You Are My Angel | Tom Kaulitz

40.

Přeruším spánek když na mém krku cítím rty. Usměju se do tmy. Tom mi chyběl. Jemné ruce se dotýkají mých boků. Všude je tma a jediné co je slyšet jsou mlaskavé zvuky polibků. V podbříšmu cítím velmi známý pocit. Rty se vlečou níž a níž po mém těle. Z krku na hruď a poté na břicho. Tiše zasténám. Zhluboka dýchám a usmívám se. Kalhoty mi zklounou po nohách. Nedokážu se nabažit všech doteků. Další polibek směřuje na vnitřní stranu mého stehna...uvědomím si že jsem za celou dobu necítila piercing který Tom má. Rozsvítím lampu u postele a mezi nohama vidím tu osobu. Černé vlasy, ruce rozevírají má stehna. Když ji chytím za vlasy, zvednu její hlavu abych se podívala kdo je to. Zmizí.

Otevřu oči a jdu ke stolu se napít. Zavrzají dveře a zavřou se. Stojí tu Jasmin. S nožem v ruce jde ke mně. Vnitřně panikařím. Podobná věc se stala před několika lety. Obmotá ruku okolo mého pasu a dovede mě k posteli, na které následně ležím. Nemůžu se hýbat. Nožem přejíždí po mém boku. Špička ostrého nože se mi zaryje do pasu. Na stejné místo kde mám už nějakou tu dobu jizvu. Chci křičet a odstrčit ji. Ale nemůžu. Její černý vlasy...

Probudím se a sednu si. Zrychleně dýchám a jsem celá zpocená. Rychle se natáhnu a rozsvítím lampu. Z rozbitého okna fouká ledový vánek. Prohrábnu si vlasy a snažím se uklidnit. Vzala jsem si mobil z nabíječky a podívala se na čas. Je 4:17...to už nemá cenu jít spát když kolem pátý vstávám. Namalovala jsem se a převlékla. Mám ještě hodně času. Sedla jsem si ke stolu a chtěla něco napsat. Dřív jsem psala básničky protože jsem se tak vynadřovala ale nějak mě to přestalo bavit. Co to zkusit znova?

Psala jsem, přemýšlela jak se vyjádřit a myslela na Toma. Po škole se za ním stavím. Potřebuju ho víc než jsem myslela. Miluju ho. Nebo...myslím že je to láska. A je to tu zase. Ten nekonečnej kruh myšlenek. Nevím jak láska vypadá. Nezažila jsem ji. Ale to co jsem prožívala s Tomem...nikdy jsem se tak necítila. Nikdy jsem nebyla tak na dně když jsem se s někým přestala bavit. Pro Toma bych zabíjela. Dal mi smysl proč dál žít. Zkřísil tu jiskru která už dávno vyhasla.

Než jsem si toho stačila všimnout, z básničky se stala písnička. Písnička o tom jak se ohledně Toma citím a jak jsem se cítila když jsem o něj přišla. Nikdy bych si nemyslela že svoji první lásku potkám na poli když se sebepoškozuju a ještě k tomu to bude Tom Kaulitz. Uuu slavnej kytarista. Taky jsem nečekala to s Amber...nikdy bych do ní neřekla že se zabije. A ještě k tomu...kvůli mně. Jak jsem si mohla nevšimnout že mě miluje? Proč se zase objevila Jasmin? Co to bylo dneska za sny? Kdo byla to osoba co mě líbala když ne Tom? Proč se mi zdály zrovna tyhle věci? Odložila jsem tužku a cítila jak se ve mně něco stáhlo. Tohle je jiný než co se mi děje obvykle.

Složila jsem popsaný papír a schovala ho do šuplíku. Sbalila jsem si věci do školy a ještě chvilku seděla na posteli. Tolik myšlenek najednou... Vzala jsem si velkou čenou mikinu na zip, přehodila si batoh přes rameno a šla dolů. Udělám si rychlý toust nebo něco. Vešla jsem do kuchyně a viděla Jasmin jak tu sedí.