelnic. Přijď tam prosím.

Složila jsem ho a dala jí ho do penálu. Hned si to přečetla a naštvaně kývla. Ona o mě ví všechno. Ona je první a jediný člověk za kterým jdu když se něco děje a vždy mi pomůže. To ona mi dělala úsměv na tváři. Nechci o ni přijít. Ráda bych jí to všechno oplatila. Ale copak můžu, když mi nic neřekne?
Jsem zvědavá co zní vypadne. Netrpělivě jsem čekala než zazvoní na konec hodiny. Když se tak stalo, popadla jsem batoh, naházela jsem do něj všechny mé věci a šla čekat za školu. Amber jde ještě na oběd. Já chodím jen někdy a dnes zrovna ne. Obcházela jsem popelnice až byli slyšet něčí kroky. Byla to Amber, kdo jiný.

A - Tak co je?

N - Děje se něco? V poslední době vůbec nechodíme ven, skoro se mnou nemluvíš a když už jo, tak zníš hrozně naštvaně

A - Tak sorry že je toho na mě moc

N - Co se stalo? Mně můžeš říct všechno, pomůžu ti.

A - Stalo se toho hodně, ale já to nechci říkat nikomu. Ani tobě

N - To je to tak vážný? Amber pochop, že je pro mě těžký tě takhle vidět. Jediný co v poslední době děláš je to, že kouříš jednu cigaretu za druhou, piješ víc a víc, když na tebe někdo promluví tak jsi zlá a vypadáš že nespíš. Já jen nechci aby se ti něco stalo a nechci o tebe přijít. Tak mi prosím řekni co se děje

A: -A co když ti to neřeknu, huh? Co když tě teď a tady pošlu do prdele? Co budeš dělat, Nino? Nech mě hádat. Utečeš na to tvoje blbý pole kde budeš fňukat jak malá holka? A co pak? Začneš se řezat a potom poběžíš ještě brečet ke mně domů jako chudinka? Nino prober se. Tohle je život. A jestli to nechápeš, tak se třeba zabij. Mně chybět nebudeš a tvojí mámě taky ne. Jsi pro ni jen přítěž. Nedivím se že tvůj táta umřel. Kdo by s tebou chtěl žít. Teď je jen otázka času než to s tebou vzdá i tvoje máma. Jestli se teda nezabiješ ty a ona bude žít zase šťastný život jako před tím, než jsi se narodila

Tohle byly poslední slova co řekla než odešla. Vážně to řekla? Jediná osoba která při mně ve všem stála? Osoba která pro mě byla všechno? Vážně řekla ať se zabiju? Teď potřebuju někoho kdo tu pro mě bude. Ale nikoho takového už nemám. Amber mi zmizela z dohledu a já se rozeběhla na pole. Tohle je pro mojí psychiku fakt moc. Brečím. Hodně. V kombinaci s během to není moc dobrý. Jsem tady. Na svém místě. Odhodila jsem batoh a spadla jsem na zem. Hlavu jsem si dala do dlaní a začala jsem víc brečet. Jde to na mě. Chci si ublížit. „Nesmíš Nino, NESMÍŠ!” říkala jsem si pro sebe a z batohu už jsem vytahovala žiletku. Přesně pro tyhle případy ji s sebou nosím. Neměla bych, ale každé ráno si ji stejně vezmu a dám do batohu. Vyhrnula jsem si rukávy a začala se řezat. Pohled na tu krev mě uklidňuje. Mohla bych se podřezat, ale takovou radost Amber neudělám. SAKRA! Prosím teď ne! A do háje...