Skleněný král

17. Nové ráno

Adam seděl v kuchyni a uvažoval o včerejšku. Strašně moc si ten den užil a zároveň si uvědomil, že k Sid ho to začalo opravdu přitahovat. Byla úplně jiná než ženy se kterými se musel setkávat pracovně, nebo na akcích. Taky teď mnohem lépe chápal její postoje a to jak si chránila soukromí. Znal částečně její rodinu a už kdysi stejně jako jeho otec s nimi nechtěl obchodovat. Krátce po tom, kdy přebral firmu našel otcovi záznamy o jednotlivých partnerech. U Novotných byla poznámka nikdy s nimi nespolupracovat. Pak se na to zeptal Štefanova otce a ten mu řekl pár informací. Sid mu vyprávěla jak to měla doma než po maturitě utelka do Prahy. Tak moc mu jí bylo líto a zároveň si uvědomil, že ta zrada co se jí stala v Londýně ji musela zasáhnout na nejbolavějším místě. On sám jí řekl věci o kterých nemluvil ani s Lenkou. To jak moc trpěl po smrti rodičů, ale zároveň musel normálně fungovat. Oba si řekli hodně věcí a to přes to, že se znali pár týdnů. Jeho pocit, že jí něco takového může říct byl zvláštní, ale zároveň věděl, že ona to pochopí a nebude ho soudit. Bylo vlastně strašně uklidňující to někomu říct, svěřit se, dočkat se pochopení. Jenže teď zároveň nevěděl co dál, protože měl strašnou chuť se Sid trávit víc času. Mohla by být jeho záchranou a šancí na pořádný život? Sám to teď nevěděl a taky měl strach, že by jí mohl ublížit a to by si nikdy neodpustil.

Později odpoledne si šel zaběhat a zkontrolovat srub. Na chvilku si v něm sedl a díval se na fotky co tu Raul měl. Šťastná rodina, která nutušila co je potká a jak krutě zasáhne osud. Měl teď pár dní volna a začal přemýšlet, že by mohl pozvat Sid někam na večeři. Bylo zvláštní o ní takto přemýšlet, ale ona se mu už od prvního setkání dostala pod kůži a to si musel zpětně poctivě přiznat. Nějak se mu nechtělo to zatím s někým řešit, protože by to přineslo problémy. Lenka byla daleko a tak by neměla přehled, Alena by pro změnu zase byla klidně ochotná jim tu večeři uvařit jen, aby ho s někým viděla. No a Láďa tak tam neměl ani tušení jak by se k tomu postavil. Z jejich rozhovoru pochopil, že si Sid hodně oblíbil a byl ochotný jí chránit a to možná i před ním. Koneckonců co mohl ženě nabídnout, měl peníze postavení, ale jinak byl až příliš zničený životem. Taky tu stále častěji teď byly jeho problémy se spaním, dneska sice spal docela dobře, ale to byla výjimka. Sny a v nich vzpomínky na Afghánistán a to co se tam stalo se vraceli až moc často a noční můry je následovaly. Musí si nějak utřídit myšlenky a pak se rozhodne co dál.

Adam už se se chtěl vydat zpátky domů, když ho zastavil hovor od Láďi. "Ahoj jen kontroluj, že opravdu nepracuješ." "Moc vtipné, ne nepracuju, navíc jsem to slíbil. Nemám chuť se teď s Alenou zase hádat." "Podívej ona se o tebe bojí stejně jako já, musíš přestat trávit v práci celé dny. Vždyť někam jeď, klidně do hor na túru." "Nikam se mi nechce, ale teď jsem u Raula takže si nedělej starosti." Adam nakonec hovor ukončil a bylo mu úplně jasné, že takových hovorů bude mít do nedělního večera ještě pár. Chápal jak to myslí, ale zároveň mu to i trochu vadilo. Nové ráno, nový den a on stále pořád nevěděl jak naložit s tím co začal cítit v přítomnosti Sid. Tak moc si její společnost užil a vlastně se mu ani nechtělo jí odvézt včera domů. Zároveň tu byla otázka jak to vlastně může vnímat ona. Taky si včerejšek užila, nebo ne? Tak moc by jí chtěl zase vidět, ale pokud by jel do zoo tak tam zaprvé nebudou mít soukromí a zadruhé by tam na něj mohl každý narazit a říct to Láďovi. Tím jediným si zatím byl jistý, vlastně nechce, aby zatím někdo věděl, že se se Sid viděli mimo zoo. Možná to bylo směšné, ale nějak tušil, že jí tím chrání i před její rodinou a možností, že zjistí kde je.

Večer si vzal knížku do ložnice a už během podvečera věděl, že zrovna příjemná noc to nebude. Začala ho bolet hlava a to většinou nevěstilo nic dobrého. Tak rád by se zbavil snů i nočních můr, ale nikdy se mu to nepodařilo. Tak si ještě psal s Lenkou. Vyprávěla mu jak dopadly zkoušky co teď měla a že o víkendu se chystají na výlet do rodiště Shakespeara. Milovala divadlo a jeho hry takže chápal její nadšení. Nakonec zkusil usnout, ale už během hodiny ho vzbudil zlý sen. Během noci se opravdu vrátili i ty příšerné vzpomínky na terosticky útok v Afghánistánu. Za svítání už úplně vzdal snahu usnout, naspal toho opravdu málo a ani sprcha ho neprobrala. Hlava ho bolela naprosto strašně a vlastně byl v šoku, že zvládl dojít dolů do kuchyně. Potřeboval si udělat snídani a hlavně čaj, ale jen se zhroutil v obýváku na gauč. Už začal přemýšlet, že by možná mohl zavolat Alenu, ale než to stihl udělat zazvonil mu mobil a na displeji se objevilo číslo Sid. "Ahoj Adame, jen jsem se chtěla zeptat jestli budeš dneska doma, že bych ti vrátila to půjčené oblečení." "Ahoj jsem doma, ale promiň není mi dobře, tak to asi necháme na jindy." "Můžu ti nějak pomoct, třeba uvařit, nebo ti jen dělat tichou společnost?" Adam se díval na telefon a stále nemohl uvěřit, že opravdu Sid poprosil, aby přijela.