Skleněný král

81. Advent je tu

Lenka využila situace, kdy byla Sid v práci a Adam taky. V neděli je první adventní neděle a ona se rozhodla, že nastal čas na výzdobu. Nechtěla to nějak přehnat, ale zároveň chtěla mít dům slavnostně vyzdobený už kvůli Sid. Vyprávěla jí totiž jak poslední roky měla jen malý stromek a vlastně svátky ani moc neslavila. Taky tu byla ta věc s tím, že ani dřív vánoce neměla rád. Dívat se jak bratr dostává spoustu drahých dárků a ona má jen jeden a to většinou byla jen nějaká kosmetika. Pořád jí tohle strašně štvalo, protože ona to neznala. Vánoce u nich vždycky byla velká sláva a to i po smrti rodičů. Nedávali si moc dárků, ale hlavně šlo o to, že dostali to co opravdu chtěli. Ona s Raulem tak Adamovi většinou dali nějaký zážitek a pak drobnosti. Letos si předsevzala, že vánoce budou prostě hlavně o rodině a přátelích. Za čtyři hodiny musela uznat, že firma odvedla skvělou práci, něco bylo původní, ale zároveň dost věcí dokoupila. V zahradě získalo pár stromů osvětlení v podobě světelných řetězů a podloubí od hlavního vchodu k domu bylo taky osvětlené. Na stropě byla v řadách světýlka a z těchto řetězů visely ozdoby. Všechna světýlka byla v teplé bílé barvě a ozdoby laděné do zlaté a fialové. Zábradlí do horního patra zdobila girlanda s ozdobami a různými doplňky.

Na vchodových dveřích visel velký věnec z jehličí, cesmíny a jmelí. Došla teď do obýváku a zadívala se do kuchyně. Lišta která nad pultem držela světla získala ozdobu z umělých větví a z nich visely další ozdoby. Bylo to decentní a přesto úžasně vánoční. Na konferenčním stolku se místo klasické dekorace objevil krásný adventní věnec laděný do zlata s velkými širokými svíčkami. Zatím tu nebyl strom, protože na ten byl ještě čas. U nich doma se zdobil až týden před Štědrým dnem a Sid si z domova žádný zvyk nenesla a ten jejich se jí moc líbil. Zaslechla kroky v chodbě a otočila se na Raula, který se zrovna vrátil domů. "Ahoj strejdo, tak co říkáš?" Raul došel Lenku obejmout a dal jí pusu na tvář. "Zlatíčko je to dokonalé, není toho moc, ale přesto je to úžasné. Našla jsi tu správnou rovnováhu a já osobně miluju to osvětlení příchodu do domu." "Doufala jsem, že se ti to bude líbit. Nechci, aby toho bylo na Adama moc, ale pokud by to snesl ráda bych dala podobné i do předsíně a chodby k tobě." "Pokud budeš potřebovat spojence máš ho ve mě stoprocentně, protože by to bylo moc krásné." Lenka se zářivě usmála a byla ráda, že se to Raulovi líbí.
Chtěla taky ještě s Adamem mluvit o stromku, protože oni vždy mívali asi dvoumetrový, ale ona by ráda letos měla větší.

Sid procházela zahradou a dívala se jak už všechno krásné svítí. Zoo si jako každý rok dala na osvětlení záležet a stálo to za to. Dneska tu byla pěšky a tak mířila k zadní bráně, aby to měla domů jen kousek. Měla toho za poslední čtyři dny opravdu dost a těšila na zítřejší volno. Adam měl pracovní schůzku v Praze a Lenka se dneska rozhodla pro výzdobu domu. Nechala jí v tom zcela volnou ruku i když ona se jí ptala co by se jí nejvíc líbilo. Tím, že ona sama zrovna moc hezkých vzpomínek na vánoce neměla se na tyhle letošní těšila o to víc. Pomalu šla ulicí k domu a všimla si jemného světla, které osvětlovalo prostor za plotem. Na vstupní brance byl věnec z cesmíny doplněný drobnými zlatými ozdobami. Jakmile otevřela branku zůstala v úžasu stát, protože celý strop kryté cesty k domu byl osvětlený. Bylo to nádherné a na šňůrách světýlek byly barevné ozdoby. Mělo to úžasnou atmosféru, v zahradě bylo pár stromů omotaných světýlky, ale nic přehnaného. Otevřela dveře do domu na kterých byl impozantní věnec. Sundala si věci a zadívala se na ozdobené zábradlí do parta. V obýváku byl velký adventní věnec na stolku u pohovky a krásně ozdobená lišta nad barovým pultem. Ty visící ozdoby tam byly úžasné a dávalo to prostoru krásnou atmosféru. Zazadu ji objala Lenka, která přišla. "Tak co říkáš?" Sid jí objala a usmála se. "Leni je to úžasný, opravdu moc se ti to povedlo a ten osvětlený vstup úplně miluju." Lenka se usmála a byla ráda, že se jí to líbí.

Později večer byla Lenka v obýváku a čekala na Adama. Sid si šla po večeři lehnout a ona jí řekla to samé, ale chtěla s Adamem mluvit. Nemusela čekat ani moc dlouho, protože kolem deváté už se objevil. "Ahoj prcku, musím říct, že jsi se překonala." Lenka došla dát bráchovi pusu a obejmout ho. "Jsem ráda, že se ti to líbí snažila jsem se." "Upřímně jsem toho čekal mnohem víc." Adam si všiml jak se ošila. "No tak co se děje, mě se to vážně líbí." "Adame a snesl by jsi toho ještě trochu víc? Víš Sid si zamilovala to osvětlení od vstupu a já bych ho ráda dala ještě tady dole do chodby, jen s míň světýlky." Adam si všiml jak nejistá Lenka je, ale musel se usmát, protože jemu se to taky moc líbilo a pokud to nadchlo Sid nebylo o čem přemýšlet. "Zaprvé jsem říkal ať to uděláš tak, aby se to hlavně líbilo tobě a Sid. Zadruhé mě se to moc líbí a tím, že nejsou světla na zábradlí do patra to bude na tom stropě super." Adam se musel začít smát, když mu Lenka skočila kolem krku. "Neboj bude se ti to líbit." Nakonec jí nechal jít a sám si jen odnesl věci do pracovny a vydal se nahoru do ložnice. Našel Sid jak spí a tak nedělal moc hluku a pak si opatrně lehl k ní do postele.