Skleněný král

14. Musím se od ní držet dál

Adam prošel z výrobny a mířil zpátky k sobě do kanceláře. Zarazil se, když slyšel telefonovat Alenu v zasedací místnosti vedle jeho kanceláře. Mluvila s Láďou a měla hovor nahlas takže chvíli poslouchal. "Vážně jsem byla rád, že jste jí včera umluvili, aby přišla, protože je úžasná. Občas jsem přemýšlela jestli ty historky o ní nepřeháníš, ale ne ona taková jak jsi vyprávěl opravdu je." "Říkal jsem ti to, všechno díky ní skvěle šlape a ona dokonce dokázala konečně uzemnit i Boba. Jen mi občas připadá jakoby jí něco trápilo a v její minulosti bylo něco co nikomu neříká." "Všimla jsem si toho včera, když přišla řeč na rodinu, ale to je její věc. Možná jí nějak ublížili a ona s nimi není v kontaktu. Teď tohle stranou co uděláme s Adamem?" "Hele já už to asi vzdávám, dokonce i Štefan už si neví rady. Nevím co by ho přimělo změnit to jak žije." "Musela by se najít ta pravá a pak by se změnilo všechno, jenže on se vztahu brání tak moc, že to každou normální holku musí odradit." Adam už se rozhodl dál neposlouchat a vydal se radši na oběd do zaměstnanecké jídelny. Vždycky sem chodil pokud mohl a věděl, že zaměstnanci to oceňují. Uvažoval nad tím co slyšel, ale on si vážně nechtěl do života nikoho pustit. Jenže taky musel uznat, že pokud by o tom vůbec uvažoval jedna možnost by tu byla. Z myšlenek ho vytrhl Alena, která si k němu sedla a vypadala, že se zase chystá na další přednášku o jeho životě.

V kantýně si Alena vzala tác s jídlem a zamířila k Adamovi, který vypadal duchem trochu mimo. "Takže nehodlám ti zase mluvit do života, ale vážně jsem doufala, že návštěva Lenky bude mít delší efekt." "Álo ty mi do života mluvíš tak dlouho, že už to ani nevnímám. Prostě se všichni smířte s tím, že chci být sám a nehodlám na tom nic měnit." "Adame já chápu až moc dobře, jak bolí taková zrada, ale to není důvod to vzdát na vždycky. Prostě si vem do konce týdne volno v práci, jeď třeba do hor, nebo něco takového." Adam se na ni díval a věděl, že by se mohl hádat, ale vlastně se mu ani nechtělo jí zase naštvat. Měl ji opravdu rád a chápal, že si o něj tak jako ostatní dělá starosti. "Tak dobře vezmu si do konce týdne volno. Raul jel dneska do jižních Čech za přítelem a tak možná budu u něj ve srubu." "No vidíš a Adame prosím alespoň přemýšlejí o tom co jsem řekla." Alena už jen sledovala jak protočil oči v sloup a odešel. No snad mu těch pár dní dá možnost si odpočinout. Vážně vypadal unaveně a to se jí nelíbilo, měla strach, že se mu vrátili noční můry, ale nechtěl jí přidělávat starosti tak se nesvěřil.

Později odpoledne si Adam dojel domů a rozhodl se jít si zaběhat. Potřeboval si pročistit hlavu a vážně měl o čem přemýšlet. Bylo s podivem, že ani Láďa si nevšiml jak často je teď v zoo. Nějak podvědomě tam chodil mnohem radši a hlavně mu bylo příjemné být v přítomnosti Sid. Ta holka byla záhada a jak pochopil tak nejen pro něj. Byla milá, přátelská a hlavně s ním jednala vždy na rovinu. Zároveň z ní podvědomě cítil potřebu se od něj držet dál. Původně si myslel, že to je důsledek drbů o něm, ale teď si byl jistý, že je v tom něco jiného. Zjistil si, že má patent na líheň a z ní jí jdou slušně peníze, ale jako by jí to vlastně bylo jedno. Nechlubila se tím a byl si jistý, že většina lidí to ani neví. Jenže on si Sid nesmí pouštět k tělu to by nedopadlo dobře. Nestál o vztah a hlavně se bál, že se zase spálí tak jako kdysi. Ne, musím se od ní držet dál a to za každou cenu. Musí pro něj být na prvním místě firma a rodina. Měl teď problémy se spaním a to víc než kdy jindy. Noční můry se vrátili s intenzitou, která ho trochu děsila, ale zatím to nikomu neřekl. Seběhl lesní cestou k Raulovu srubu a na chvilku se tu zastavil. Jako děti tu bývali s Lenkou často a oba to tady milovali.

Podíval se na oblohu, která se až příliš rychle začala zatahovat a chvilku přemýšlel jestli tu má zůstat, nebo doběhnout domů. Nakonec zvolil druhou variantu a vydal se domů, pokud přijde prudká bouřka tady by to zrovna pohodlné nebylo. Bylo tu hodně běžeckých tras, ale tahle byla jeho nejoblíbenější. Byl rád za dům, který kdysi postavil, velký pozemek a moderní vila na konci slepé ulice obklopená poli a lesem. Byl už skoro u domu, když začalo jemně pršet. V tom zahlédl pohyb na polní cestě, která ústila do ulice kde bydlel. Okamžitě Sid poznal a chvilku uvažoval, že rychle zmizí, ale déšť začal sílit, takže se rozhodl riskovat a překročit vlastní stín. Sid se byla proběhnout, když se začalo zatahovat rychle se vydala směrem domů. Bylo jí jasné, že doběhne úplně mokrá, protože to měla domů ještě dva kilometry. Z jemného mrholeni se začal rychle stávat trvalý déšť. Seběhla na silnici a v tom ztuhla, protože na ni zavolal Adam Hruška. "Sid, pojďte schováte se u mě doma." Sid přidala do kroku a za chvilku stála u krytého vchodu Adamova pozemku. "Adame nedělejte si starosti, protože já můžu doběhnout domů snad se to moc nezhorší." "Jsem sice cynik a milou povahu taky zrovna většinou nemám, ale vážně vás nenechám v tom dešti venku tak pojďte." Adam si všiml jak se na něj usmála a on si uvědomil, že jeho předsevzetí se od ní držet dál bude sakra těžké.