Sid seděla na zemi u terárií ve svém pavilonu. Přišla už na šestou a pustila se do uklízení a inventury. Měla už skoro hotovo a její chuť Boba zabít vážně vzrostla. Chyběli tu vitamíny, sprej na roztoče, speciální doplňky a o tom jaký v těch krabicích byl bordel radši nechtěla ani moc přemýšlet. Nakonec se jí všechno podařilo uklidit a sepsat. Musí poprosit Anežku, aby jí dodala všechno potřebné. Taky tady pořádně utřela prach, všechno umyla a pořádně vytřela podlahu i pod stoly. Bob se na pořádný úklid vykašlal i po tom malování a to jí vážně vytočilo. Dala si v zázemí sprchu a převlékla se z tepláků, co si na úklid vzala, do pracovního oblečení. Tak jako v Londýně měla černé kapsáče a zdejší firemní trička si objednala v černé a šedé barvě. Nosila černou ráda a vyhovovalo jí to. Teď si ještě vzala mikinu a vydala se do kantýny na snídani. Už se tam byla podívat včera s Láďou, když ji tu provázel. U stolu našla Anežku s Eliškou a Romana, takže si k nim sedla. "Dobré ráno, Anežko mám prosbu chybí mi v pavilonu dost věcí, včetně vitamínů, můžu ti pak dát seznam?" Anežka se na Sid usmála a přemýšlela, kdy to stihla zjistit a navíc sakra jakože tohle nezajistil Bob. "Určitě, pokud to nebu mít u sebe objednám to a odpoledne to přivezou. Což mi připomíná od kdy tu sakra jsi?"
Sid se usmála a bylo jí jasné, že na odpověď čeká i Eliška a Roman. "Jsem tu od šesti, chtěla jsem udělat pořádný úklid a inventuru. Bob na úklid vážně moc nesáhl, když si vezmu ten bordel nahoře na teráriích včetně zbytků barvy ood malování." Sid zaznamenala jak se Roman zamračil. "Hlavně, že mu to Tauchen říkal, že tam musí uklidit, u nás se taky malovalo a vše jsem uklidili hned ráno." "On se Bob asi rád fláká, ale já mu to trpět nebudu. Ten úklid bych možná přežila, ale chybí věci co nutně potřebujeme pro zvířata." Sid nakonec poslouchala vyprávění ostatních jak to tady bylo po Josefově odchodu. No tak to se má vážně na co těšit a tenhle generální úklid si příště hezky celý udělá Bob. Nakonec se vydala k sobě v doprovodu Anežky. "Podívej jestli ti bude dělat problémy tak stačí říct, srovná ho Roman nebo Láďa." "Děkuju ti, ale já si ho srovnám sama pokud budu muset, jsem jeho nadřízená a pokud s tím bude mít problém zjistí, že já se tak snadno nedám." Anežka se za ní dívala a počkala než zmizí u sebe v pavilonu a umínila si, že stejně radši poprosí i Láďu, aby na Boba dohlédl.
Odpoledne měla za sebou Sid už druhý střet s Bobem, který se nehodlal smířit s tím, že to tady bude vést ona. Dokončovala papírování a zároveň si na chvilku dovolila povolit uzdu vzpomínkám. Tak moc si v Londýně užívala práci v pavilonu, tamní bývalý šéf John byl úžasný chlap, který jí do všeho zasvětil a zároveň jí dal možnost na vlastní rozvoj. To jak si je tehdy ředitel zavolal všechny do pavilonu a oznámil změnu vedoucího chovatele si bude pamatovat už navždycky. Tuhle zradu vážně neodpustí, ředitel byl arogantní zmetek a takhle to jen potvrdil. Jeho zástupce to chtěl řešit, ale nakonec taky nic neudělal. Stáli za ní ostatní zaměstnanci, ale přeci nemohla ohrozit jejich práci. Slyšela jak jim ředitel začal vyhrožovat, proto se rozhodla odejít. Musela uznat, že až si tady zvykne bude to super a hlavně bude svou vlastní paní. Zrovna jí přišel email od koordinátora plazů a moc jí potěšil. Chovný pár kobříků kapských dostane místní zoo. Psala mu ještě z Londýna, že přebírá zdejší pavilon a vzhledem k jejím zkušenostem s jejich rozmnožováním by byla ráda aby pár přidělil sem. Vydala se tedy do budovy vedení a zároveň si všimla že Bob zase kecá s Frantou, ale teď na něj fakt neměla náladu.
Láďa mluvil s Anežkou o situaci u plazů. "Dobře dohlédnu tam na to pokud by bylo potřeba, ale myslím si, že ona si poradí sama." "To asi jo, ale znáš Boba, měli jsme štěstí, že sem nastoupila. Má obrovské zkušenosti a hlavně co vím tak skvělé kontakty." "To si uvědomuji, neboj dám na to pozor." Láďa zaznamenal, že Sid zrovna do infocentra přišla. "Ahoj, jdu za tebou a Anežko tebe to taky bude zajímat. Teď jsem dostala potvrzení o přidělení kobříků kapských sem do zoo." "To vážně? Myslela jsem, že nám je dát nechtějí a půjdou do Drážďan." "Psala jsem koordinátorovi, ještě z Londýna, že tu budu pracovat. Takže za dva měsíce dostaneme chovný pár." "Páni tak to zírám díky, to bude skvělý na propagaci." Sid se usmála a nechala je dál mluvit a jak tušila tak mluvili o ní. Předpokládala, že Anežka chce, aby Láďa dohlédl na Boba. Anežka se po odchodu Sid usmála. "No máš asi pravdu ona si poradí sama." "Ještě pár takových nových druhů a bude to super." Láďa se vydal za Romanem se kterým chtěl probrat novinky v záchranném programu nosorožců. Musel uznat, že Sid byla zajímavá žena. Krom jejího pracovního života o ní nezjistil nic a to se vážně snažil, protože se pracovně znal s manažerem londýnské zoo. Řekl mu proč od tamtud odešla, ale i ona to tady řekla několika lidem hezky na rovinu. Co ovšem neřekla bylo, že zaměstnanci se za ní postavili a ona odešla, protože je ředitel začal vydírat a to ona nechtěla. Byl si tak jistý, že ona si tu poradí i s občasnými drby co se v zoo nesly.
ČTEŠ
Skleněný král
KurzgeschichtenAdam Hruška má skoro vše co by si mohl přát, peníze, postavení a vlastní mezinárodní sklářskou firmu. Posledních deset let budoval tohle impérium, které zdědil po smrti rodičů. Tragická nehoda změnila jeho plány a donutila ho se vrátit domů. V první...