Skleněný král

64. Zlá minulost je pryč

V Adamově objetí si Sid dopřála chvilku na uklidnění, aby se tak nějak vypořádala se vším co se stalo. Věděla, že jí to zasáhne, ale ne kvůli současnosti, ale kvůli minulosti. Všechny ty ošklivé vzpomínky se dostaly na povrch a útočily na její srdce a duši. Nakonec přestala zadržovat slzy a dala jim volný průchod. Cítila jak jí Adam konejšivě hladí po zádech a jemně jí líbá do vlasů. Teď věděla, že si musí dopřát čas na uzdravení a definitivní uzavření minulosti. Adam cítil jak Sid pláče a snaží se uklidnit. Nemohl toho moc udělat, protože s tímhle se musela vypořádat sama. Tak jí jen objímal a čekal než se uklidní. Všichni ostatní se vytratili s příslibem, že kdyby cokoliv jsou tady. Byl si jistý, že to Sid ani nevnímala. Nakonec tu zůstala jen Adélka s Alenou. Bob šel do pavilonu s tím, že se u něj ještě zastavil s tiše s ním mluvil. "Možná by měla jít dneska domů, ale chápu, že asi chcete, aby se rozhodla sama." "Díky Bobe, já s ní pak promluvím a uvidíme co si bude přát." Bob se usmál a pak zašel do pavilonu, ale sám si musel přiznat, že ho to všechno zasáhlo. Sám měl dvě děti a nikdy mezi nimi se ženou nedělali rozdíly a tak pro něj tohle všechno bylo tak strašně špatně pochopitelné. Rozhodně si, ale užil podrazit tomu zmetkovi nohy.

Alena s Adélkou stály starnou a dívaly se na Sid. "Já jí fakt obdivuju Adél, protože se držela celou dobu. Myslím si, že ten její ledový klid je musel strašně točit." "Máš asi pravdu, ale teď to musí všechno ven, nejen dnešek, ale celé ty roky. Zlá minulost je pryč, ale musí jí ještě úplně uzavřít." Alena si všimla, že Sid konečně zvedla hlavu a nechala Adama, aby jí jemně setřel slzy. Byli spolu tak úžasní, tak odhodlaní bránit a chránit jeden druhého. On tu byl pro ní stejně jako ho ona podržela kvůli nočním můrám, doplňovali se a hlavně se hluboce milovali. Sid konečně zvládla přestat brečet a dívala se na Adama. "Promiň, nějak jsem tohle nečekala." "Lásko to nic, prostě to muselo ven. Celé roky jsi to nechávala být a teď se ty rány všechny otevřely najednou." "To je pravda, ale už to bude dobré, možná ne hned dneska, ale brzo ano." Adam se podíval na holky a pak ještě na Sid. "Nevím jestli jsi ho vnímala, ale Bob říkal, že by jsi možná měla jít dneska domů." Adam sledoval jak o tom očividně přemýšlí a už to mu napovědělo, že v pořádku rozhodně není. Pak nakonec jen přikývla. "Adélko prosím jen to řekni Láďovi, Bobovi to řekněme my." "Jasně hned to zařídím a myslím si, že je to dobrý nápad." "Já pojedu do firmy a kdyby cokoliv tak volej jasný?" "Rozkaz." Alena se usmála a pak s Adélkou odešla.

Anežka seděla s ostatními u Elišky v zázemí a nějak se všichni snažili uklidnit. Teď taky přišel Bob a řekl jim, že Adam vzal Sid radši domů. To jim rozhodně přišlo jako dobrý nápad. Za všechny to teď uzavřel Roman. "Jak nám to vyprávěla tak, už to bylo zlé, ale teď to vidět na vlastní oči. Radši si ani moc nechci představit jak moc zlé to jako dítě musela mít. Láďa vyprávěl, že Adam by jí rád rozmazloval, ale ona je šťastná jen s ním doma, nebo když jí posílá květiny. Myslel jsem, že třeba jen nechce drahé dárky, ale ona si prostě víc než takových věcí váží lásky, náklonnosti a přátelství." "Máš pravdu a já bych to lépe neřekla. Proto jí podle mě tak zasáhla ta zrada v Londýně, teď to bude moci uzavřít a postupně to už úplně nechat být." Anežka si umínila, že jí všichni pomůžou jak budou moct, protože ona si to opravdu zasloužila. Láďa teď seděl v kanceláři u Adélky a oba se to snažili vstřebat, taky to řekli ostatním. "Vážně se držela úžasně, ale prostě to na ní dopadlo." "Máš pravdu lásko a já jsem ráda, že jí Adam vzal domů. Od Boba bylo úžasné, že ho to napadlo." "On se opravdu hodně změnil a je to moc dobře. Adam se o Sid postará a Raul už je taky v obraze. Hlavní je, že už je to pryč a je čas na uzdravení." Adélka se natáhla a dala mu pořádnou pusu, byl prostě úžasný.

Adam vzal Sid k ní do zázemí a nechal jí se převléknout, mezitím našel Boba a domluvili se, že jí opravdu vezme domů. Bob ho ujistil, že mu má, kdyby bylo potřeba jen napsat, že by zůstala doma třeba i zítra. Byl mu vděčný a taky mu nabídl tykání a viděl jak moc ho to potěšilo. Sid s ním odvedla skvělou práci a teď se jim to vyplatilo. V autě cestou domů Sid jen koukala z okýnka a pak se nechala odvést do ložnice, kde ji posadil na postel. "Lásko měla by jsi si lehnout, bylo toho na tebe prostě moc i v posledních dnech." "Přidělávám ti starosti, to jsem nechtěla, já...." Adam si kleknul před ní a vzal její tvář do dlaní. "Miláčku, taky jsi tu pro mě byla, když jsem to potřeboval a teď jsem tu já i ostatní pro tebe. Teď si odpočin a pak uvidíme ano?" Sid se usmála a nakonec se převlékla a zalezla si do postele. Adam si lehnul k Sid na postel a sledoval jak během pár minut usnula. Napsal ještě Lence, aby měla nové informace. Ta hned zjišťovala, jestli se nemá vrátit, tak jí ujistil, že je všechno pod kontrolou a že jí Sid odpoledne zavolá. Taky napsal ostatním a jemně si Sid přitáhl víc do náručí. Teď zvládla to nejtěžší a už bude jen líp a on jí se vším pomůže.