You Are My Angel | Tom Kaulitz

37.

N - Volnej mám jenom jeden šuplík tak si s tím budeš muset poradit. Spát budeš buď se mnou v posteli nebo na zemi, ale to si ještě rozmyslím. Spíš počítej s tou podlahou

Řekla jsem nepříjemným tónem a věnovala se bloku s básničkami.

J - To není to o čem jsem chtěla mluvit

N - Tak co chceš?

Povzdychla jsem si a otočila se na židli čelem k ní. Založila jsem si ruce na hrudi a čekala až bude mluvit.

J - Proč jsi na mě pořád taková?

N - Copak ty jsi zapomněla co jsi způsobila?

Řekla jsem a nevěřícně se zasmála. Z naší konverzace nás na chvilku vyrušila moje máma která zakřičela že jde do práce na noční. Takže tu s Jasmin budu sama....super.

J - Nino, jsou to už 4 roky. A navíc jsem se omluvila

N - Kurva, Jamin, bylo mi dvanáct

J - A mně patnáct

N - No právě. Bylo to patnáct. V tom věku bys měla mít rozum, Jasmin. Alespoň trochu

J - Můžeš na to prosimtě zapomenout a mluvit se mnou normálně?

N - Málem jsem umřela ty blbá slepice

Řekla jsem naštvaně a postavila jsem se ze židle. Udělala jsem krok k Jasmin která sedí na mé posteli.

J - Ale neumřela

N - Ale mohla jsem, chápeš to?

J - Zase z toho nedělej nějaký velký drama. Už jsi v pohodě

N - Už jo. Ale chybělo málo s byla bych mrtvá

J - Alespoň by mě tvoje máma neobtěžovala s tím že neví co s tebou dál

Tohle je ten bod kdy jsem se neudržela. Dala jsem ruku v pěst a tvrdě ji udeřila do obličeje. Vážně mi právě řekla že kdybych umřela tak by to bylo lepší? Když se moje klouby dotkly její kůže, Jasmin se chytila za tvář. Mé oči ztmavly zlostí. To by nebyla Jasmin aby mi tu ránu neoplatila....chytila mě za tričko a přitáhla k sobě. Spadla jsem na postel a obkročila mě. Když byla její pěst már milimetrů od mého obličeje, její ránu jsem odrazila. Shodila jsem ji z mého těla a kopla jsem ji do břicha. S Jasmin jsem "bojovala" už milionkrát. Tohle ale nebude jako předtím. Za poslední týden toho mám v sobě tolik...smutek, hněv, bolest...
Postavila jsem se z postele a Jasminina noha udeřila moje břicho. Spadla jsem na zem a popadla jsem učebnici s tvrdou vazbou. Postavila jsem se a Jasmin se objevila přímo přede mnou. Bouchla jsem jí učebnicí do tváře a poté jsem tu učebnici odhodila do rohu místnosti.

Upřímně je Jasmin dobrá bojovnice. Jenže se spolu pereme už dlouho a její taktika se moc nezměnila. Zato já žádnou nemám takže je těžké uhodnout jaký bude můj další útok. Podrazila jsem jí nohu a ona upadla k zemi.  Někdo mi do okna hodil kamínek. Chtěla jsem jít k oknu podívat se kdo to je, ale Jasmin mě chytila za nohu a stáhla k ní na zem. Prali jsme se a ani jedna jsme nebyla bez zranění. Mám škrábance na paži a roztrhnutý ret. Jasmin teče krev z nosu, zlomila si nehet a nemá úplně v pohodě obočí. Obě jsme vyskočili ze země a bojovali ve stoje. Nebudu lhát, její rány bolí. Obě jsme mlátili do té druhé a bez vědomí jsme se přibližovali k oknu do kterého mezitím někdo hodil další kamínek. Obě jsme byly nadýchané, zraněné a hněv v nás rostl. Když jsem schytala další ránu, kopla jsem Jasmin, která následně narazila do okna které se rozbilo a ona vypadla ven. Kdyby jste viděli můj výraz nepoznali by jste to, ale bála jsem se toho, že to nepřežije. Ne že by mi to vadilo, ale vražda je trestná. Podívala jsem se ven z rozbitého okna abych viděla jak na tom Jasmin je a konečně jsem zjistila kdo házel kamínky do toho okna. Kurva.