Skleněný král

16. Minulost nezměníš

Déšť neustával a Sid ho sledovala z barové stoličky u kuchyňského ostrůvku. Adam se nabídl, že jim uvaří a odmítl i její nabízenou pomoc. "Přiznám se, že bych tě netipovala na někoho kdo umí vařit, neber to prosím nijak zle." Adam se na ni usmál a zase si uvědomil, že ona je prostě úplně jiná, než ženy které znal. "Ona to byla nutnost, nejen kvůli armádě, ale hlavně kvůli smrti rodičů. Během chvíle sem se musel postarat nejen o firmu, ale hlavně o Lenku. Raul sice vařit umí, ale věř mi ryby, nebo vajíčka se sedm dní v týdnu jíst nedají." Sid se společně s Adamem začala smát. "Měla jsem v Praze podobného kolegu, když jsem tam začínala. Uměl vajíčka na sto způsobu. Je mi jasné, že jsi to měl asi hodně těžké, sám jsi se s tím musel vyrovnat a ještě jsi musel fungovat." Adam nandal na talíře noky s kuřecím masem a smetanou omáčkou se špenátem. Postavil talíř před a Sid a sedl si na stoličku vedle ní, chvilku jedli mlčky. "Fakt je to moc dobré, jen holt nejsem zvyklá, že pro mě někdo vaří." "Přiznávám, že poslední měsíce jím častěji venku a nebo si večeři buď koupím, popřípadě se něčím odbudu. Co je Lenka na škole nějak nemám motivaci na vaření." "Tak ono i vařit pro jednoho je takové divné to vím sama až moc dobře. Adame můžu se potom na něco zeptat?"

Adam dal nádobí do myčky a sedl si zpátky k Sid. "Dobře co by jsi chtěla vědět?" Adama trochu děsilo na co se chce zeptat, ale neodmítl hned. "Proč si vlastně držíš lidi tak od těla, upřímně ty historky o tobě v zoo jsou fakt síla. Já na takové řeči nedám, ale ty je se mi zdá záměrně přiživuješ." Sid sledovala jak se Adam zarazil a zřejmě přemýšlí jak a nebo jestli vůbec odpovědět. "Je to složitější, zaprvé jsem byl vždycky spíš introvert a proto mi vlastně i armáda tak vyhovovala. Nesnáším velké sešlost, prostě lidi na večercích a akcích kam musím chodit. Roky jsem se snažil, abych se tam mohl pohybovat svobodně, ale to není tak snadné." "Předpokládám, že to má co dočinění, s tím, že jsi tam za lovnou zvěř všech žen v okolí." Adam si uvědomil, že ona ač ho zná chvíli tak v něm umí číst a hlavně nemá problém to chápat. "Je to tak a věř mi, že u těch svobodných jsem alespoň trochu ochotný to tolerovat." "Ježíši ony po tobě jdou i ty vdané?" Adam se musel zasmát šokovanému výrazu Sid. "Dokonce víc než ty svobodné, většinou mě dokáže alespoň trochu uchránit Alena, ale to nejde vždycky. Smím se taky na něco zeptat?"

Sid nějak tušila, že se bude chtít zeptat na rodinu, ale vlastně jí to ani nevadilo. "Pokud nechceš odpověď nemusíš, neber to tak, že by jsi musela. Prostě jen by mě to zajímalo. To jak si mluvila, že muž by před tebou zase dostal přednost nějak jsem měl pocit, že se to týkalo tvé rodiny. Máš ještě nějakou, nebo se s nimi jen prostě nestýkáš? " Adam si všiml jak Sid svěsila hlavu, ale pak se na něj usmála. "Nestýkám se s nimi už osm let, tehdy jsem utekla z domu abych unikla osudu který mi připravili. Vlastně si troufam říct, že moje rodiče a bratra znáš, vlastní velkouu tiskárnu." Adam jí poslouchal a v momentě, kdy zmínila tiskárnu mu to celé došlo. Sakra teď litoval, že se zeptal, protože část té historie znal od Štefana. Dcera Novotných prostě jednoho dne zmizela a nesly se historky, že ji týrali a protežovali jejího mladšího bratra. "Sid strašně se omlouvám neměl jsem se ptát, část té historie znám. Nevím jak velkou, ale jeden z mých kolegů se kterými jsem sloužil je Štefan Pilský." Sid se usmála jméno znala a věděla, že hrabě Pilský kdysi odmítl s jejím otcem obchodovat, protože neschavloval jeho metody. Takže nakonec se odhodlala a konečně někomu po těch dlouhých letech řekla pravdu. O plánovaném sňatku, o tom jak ona nedostavala nic, ale její brát úplně všechno. Vlastně bylo celkem osvobozující to někomu říct. "Sid to mě tak mrzí, vím jen kolik historek se neslo ohledně podnikání tvojí rodiny, ale o tomhle se mluvilo jen málo. Štefan naznačoval, že tam asi byl nějaký nepoměr v chování k tobě a bratrovi, ale tohle bylo doslova týrání."

Sid Adama poslouchala a byla ráda, že on se rychle v tom všem zorientoval a nakonec si ještě skoro hodinu povídali. On jí vyprávěl o době těsně po smrti rodičů a co všechno to obnášelo a nakonec se odvážil jí přiznat jak vypadal jeho rozchod s tehdejší přítelkyní. To byla věc co jí hodně zasáhla a bylo jí ho líto, proto se stranil žen a držel si je od těla. Ona se mu nakonec svěřila i s tou poslední strašnou hádkou s rodiči. "Mě asi nejvíc trápilo to jak to brala máma, prostě ona chtěla jen svoje sedánky u kávy, dovolené, šperky a drahé šaty. Bylo jí jedno jak toho dosáhne. Nakonec stejně Ovčíka z firmy vyhodili a podíl mu vzali, myslím si, že to celé byla černota." "Určitě byla a vím, že se chtěl i soudit, ale pak si to rozmyslel. Možná na něj něco měli, ale kdo ví. Sid minulost nezměníš, sám o tom vím sakra hodně, ale můžeš jít dál a to se nám oběma podařilo. Jen tedy asi tobě lépe než mě, protože Alena mi neustále říká jak vlastně vůbec nežiju." "Ona tě má očividně hodně ráda a jen si dělá starosti." Nakonec přestalo pršet a Adam se nabídl, že jí odveze domů, protože ji nechtěl nechat jít pěšky. U jejího domu počkal než zajde a zároveň přemýšlel jestli tenhle den může znamenat změnu. Možná ne, ale možná ano a on by to mohl zkusit zjistit. Sid vyběhla schody ke svému bytu a v předsíni se opřela o zavřené dveře. Vůbec nevěděla co vlastně se dneska odpoledne stalo, ale uvědomila si, že se jí ten čas s Adamem opravdu líbil.