You Are My Angel | Tom Kaulitz

4.

Přišla jsem domů a hned mířila k sobě do pokoje. Co jste čekali? Že budu vystříkaná z toho že to byl Tom Kaulitz? Jo, je to hustý, ale já bych se s nikým nestýkala jen kvůli slávě. Navíc ani nejsem jejich fanynka, ale je jich plná televize a v rádiu snad slyším jen o nich. Ve škole se tomu taky nevyhnu. Ty manekýny mluví jen o nich! Už je to unavující. Hezcí jsou to ano, jejich hudba se dá taky poslouchat, ale jako bohové mi teda nepřipadají. Švihla jsem sebou na postel a koukala do mobilu. Potom jsem se odhodlala jít si napsat úkoly. Vyndala jsem z batohu vše potřebné učení a během toho co jsem to vyndávala, mi z batohu vypadla ta žiletka. Zvedla jsem ji, a následně vyhodila do koše. Během toho co jsem dělala úkol do angličtiny, mi hlavou běželo několik myšlenek. Mám nějakým způsobem narušenou psychiku různými traumaty a po dnešku jsem si něco uvědomila. Musím cvičit a budovat si psychické zdraví. Nesebepoškozovat se, být chladná, nedát na sobě znát pocity a dobře si promyslet komu můžu věřit. Teď to zní možná trochu blbě, ale to, že jsem byla otevřená mi jen ublížilo. Je mi jasný že to nebude hned, ale zvládnu to. Dodělala jsem poslední úkol a konečně konec! Zabralo mi to cca 50 minut. Nebylo toho moc, ale je to unavující. Je 15:14. Na pole jdu za hodinu a čtvrt. Sešity jsem dala stranou a šla jsem dolů. Převlékat se dnes zatím nebudu. Zamířila jsem do kuchyně a udělala jsem si toust. Mám hlad, ale ne nějak moc. Tenhle i příští týden má máma noční, takže je protivná trochu. Mluvím s ní vždycky radši až než jde do práce. Nepotřebuju aby na mě zbytečně řvala.

Po jídle jsem šla opět do pokoje. Rozhodla jsem se napsat Tomovi v kolik přijede. Prý v 16:45 asi, tak dnes vyjdu trochu dýl. Mám ještě necelou hodinu! To bude nuda zas. Připravím si školu, ať to nemusím dělat večer, ale to mi nezabere ani pět minut. Vzala jsem teda notebook a pustila si jeden díl seriálu. Tím jsem zabila dost času a teď už je čas abych šla. Vzala jsem si mobil a šla jsem na chodbu, kde jsem si obula boty. Mám 10 minut, cesta trvá 7, tak to stíhám.

Jsem na poli. Ještě pár metrů a dorazím na místo, kde vždy sedím. Jsem tu. Tom stále nikde, ale jsem tu dřív, takže to chápu. Sedla jsem si na trávu a pustila si do sluchátek písničky. Během chvilky mě však vyrušil zvuk motorky. Byl to Tom. Sundal si helmu a mně se naskytl pohled na jeho hlavu, kterou zdobily dredy a čelenka co je kolem nich. „Ahoj” pozdravil mě a já jeho též. Sedl si ke mně a vzal mi sluchátka. Zrovna jsem tam měla Sextape od Deftones. „Deftones jo?” zeptal se s podivným úšklebkem. „Slyšíš dobře ne?” odpověděla jsem a sluchátka si vzala zpátky. Vypla jsem v telefonu písničky a vše dala stranou. „Tak co jsi dělala než jsi šla sem?” zeptal se, aby nějak zahájil konverzaci. „Nic moc, nejdřív úkoly, potom jsem se najedla a nakonec jsem zapla seriál” řekla jsem a v zápětí jsem si prohrábla vlasy. „Ty?” zeptala jsem se nazpět. „Měli jsme s klukama zkoušku, a pak už jsem nic moc nestihl” řekl a dal si ruce do kapes. Dneska je celkem zima. Povídali jsme si o všem možném. Za prvé, aby jsme se víc seznámili, a taky když jeden z nás řekl nějakou kravinu, dokázali jsme to i klidně dalších deset minut rozebírat. Povídá se s ním hezky. Připadá mi, že mu můžu věřit. Tohle jsem u lidí vždycky dokázala odhadnout, komu můžu věřit a komu ne. To ale neznamená, že mu teď a tady udělám výklad o mých traumatech, myšlenkách a problémech. Taky se můžu mýlit. I tak jsem mu toho o sobě dost řekla. Vždy když si povídám s někým kdo na mě působí dobře, se tomu člověku moc otevřu, ale už si na to dávám pozor. „Na to, že jsi celosvětová hvězda, mi přijdeš fakt fajn” řekla jsem a on se uchechtl. „Ne všechny hvězdy jsou namyšlený i když tak na první pohled vypadají” řekl on, a já mu dala za pravdu.

„Hele už je pozdě a taky zima, měla bych jít” řekla jsem a lehce se usmála. On kývl a postavil se. Já udělala to samé. „Chceš hodit domů?” zeptal se. „Ne, to je dobrý” řekla jsem s úsměvem a sluchátka jsem i s telefonem sebrala ze země. „Zítra tu budeš?” zeptal se na další otázku a já kývla že ano. „Že se ptám” zasmál se a já s ním. Nakonec jsme se rozloučili, on nasedl na motorku a odjel. Já si zase pustila písničky a mířila domů.