5.

297 14 4
                                    

Po sedmi minutách cesty jsem opět doma. Pozdravila jsem se s mámou která právě odchází do práce, ale než odešla, řekla mi že zítra brzy odpoledne odjíždí s prací pryč. Zítra ji tedy už neuvidím. Vrátí se prý až v pondělí večer. Není to poprvé, tak mi to nějak extra nevadí. Alespoň budu mít na pár dní soukromí.
Vzala si kabelku, boty a odešla. Jen co se dveře zabouchly, jsem utíkala do svého pokoje. Netuším co budu ty skoro čtyři dny sama doma dělat. Chvilku jsem nad tím přemýšlela, ale potom jsem zahnala všechny myšlenky a šla jsem si vzít pyžamo. Společně s ním, jsem šla do koupelny, kde jsem si napustila vanu horké vody s pěnou. Svlékla jsem se a z vlasů si udělala drdol. Vlezla jsem do vany a hned co jsem si lehla jsem cítila úlevu. Telefon jsem měla položený na pračce a z jeho reproduktorů se ozývaly písničky. Úplně jsem vypla. Dneska to byl náročný den. Prohlížela jsem si ty pořezané ruce a vybavilo se mi, co mi řekla Amber. Nechápu že zrovna ona vyslovila tyhle věty. Hodila jsem to raději za hlavu, kdo ví jak by to zase dopadlo kdybych nad tím přemýšlela ještě o chvilku dýl. Ještě několik minut jsem vydržela jen tak ležet v horké vodě a relaxovat.

Právě ležím v posteli a koukám do mobilu. Před chvilkou jsem si byla udělat tousty, takže u toho večeřím. Tenhle den mi přišel sakra dlouhý a vyčerpávající. Když jsem dojedla, talířek jsem jen položila na stůl. Dneska z pokoje už nevyjdu. Byla jsem na instagramu a přišla mi zpráva od Toma.

T - Ahoj (dneska už po třetí) budeš zítra na poli?

N - Jojo, budu

T - Dobře, tak zítra :)

N - Zatím :)

Krátká konverzace a očividně u dost vyčerpávající, protože jsem se rozhodla už odložit mobil a jít spát.

Je ráno, 5:20 a mě opět budí otravný zvuk budíku. Po pár minutách koukání na telefon jsem se zvedla z postele a šla jako první do koupelny. Vyčistila jsem si zuby a svlékla si pyžamo. Následně jsem vlezla do sprchy a osprchovala se ledovou vodou. To mě vždycky probere. Usušila jsem se a s ručníkem okolo těla jsem se začala malovat. Poté jsem šla do pokoje a oblékla si předem připravené oblečení.

Možná vám došlo, že dlouhý rukáv nosím taky kvůli těm jizvám. Když si vezmu tílko nebo tričko s krátkým rukávem, outfit doplním návleky nebo spoustou kožených náramků.
Potom jsem jen popadla hřeben a upravila jsem si vlasy. Stříkla jsem na sebe trošku parfému a s batohem v ruce vyrazila do kuchyně. Ke snídani jsem si dala bílý jogurt s cereáliemi a kafe. Nádobí jsem dala jen do dřezu. Umyju to po škole. Už je čas jít. Vešla jsem do chodby a nazula si boty. Zamkla jsem dům a akorát to stíhám do školy.

Když jsem vešla do budovy, automaticky jsem mířila ke skříňkám. S Amber jsem se tu nepotkala. Naštěstí. Ve třídě ale jo. Teď jsem ráda že musíme sedět každý sám. Sedět dnes s ní, tak ji asi zabiju. Cítila jsem že na mě civí, ale já ji ignorovala. Posadila jsem se do zadní lavice u okna jako vždy a vyndala si potřebné učebnice na lavici. Ona sedí ve třetí lavici uprostřed. Hodina začíná až za 25 minut. Čas vždycky zabíjím na telefonu.

První hodinu jsme měli matiku a byla jsem zkoušená. Naštěstí to nebylo nic co bych neuměla a mám za 1. Ještě jsme psali z chemie. Z toho mám dobrý pocit. Chemie mě baví. Jinak to dneska bylo vpohodě. Dnes mám oběd ve škole. Batoh jsem si tedy dala do skříňky a šla k jídelně kde byla opět dlouhá fronta. Nezbylo mi nic jinýho než zase koukat do mobilu. Fronta postupovala pomalu, ale nakonec jsem se dostala až k výdejnímu okýnku. Na tác s příborem jsem si vzala talíř s jídlem a šla se posadit. Koutkem oka jsem zahlédla Amber jak na mě opět zírá. Když jsem dojedla, zasunula jsem židli a šla tác odnést. Amber šla hned za mnou a udělala to samé. Až ke skříňkám šla pořád za mnou. Vyndala jsem si batoh a uslyšela její hlas. „Nino?" řekla tiše. Co chce?

You Are My Angel | Tom Kaulitz Kde žijí příběhy. Začni objevovat