Skleněný král

32. Potupa pro Londýn

Sid šla od svého pavilonu směrem k budově vedení. Než zahla kolem jednoho výběhu podívala se směrem k terase místní restaurace. Adam seděl na domluveném místě a ona se na něho usmála. Získala tak potřebný klid a vnitřní sílu pro to co se chystala udělat. Na cestě před ní stála ředitelka Roklová s Láďou, Stáňou, Anežkou a s nimi tu byli tři lidé z londýnské zoo. Jako první si jí všiml Jackson a hned se k ní hrnul, aby jí objal. "Ahoj, tak rád tě vidím, slyšel jsem, že jsi teď tady." "Taky tě ráda vidím, to víš návrat do rodné země mi prospěl. Navíc mám v pavilonu tři nové druhy, pozítří otevíráme novou expozici a u želv obrovských čekám na snůšku." Láďa si všiml Sid jak k nim šla a pak si povídala s londýnským veterinářem. Mluvili anglicky, ale to nebyl problém proto nikoho tady. Všiml si jak ředitel David Stone ztuhl a asi teprve teď zjistil, že Sid pracuje tady. Jackson ji představil Janett, která měla v londýnské zoo nastarost lemury. "Slyšel jsem, že jsi porazila Drážďany a máte Kobříky kapské." "Je to tak, zvítězila moje zkušenost s nimi. Zkušenosti a renomé jsou v mém oboru klíčové. Za pět let v Londýně jsme nikdy nepřišli o žádné zvíře a vám se to teď stalo málem u několika."

Anežka poslouchala Sid a udivilo jí jak silná a vyrovnaná byla. V posledních dnech jí přišlo, že se tomuhle střetu vyhne, ale teď si doslova namazala bývalého šéfa, jako máslo na chleba. "Tak tady pan ředitel říkal, že žena takový pavilon vést nemůže. Očividně vaše volba byla brilantní, nemáte nové druhy a ani je mít nebudete. Máte zraněná a nemocná zvířata a příští měsíc budete i bez většiny zaměstnanců. Páni gratuluji k tomu, že jste za pár měsíců úplně zničil fungující a skvělý pavilon. Vím moc dobře, že jste vyhrožoval lidem kteří se mě zastali a to byl jediný důvod proč jsem odešla. Chránila jsem je. Dojednané druhy tam teď nedostanete a to je potupa pro Londýn, ze které se bude kvůli vám zoo vzpamatovávat roky. Tady vedu pavilony a sakra se mi v tom daří. Jste lidský ubožák a já vám přeju všechno co vás teď čeká." Láďa poslouchal Sid a uvažoval, kde se to v ní vzalo, byla doslova nelítostná. Takovou ji neznal, ani Boba ze začátku takhle neničila. Než jí zcela šokovaný Stone stihl odpovědět tak se na ostatní usmála a vydala se dál do budovy vedení. On se jen podíval na Marii, která měla co dělat, aby se nezačala smát. Tak tohle byl vrchol dne a ona si ho zatraceně hodně užil.

Adam sledovat celou scénu a ač neslyšel co se řeší tak měl stejně dobrou představu. Řeč těla byla úplně jasná a nakonec Sid vítězně odešla středem. Během pár vteřin mu zmizela z dohledu, ale taky mu hned přišla zpráva. Zvedl se a rychle se vypravil na sraz na domluvené místo. Elegantně se vyhnul všem kdo by ho mohli vidět a zamířil za voliéry ptáků. Sid stála opřená o zeď a vypadalo to, že se snaží trochu uklidnit. Vzal jí hned do naruší a políbil ji. Sid se nechala políbit a teď se choulila v Adamově náručí a byla ráda, že tu byl a ona u něj mohla hned najít oporu. "Sid jsi v pořádku?" "Vlastně ano, řekla jsem všechno co jsem chtěla, jen ty vzpomínky na poslední rozhovor s ním mě dohnaly." "Chceš abych s tebou šel k tobě? Mě by to opravdu nevadilo, nejdůležitější jsi pro mě ty a ne utajení našeho vztahu." Sid se usmála a vytáhla se na špičky, aby ho mohla políbit. Chvilku se ještě líbali a ona věděla, že už je úplně v pohodě. "Tohle mi stačilo, to že jsi tu se mnou a vím, že kdybych to potřebovala tak uděláš i víc. Jsi úžasný muž a já tě miluju." "Taky tě miluju." Adam jí nakonec dal ještě rychlou pusu a odešel zpátky k budově vedení kde měl auto.

Později toho dne seděla Sid u sebe v zázemí a dávala si kávu a zákusek co jí přinesla Anežka. Samozřejmě už se její střet s bývalým šéfem roznesl a všichni byli v šoku. Dokonce i chovatelé se kterými ona moc nevycházela zastávali názor, že to jak jí v Londýně nepovýšili je odpornost. Navíc Roman měl informace o jednáních v Praze a ještě podotkl, že takhle nechat zničit pavilon může jen úplný magor. Upřímně jí to těšilo a to z mnoha důvodů. Propagace v článku a tyhle informace z ní udělali hvězdu jak podotkla Anežka. Jí to bylo tak nějak fuk, hlavní bylo, že to celé uzavřela a navíc tu lidé ví jakých dosáhla úspěchů. Až vyjde najevo její vztah s Adamem tak jim to pomůže. Teď se tu objevil Láďa. "Moc pěkný monolog, asi bych si na tebe měl dávat pozor. Vážně bych tě nerad naštval." Sid se začala smát. "V klidu, to u tebe nehrozí. Myslela jsem, že jsi měl mít nějakou schůzku." Všimla si jak se Láďa zatvářil. "Jo měl jsem jít s Adamem na oběd, ale on se zase vymluvil na práci a zdrhnul mi. No tím tě nebudu zatěžovat." Sid se musela hodně přemáhat, aby se nesmála. Scházeli se mu přímo pod nosem a on o tom neměl ani tušení. Láďa byl vlastně hodně naštvaný a tak nechal Sid si dál užívat kávu a sám se vydal do kanceláře. Chtěl si Adama odchytit, ale on mu zmizel. V momentě kdy mu zavolal se už jen dozvěděl, že je už u skláren. Sakra jak ho donutit si promluvit, přeci nemůže být pořád v práci a stranit se všech lidí.