You Are My Angel | Tom Kaulitz

7.

Už jedeme nějakou tu dobu a pořád nejsme na místě kam chce Tom jet. Po dalších pár metrech jízdy jsme ale naštěstí zastavili.
Zastavili jsme před nějakou budovou. Spíše domem nebo chatou. Uchechtla jsem se, protože to vypada že mě unesl a bude mě tady věznit. „Co se směješ" zeptal se mě se smíchem v hlase Tom. „Ale nic. Jen mi to připadá jak s nějakýho filmu. Slavný kytarista Tom Kaulitz unesl psychicky nestabilní dívku a vězní ji v domě u lesa" řekla jsem a hlavou ukázala na les. Začala se smát víc a on též. „Třeba je to pravda. Pravidlo číslo jedna, nikdy nikomu nevěř" pronesl celkem vážně a odemkl dveře. Vešla jsem a ocitla se ve velké moderně zařízené místnosti s krbem. „Proč jsme tu?" optala jsem se Toma, který zrovna zavíral dveře. „Pojď" řekl a táhl mě za ruku. Došli jsme ke dveřím, které byli taky zamčené. Odemkl a byli tam schody dolů. „Uvězníš mě ve sklepě?" zeptala jsem se ho z legrace. On jen převrátil oči a zasmál se. Šla jsem po schodech dolů a on hned za mnou. „Další dveře? Co to je? Pevnost?" zasmála jsem se a on si stoupl přede mě. Tyhle pro změnu odemčené. Rozsvítil světlo a já uviděla spoustu sportovního vybavení, strojů, pytle, činky a já nevím co všechno tam bylo. Celá ta místnost byla obrovská. Kdo má na chatě fitko? No já ne. „Už mi řekneš proč jsme tady?" zeptala jsem se ho znovu. „Z tebe ten vztek už vyprchal ne? No tak to zas můžem jet" pronesl když jsme stáli u žíněnek. Ty žíněnky jsem využila. „Neštvi mě Tome. Nebo si budou muset kluci najít novýho kytaristu" oznámila jsem mu hned po tom, co jsem ho pomocí dvou chvatů dostala na zem. Respektive na žíněnku.

„Kvůli něčemu podobnýmu co jsi teď udělala" pronese a já se na něj s nadzvednutým obočím podívám. „Já když jsem naštvanej jako jsi byla dneska ty, tvoje klouby mluví za vše, chodím sem. Zaboxuju si do pytle, zacvičím si a je mi líp. Je taky dokázaný ze psychicky nestabilním lidem pomáhá fyzická zaneprázdněnost. Tak mě napadlo, že bych s tebou jezdil sem" řekl, postavil se a nervózně se chytl za zátylek. „Proč ne. Ale já boxovat neumím. Ani....já neumím nic" začala jsem se smát. „To se naučíš. Potom tý spolužačce pořádně rozbiješ hubu" zasmál se taky. Pomalu jsem došla k pytli a vybrala si jedny z několika rukavic. Tom udělal to samé a šel za mnou. Řekl mi ať se koukám na něj a začal mlátit do pytle. Má fakt sílu. Divím se že se ten pytel neurval. Když po několika minutách přestal, ustoupil a hlavou pokynul abych si to šla zkusit.

N - Tome, já to nikdy nedělala a neumím to. Tak se mi prosím nesměj

T - Neboj. A už do toho bouchni konečně!

Chvilku jsem váhala a nakonec do toho praštila.

T - To bylo slušný. Teď to udělej víckrát za sebou a střídej u toho ruce

N - Fajn

Udeřila jsem znovu a znovu, oběma rukama. Dávala jsem do toho všechnu svoji sílu.

T - Počkej. Zkus se k tomu postavit takhle

Zastavil mě v tom co dělám a přišel ke mně. Stoupl si za mě a upravil mi postoj.

T - Tak teď to zkus znova

Podívala jsem se na něj s trochu nechápavým výrazem, protože se mi nezdá že by to nějak pomohlo. Ale ono jo. Lépe jsem se dostala k pytli když jsem kopala a víc jsem držela rovnováhu. 

T - Takhle lepší ne?

N - Jo. Nevěděla jsem jak by to pomohlo, ale držím víc rovnováhu a líp se mi kope

T - Já vím Nin. Ale je dobře že cítíš změnu

Mluví jak nějaká boxerská hvězda. Oba jsme se tomu zasmáli a on mi ještě ukazoval co a jak. Teď jsem ale dostala nápad.

N - Tome??