Skleněný král

52. Dny před bouří

V zoo měla Sid dneska hodně práce a to hlavně díky nově vylíhnutým mláďatům zmijí. Aktuálně se jednalo o první úspěšný odchov zmijí Nitscheiových v republice. V Anglii už s nimi měla zkušenosti a tak tady byla jen otázka času než se zadaří. Bob jí se vším pomáhal a bylo vidět jak moc nadšený z toho je. "Viděl jsem videa, ale takhle naživo je to něco jiného." "Souhlasím, první odchov v Londýně jsem taky hodně prožívala. Upřímně se teď těším i na želvy obrovské, ale to si holt ještě počkáme." "Myslíš si, že se narodí už v říjnu, nebo až v listopadu?" "Kéž bych to teď uměla říct, moudřejší budeme koncem září. Tím jak dlouhá je inkubační doba je to vždy sázka do loterie." "No holt musíme počkat, jdu si pro kávu chceš taky?" "Prosím ano a díky." Sid došla ke stolu a všechno zapsala. Měla velkou radost a zároveň jí těšil zájem Boba. On teď najednou zjistil, že je zpátky to jeho nadšení z doby kdy tu začal pracovat a opravdu ho to teď baví. Sid si uvědomila, že Josef ho nechával být a přitom by asi bývalo stačilo, kdyby ho víc zapojoval. Těšil se na školení a poprosil jí o doporučení nějakých knížek. Využila svých kontaktů a sehnala mu pár publikací, které mu dala. Měl z toho velkou radost a opravdu bylo znát, že je čte, protože se jí občas na něco z nich zeptal.

Zrovna se chystala do expozice, když se tu obzevila Anežka. "Ahoj, je jsem se chtěla zeptat, jestli je u nových přírůstku všechno v pořádku?" "Mají se všichni k světu, jsem fakt nadšená. Vůbec teď bude dobré období, protože máme v inkubátoru vejce želv obrovských a taky paprsčitých. Felsumy Madagaskarské teď nakladly vajíčka a za tři měsíce snad budeme mít mláďata." "Vypadáš moc spokojeně, ale nebude to jen prací, že? Upřímně pořád jsme ještě z tebe a Adama všichni v šoku." "Já vás chápu, vím jakou tu měl pověst, ale u něj to vždycky byla jen obrana nic víc. Jsem s ním neuvěřitelně šťastná. Je mojí spřízněnou duší a opravdu moc ho miluju." Anežka se na Sid dívala a chápala jak to myslí. Ona totiž doslova zářila jako sluníčko. "Tak to je moc dobře a snad s námi někdy půjdeš jen tak do baru." "Určitě půjdu, jen teď nechci nikam moc chodit, čekám totiž, že to ještě novináři nevzdali." "Sem se snad po té poslední epizodě už neodváží." "Adam si to taky myslí, ale je hodně ochranitelský a mě se to vlastně i moc líbí." Sid se usmála, protože zrovna teď se Adam radil s přáteli jak postupovat ohledně její rodiny. Chtěla ještě něco říct, ale zrovna přišel Bob s kávou a velkou kytkou.

"Jedna káva a jedna zásilka z infocentra." Sid se usmála a zbavila Boba květin. Tentokrát už tam byl i lísteček. Krásné květiny pro moji krásnou lásku. Adam se rozhodl, že jí bude takto dělat radost a musel uznat, že je to úžasné. "Děkuji jak za kávu tak za přinesení květiny" "Koukám, že Adam se bude držet posílání květin, ale je hezké, že už tam jsou vzkazy." Sid se zasmála Anežka měla pravdu. "Hrabalová s Ladou už stejně drbou, ale to tě nesmí rozhodit." "Díky za varování a neboj Bobe, jsem v pohodě." Bob sledoval jak dala květiny do vázy a s kávou šla do expozice. "Vypadá moc šťastně, hele myslíš si, že je vážně šťastná, já se jí úplně ptát nechci." Anežka se na Boba podívala a došlo jí, že on si o ní dělá starosti možná právě kvůli pověsti co tu Adam měl. "Neboj se o ní, opravdu je šťastná a milují se. Vím to nejen od ní, ale i od Adélky a Láďi." "Tak to jsem rád." Anežka se rozloučila a šla k sobě, ale po cestě uvažovala jak moc se Bob změnil a to díky Sid. Dala ho dokupy a díky tomu, že mu dala novou šanci se změnil. Pracoval teď opravdu tvrdě a hlavně na něj teď bylo absolutní spolehnutí. Teď klidně řekl, že si v něčem nevěří a buď poprosil o pomoc Sid, nebo i jí. Pavilon teď šlapal na jedničku a všimli si toho úplně všichni.

Později večer Sid všechno zkontrolovala a vydala se domů. Adam jí psal, že dorazí za chvilku a přiveze pizzu. Dneska byli u ní, aby si mohla vzít ještě pár věcí k Adamovi. Ona to dneska zabalí a Adam to tam ráno odveze. Sama si musela přiznat, že u něj byla moc ráda. Nejen kvůli domu a zahradě, ale cítila se tam doma. Taky byla moc ráda ve společnosti Lenky, nebo Raula, když se laskavě uráčil přijet od svých milovaných rybníků. Ráda pozorovala jak se Adam se sestrou škádlí, měli úžasný vztah plný pochopení a sourozenecké lásky. Došla pomalu až domů a šla si dát sprchu, přeci jen dneska čistili výběhy a tak se na ni vážně těšila. Pak si vzala sukni s tričkem a akorát šla do kuchyně, když se ozvaly klíče v zámku. Došla do předsíně dát Adamovi pusu. "Moc se mi stýskalo." "Mě taky miláčku a vezu večeři." "Není Lenka zklamaná, že jsi tady a ne doma?" "Zmizela už odpoledne za přáteli a u jedné kamarádky přespí, takže si s ní vážně nedělej starosti. Navíc jak jí znám tak by mě sem klidně přestěhovala a týdny mě neviděla jen, abychom mohli být spolu." Sid se usmála a oba se přesunuli do kuchyně a dali si večeři. "Jak jste to vlastně všechno naplánovali?" "Řekl bych, že skvěle, zatím to teď budou dny před bouří a pak to přijde. Neboj se, máme všechno pod kontrolou." Sid se usmála a věděla, že mu v tom může věřit. Byl její ochránce a věděla, že vždy bude stát po jejím boku a bránit jí.