You Are My Angel | Tom Kaulitz

27.

Co může zas chtít? Ve tři ráno?!

A - Ahoj Nino, omlouvám se ti za všechno. Bylo toho na mě prostě moc a vyjela jsem na tebe. To ale víš. Co se holek týče, ptali se co se mezi námi stalo a já jim to řekla. Jak se ptali víc a víc do detailu, řekla jsem jim všechno. Omlouvám se ti. I tak jsem ráda že jsem tě poznala. Teď už ti ale život ztěžovat nebudu. Až to uvidíš ve zprávách neděs se. Dávám ti mé poslední sbohem.

COŽE?! ONA SE CHCE ZABÍT?! Sakra..sakra..sakra! Je to kvůli mně? To teď už asi nezjistím...
Nedělá si doufám srandu, jen aby se mi něco stalo? Seděla jsem na posteli a četla si to pořád dokola. Udělalo se mi nějak divně. Opatrně jsem se zvedla z postele a šla ke skříni. Měla jsem na sobě jen uplé tričko a Tomovi trenky. Proto jsem si z jeho skříně vzala nějaké tepláky a mikinu. Vyšla jsem z pokoje a šla po schodech dolů. Vzala jsem si pantofle a vyšla ven. Mířila jsem až k lesu. Vešla jsem do něj a procházela mezi stromy. Prsty jsem přejížděla po jejich kůře a přemýšlela. Celkem se bojím, nebudu lhát. I přes to, co jsem s Amber prožila a co jsme dělali za blbosti, mi neukápla ani slza. Můj mozek i srdce už ji asi nechaly jít. Sedla jsem si na pokácený strom a koukala se na své ruce. I když je tma, do detailu jsem zkoumala své jizvy. Když jsem si na Amber vzpomněla skrz to co jsem si kvůli ní udělala, to už mi pár slz po tváři steklo.

Slyším tu kroky. Slyším jak někomu pod nohama praskají větve....ani nevíte jak se teď bojím. Podle toho co jsem slyšela, jsem k té osobě byla zády. Než jsem stihla udělat cokoliv, dotyčný položil ruku na mé rameno.

? - Nin?

Podle hlasu jsem poznala že je to Tom.

N - Tome! Ani nevíš jak jsem se lekla

T - Víš jak jsem se lekl já? Probudila mě rána vchodových dveří a ty nikde. Bál jsem se. Proč tu jsi?

N - Hele asi bych šla, řeknu ti to vevnitř

T - Dobře

Pronesl a pevně mě objal. Chytla jsem hi za ruku a již ze zvyku propletla naše prsty. Už se tolik nebojím. S ním se cítím v bezpečí...a ne jen fyzicky. To on je ten co mi dává pocit že na nic nejsem sama. Když jsme vyšli z lesa, přitáhl si mě trochu víc k sobě. Je tu tma jak v pytli. Pořád nedokážu uvěřit že se Amber zabila. Hlavně mě štve, že mi vlastně vůbec neřekla co se stalo.

T - Tohle už mi nikdy nedělej!

N - Neboj

T - Chceš o tom mluvit teď nebo kdy?

N - Asi až ráno....na školu se vykašlu. Necítím se na to a hlavně bych byla hrozně ospalá

T - Dobře

Usmál se na mě a šli jsme po schodech do druhého patra. Vešli jsme do pokoje, kde jsme si sundali mikiny a tepláky. Teď už snad bude noc probíhat v klidu. Lehli jsme si do postele a on si mě přitáhl k sobě. Jedou rukou mě mě na mé hrudi a palcem mě hladil. Do chvilky jsem usnula.