You Are My Angel | Tom Kaulitz

24.

N - No jo, abys nám nevykrvácel kocoure. Co by bez tebe kluci v kapele dělali?

T - Nic, beze mě by kapela skončila

N - Myslíš jo?

T - Vím. Takhle dobrýho kytaristu už by nikdy nenašli

N - Aby ses nedivil až tě někdo nahradí

Opět začal vymýšlet několik důvodů proč je nejlepší a tak. Ošetřovala jsem mu hlavu a zatáhla ho za dredy, protože se až moc přechvaloval. Ale má pravdu, hraje fakt skvěle.

T - Au! Co děláš

N - Bránim tvýmu egu aby ještě vyrostlo

Jen protočil očima a čekal až dodělám svou práci. Zalepila jsem mu ti náplastí a on slezl z linky. Mířil do pokoje a já šla za ním. Šli jsme po schodech a on byl přede mnou. Vyšli jsme schody a já ho plácla přes zadek.

T - Copak? Mám dobrou prdel?

N - Hele víš že jo?

T - Vím, neboj se

Zase jsem chtěla říct poznámku co se jeho ega týče, ale to jsem nestihla, protože si mě hodil přes rameno a šel se mnou do jeho pokoje.
Hodil mě na postel a koukal mi do očí. Má tak krásné oči. Nejsou obyčejně hnědé...je v noch něco víc. Ale nevím co to je. Mé oči spadly na jeho rty a políbila jsem ho. Začal spolupracovat a jeho ruce se pohybovali po mém těle. Pořád mám v hlavě jednu otázku. Jak to mezi sebou máme? Víme o sobě všechno, každou chvíli je jeho jazyk propletený s tím mým, spali jsme spolu a podle mě ne naposled, ale nemiluji ho....
Ano, mám ho ráda, moc moc moc ráda, ale abych ho milovala? To ne. Na to abych ho milovala ho neznám dost dlouho. Asi to zní blbě, když o něm vím i věci co ví je jeho dvojče, ale nevím jak to vysvětlit.

T - Dobrý?

N - Jo

Podíval se na mě zvláštně a posadil se. Posadila jsem se též a čekala co má na srdci. Vypadá že chce něco říct.

T - Nad čím jsi tak přemýšlela?

N - Já?

T - No kdo jinej

N - Nad ničím. Jak jsi na to přišel?

T - Zamyšleně jsi koukala a vůbec nevnímala

N - Fakt nad ničím....půjdem se teda projít?

Změnila jsem téma když jsem se posadila na kraj postele. Sedl si vedle mě a řekl že ano. Pohladil mě po zádech a šel ke skříni, ze které si následně vyndal dvě mikiny. Jednu mi hodil a druhou si oblékl. Obě byli černé bez zipu a s kapucí.

N - Děkuju

Zvedl mě z postele a za ruku táhl ke vchodovým dveřím. Obuli jsme si boty a šli ven. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu a hned mi bylo líp. Zamkl dveře a vydal se za mnou. S úsměvem na tváři jsem se na něj podívala a jeho rty také vytvarovaly úsměv. Nebyl ale upřímný. Poznám to. Něco ho trápí. Zeptám se ho na to, ale ne teď. Ještě chvilku počkám. Šli jsme skrz les dál a dál. Všude stromy, kořeny a pavučiny. Vymotali jsme se z lesního bludiště a přišli jsme na travnatý plac. Sedli jsme si a koukali před sebe. Teď se ho asi zeptám.