Skleněný král

83. Předčasný vánoční dárek

Sid pozorovala Adélku a byla ráda, že se dobře baví. Musela teď na sebe přeci jen dávat pozor. Lékař potvrdil to co ukázal test. Byla teď na začátku sedmého týdne těhotenství a už mohla vidět i tlukoucí srdíčko na ultrazvuku. První fotku měla u sebe Sid, aby jí náhodou Láďa nenašel. Chtěla počkat s tím, až mu to řekne a ona jí chápala. Ujištění Adama, že je všechno v pořádku jí samotné dávalo naději. Teď zahlédla jak se Adam na chvilku vypařil a pak se vrátil do obýváku. Všichni se tu dobře bavili a jí to činilo šťastnou. Teď zahlédla jak Adam zatáhl Láďu stranou a něco řeší a pak se oba podívali jejím směrem. Zvláštní bylo, že se Láďa zářivě usmál. Přišla k ní Alena a moc chválila výzdobu. "Je úžasné jak decentní to je a přitom tak krásné." "Já si to moc užívám a jsem vděčná, že Adam dovolil Lence dát světla i do chodby." "Mimochodem nevíš co se děje? Adam v týdnu párkrát neplánovaně zmizel z práce." "Nemám tušení." Sid se podívala směrem k těm dvěma a najednou začala mít podezření. Ani vlastně nevěděla jak jí to napadlo, ale jiné vysvětlení ji nenapadlo. Takže teď došla směrem do chodby a přinesla si nenápadně kabelku do obýváku. Zatím si všimla, že Adam tak nějak sehnal všechny dohromady.

Adam předal Láďovi to nejdůležitější pro dnešní večer a zároveň si jednal na chvilku ticho. "Takže vážení jsem moc rád, že jsme se tu dneska všichni sešli. Doufám, že si večer užijete a Láďa by teď rád něco řekl." Lenka sledovala Láďu jak došel k Adélce a kleknul si. "Miláčku chtěl jsem původně počkat do vánoc, ale už jsem to nemohl vydržet. Vezmeš si mě?" Adélka se slzami v očích sledovala Láďu jak drží v ruce krabičku s krásným diamantový prstenem. "Samozřejmě, že si tě vezmu. Miluju tě." Sid došla k Adamovi a objala ho. "Zasloužili by jste oba pohlavek za to tajnůstkaření." Adam se usmál a dal Sid pusu. Teď si taky všiml, že po objetí všech a gratulacích Adélka hledá pohledem právě Sid. Ta k ní došla a něco jí podala z kabelky. Následně Adélka i Láďa zmizeli v chodbě. "Lásko je všechno v pořádku?" "Víc než to, ale chvilku vydrž." Než to Sid dořekla tak se z chodby ozval radostný smích. Následně se ti dva vrátili zpátky a Láďa oznámil tu úžasnou novinku. "Adélka je těhotná, budeme mít miminko." Sid se podívala na Adama a všimla si jak je dojatý. "Vidím, že ty jsi to věděla." "Ano od odpoledne, protože jsem s ní byla u doktora, proto jsem si dělala ty starosti." Adam jí políbil a pak už Sid nahnala všechny ke stolu.

Později měla Sid možnost s Adélkou mluvit. "Děkuju za všechno, jsem tak moc šťastná. Láďovi došlo, že si dělám starosti s jeho chováním a tak už nechtěl čekat." "Jsem ráda kvůli tobě a taky ti hned odlehlo a můžete se v klidu těšit na miminko." Adélka jí objala a pak už šla za Láďou. Ona sama se dívala po místnosti a byla moc spokojená. Ti dva byli moc šťastní a zároveň teď si všimla Petra, který stál stranou u oken na terasu. "Vypadáš tak nějak ztraceně. Trápí tě práce, nebo nějaké ošklivé vzpomínky." Petr se na Sid vděčně usmál. "Od obojího trochu, vzpomněl jsem si díky tomu na minulost, ale tehdy jsem si bláhově myslel, že mám tu pravou." "Ona nebyla ta pravá pro tebe, ty jsi udělal všechno správně a to si musíš pamatovat." Petr se usmál a byl rád, že Sid tuhle jeho historii zná a dokáže ho chápat. Možná i kvůli její tragické minulosti s rodinou ho dokázala lépe pochopit. Byl rád, že má Adam někoho takového. Sid nakonec nechala Petra v diskuzi s Raulem a odešla si pro další víno. Taky si všimla Lenky jak jen stojí v koutu a dívá se do prázdna a najednou viděla něco čeho si už jednou všimla, ale tehdy tomu nepřikládala váhu. No zatím to nechá být, ale později by si o tom s ní mohla promluvit, ale musí o to stát sama Lenka. Do ničeho jí určitě nutit nebude, prostě jí teď něco trápí. Zadívala se jak Adélka září štěstím a uvědomila si, že tento předčasný vánoční dárek od Láďi je vlastně dárkem pro všechny.

Večer už všichni byli ve svých pokojích a Sid jen došla vyndat upečený koláč na zítřejší snídani. Na chvilku se zastavila u oken a dívala se na jemně osvětlenou zahradu. Většina světel se na noc vypínala, ale stromy v zahradě svítili pořád. Taky si všimla, že začalo jemně sněžit. Paní zima se definitivně přihlásila o slovo a možná ráno už se budou probouzet do zasněžené pohádky. Sama teď přemýšlela, že se moc těší až Adélka bude jezdit po zoo s kočárkem a ona třeba bude moct i prcka občas hlídat. S Adamem o dětech mluvili, ale zatím nebylo kam spěchat. Z přemýšlení jí vytrhli silné paže, které ji objali ze zadu. Adam si jí opřel o hrudník a dal jí pusu do vlasů. "Lásko už jsem si říkal co tě zdrželo." Sid se na něj obrátila a dala mu pusu. "Dívala jsem se jak sněží. Myslím si, že dnešek byl úžasný den." "To byl a jsem kvůli nim dvěma moc rád, jsou spolu dlouho a budou z nich úžasní rodiče." "To určitě budou a z tebe taky jednou bude úžasný táta." Adam se usmál a políbil Sid. "A já se moc těším, až přijde ten správný čas, že se o tebe budu moc v těhotenství starat a pak se starat i o naše děti." Sid ho pohladila po tváři a pak se v náručí nechala odnést do ložnice.