You Are My Angel | Tom Kaulitz

3.

Do háje! Teď ne, teď ne! Slyším motorku. Nikdy tudy touhle dobou nejel. Proč zrovna dneska!? Rychle jsem si otřela slzy, uklidila žiletku, ale rány jsem zakrýt nestihla. Naštěstí kolem mě jen projel. Co to dělá?! On se otáčí?! Jo. Otočil se a jel zpátky. Tentokrát u mě zastavil. Slezl z motorky a koukal na mě. Stáhla jsem si rukávy a zvedla hlavu abych na něj viděla.

N - Co chceš?

? - Rád bych věděl co to tady děláš

N - To je moje věc ne?

? - Jo, to jo, ale nerad vidím když si lidé ubližují

N - A co tě na tom tak žere? Já nejsem tvoje starost

? - Nejsi, ale já se chci starat...vím jak ti je. Můžu?

Zeptal se a hlavou ukázal na místo co je vedle mě. Hlavou jsem kývla že ano a on si sedl. Následně si sundal helmu. Někoho mi připomíná.

? - Tom

N - Nina

Seznámili jsme se. Už vím kdo to je! To je ten kytarista ze skupiny Tokio Hotel. Párkrát jsem je viděla v nějaké reality show.

N - Jak můžeš vědět jak mi je?

T - Odpovím ti, a ty mi zase řekneš co se stalo, ano?

N - Já ale fakt nejsem typ člověka co se svěřuje na potkání

T - To já taky ne. Ale chci ti pomoct. Můžeš mi věřit

Řekl a lehce se na mě usmál. Kývla jsem tedy hlavou na souhlas a on začal mluvit o jeho situaci.

T - Před necelým rokem jsem to chtěl všechno vzdát. Proč a tak ti říkat nebudu, je to moc na dlouho a nepodstatný. Všechno ví jen jedna osoba, a to je můj bratr. Ten mi taky neskutečně pomohl a tu sebevraždu mi rozmluvil. Uvědomil jsem si, že i přes to všechno, je na světě několik lidí a věcí, co bych nechtěl ztratit. Bylo to těžký, ale dostal jsem se z toho.....Tak, a teď chci vědět co se stalo tobě...prosím

Teda...tohle jsem nečekala. Je mi ho hrozně líto. Ronili se mi slzy do očí a jemu rovněž. Nakonec jsem se zhluboka nadechla, a řekla mu to.

N - Už dlouho trpím psychickými problémy a sebepoškozuju se. Nedávno mi tak umřel táta, a lidi ve škole ze mi za to smáli. Jedna holka tu ale pro mě vždycky byla. V poslední době mi ale přišla divná, tak jsem se jí zeptala co se děje a pohádali jsme se. Začala mi vyčítat to že jsme se bavili a vlastně to, že žiju. Taky řekla že se nediví že mi umřel táta, protože se mnou nemohl žít a že se mám taky zabít, aby mohla moje máma žít bez přítěže.

Ukáplo mi pár slz a on se snažil pobrat všechno co jsem mu řekla. Pak mě ale objal. Co ho to tak sebralo?

T - Nesmíš to udělat, ano? Vyčítal bych si to

N - Proč? Však mě ani neznáš

T - Tohle téma mě vždycky rozhodí. A byla by to škoda

Řekl a oba jsme se na sebe usmáli. Nakonec jsem se od něj odtáhla a sykla bolestí. Ty ruce.

N - Au

T - Co je?

N: Ty ruce

T - Ukaž

Než jsem stihla cokoliv říct, vyhrnul mi rukávy a zhrozil se. Něco hledal v kapse kalhot. Vyndal papírové kapesníčky a otíral krev z mých rukou. Trochu to bolelo....na rukávech krev naštěstí nemám. Bylo to už trochu zaschlé. Taky to šlo špatně dolů. Uklidil kapesníky zpátky do kapsy a mé dlaně jemně sevřel v těch jeho. Pevně je držel. Nakonec je pustil, a jeho ruce se přemístili na mé tváře za které mě chytl, svými palci mě hladil.

T - Hele už musím jít. Tady máš moje číslo...kdyby cokoliv, zavolej, ano?

Na to jsem mu kývla a na mé tváři se objevil maly úsměv.

N - Dobře

Zvedl se, nasadil si helmu a nasedl na motorku. Než však odjel, ještě na mě promluvil.

T - Budeš tu večer? Však víš...jako vždy

N - Budu

Odpověděla jsem a na to se usmál. Následně odjel.