You Are My Angel | Tom Kaulitz

30.

Když Tom přijel před můj dům, nasedla jsem k němu do auta a Tom si všiml, že jsem docela zamyšlená.

T - Co se děje?

N - Amber máma chce abych přijela

Řekla jsem a stále jsem zamyšleně koukala před sebe.

T - Cože?

N - Chce mi prý něco dát

Podívala jsem se na Toma a ten se na mě zmateně koukal. Řekla jsem Tomovi adresu a jeli jsme tam. Měla jsem po cestě trochu divný pocit. Co mi asi tak chce? Cítila jsem nával úzkosti. Začala se mi trochu třást noha. Svou ruku jsem položila na mé stehno a soustředila jsem se na dýchání aby to nepřešlo v něco horšího. Tom vše zaznamenal a chytl mě za ruku. Jeho palec hladil hřbet mé ruky. Jemně jsem se na něj usmála a on mi úsměv oplatil. Čím víc jsme se přibližovali k Amber domu, tík víc divně jsem se cítila. Je to zvláštní pocit vrátit se na místo kam jste chodili když vám bylo nejhůř a ten člověk který tu pro vás vždy byl už tu není a navíc zemřel v době když jste spolu neměli dobrý vztah. Stále mi vrtá hlavou, co se dozvím až tam přijedu. V dálce už jsem viděla střechu jejího domu. Netrvalo dlouho a mé oči opět zahlédly ten dům.

T - Zvládneš to sama?

N - Jo, počkej tu. Hned se vrátím

Usmála jsem se na Toma a vylezla jsem z auta. Zazvonila jsem na zvonek a do chviličky mi otevřela dveře Amber matka Elen.

E - Ahojky Nino, jsem ráda že jsi přijela. Doufám že jsem příliš neobtěžovala

N - Ne, úplně v pořádku...jen mi vrtá hlavou proč jste mi volala

Elen mě pustila dovnitř a šli jsme do Amber pokoje. Opět jsem viděla ty šedě vymalované stěny ozdobené rámečky s fotkami, nejpohodlnější postel na světě a na zemi fialový koberec, na kterém bylo spoustu krabic s věcmi. Posadila jsem se na postel, která byla též obklopená krabicemi a spoustou papírů. Elen šla ke komodě a z šuplíku vytáhla složený papír, který následně rozložila a podala mi ho.

E - Myslela jsem že by sis to měla přečíst....ale raději někde jinde než tady

N - Dobře. Děkuji že jste mi to dala

Usmála jsem se na ni a ona na mě též. Otřela si slzu která se jí protlačovala ven z oka a rozloučila se se mnou. Šla jsem zpět do auta za Tomem a srdce mi bušilo stále víc a víc. Byla jsem zvědavá co je na tom papíře ale zároveň jsem se bála a nechtěla jsem si to číst.

T - Tak co?

Zeptal se mě když jsem nasedla do auta a zabouchla dveře. Ukázala jsem mu ten složený papír a Tom si ho prohlédl. Jeho oči se po chvilce z papíru přesunuly na můj obličej.

T - Co tam je?

N - To právě ještě nevím. Mohli bychom jet na louku? Jedna je kousek odtud. Jsou tam staré duby a řeka

T - Jasně

Usmál se na mě a já mu říkala kam má jet. Když jsme dorazili na místo, hned jsem zamířila k jednomu ze zmiňovaných dubů a lehla jsem si do vysoké trávy. Tom si sedl hned vedle mě a trhal sedmikrásky. V tento moment jsem vnímala jsem mé dýchání a sbírala jsem odvahu abych si přečetla to co je na tom papíře. Po nedlouhé době přemýšlení jsem se posadila a rozložila jsem kus zmačkaného papíru.

T - Bojíš se co tam bude?

N - Docela jo, upřímně