Skleněný král

47. Něco se změnilo

Eliška seděla s mámou a se Stáňou u ní v přípravně a pily kávu. "No jsem zvědavá co měla Sid včera tak naléhavého na práci. Navíc dneska je až od devíti, nevím co si mám o tom všem myslet." "Hele Eli, myslím na to samé. Ona je pořád buď v práci nebo doma. Taková hezká holka a je sama, musíme jí zkusit někoho dohodit." "Mami nemyslím si, že to chce. Taky se třeba konečně objeví ten tajemný ctitel co jí posílá kytky." Anežka se zamračila, protože tahle záhada nedávala spát mnoha lidem tady. Ona sama se snažila něco zjistit, dokonce se ptala i Boba a nic. "Bob jen říká, že občas je duchem mimo, ale jinak ani slovo." "Hlavní je jak si ho srovnala, kdo by to byl řekl. Já ho posledně poprosila o pomoc a hned šel." Eliška se na Stáňu usmála, protože to byla úplná pravda. "Fakt ho dala dokupy a má to teď super i doma. Jak jsme byli na té večeři tak bylo vidět, že jsou vážně v pohodě." "To je super, ale byla bych bývala radši kdyby šla na večeři ona s někým. Musíme to zkusit tento týden znovu. Já prostě odmítám přijmout, že je pořád zavřená sama doma." Nakonec se každá šla pustit do své práce a Anežka zrovna zahla ke svému pavilonu, když zahlédla Sid. Zvláštní bylo, že přicházela ze zadní části zoo, no při obědě si s ní promluví.

Sid došla k sobě do pavilonu a jakmile se převlékla tak šla zkontrolovat inkubátor. Vajíčka byla ve skvělém stavu a to jí dělalo radost. Ještě všechno jednou prohlédla a zapsala do deníku. Taky zrovna přišel Bob. "Ahoj a ještě jednou díky, že jsi tu byl ráno sám." "V pohodě, pokud ti to pomohlo tak není problém, vypadáš spokojeně." "To taky jsem a mám k tomu hodně důvodu. Navíc vajíčka jsou všechna v pohodě a to je super." "Jsem rád, že si to ohlídáš sama, protože v tomhle si moc nevěřím." Sid se usmála. "Hele v Praze bude příští měsíc konference pro chovatele, nechtěl by jsi tam jet? Je to jeden den a možná by se ti to mohlo líbit." "Páni to by bylo super, ale nevím jestli by mi to ředitelka povolila." "Předběžně jsem s ní o tom mluvila a tak jí řeknu, že by jsi rád jel. Já podobné školení absolvovala několikrát a bylo to přínosné." Bob se na ni usmál a sledoval jak šla do expozice. Stále častěji si uvědomoval, že se roky choval jako idiot. Ona se mu mohla pomstít víc než hozením do nádrže. Pomohla mu se srovnat a jeho začala práce bavit víc než na začátku. Taky měl teď klid a pohodu se ženou, kdysi zuřil, že tu bude, ale teď byl za to neskonale vděčný.

Během oběda se Sid bavila snahou ostatních vyřešit tajemství květin které už dvakrát dostala. Chtěla už něco říct, ale přišel Franta a nemohl si pomoct. "Hnusný obyčejný kytky, asi nějakej ubožák. Navíc kdo by takovou semetriku chtěl." Sid naznačila Romanovi ať to nechá být. "Páni místní neúspěšný seladon řekl svůj názor, který nikoho nezajímá. Co se takhle starat o sebe a ostatní nechat být. Ty totiž absolutně nikoho nezajímáš." "Ty jsi hnusná hádavá kráva, o tebe s tvojí povahou nikdo ani nzakopne." "Vypadni od tud než tě vyhodím." Radek to přímo zařval a Franta se lekl a vážně utekl. "No tak, ničíš mi zábavu." Sid se na něj usmála a pak se začali smát i ostatní. "Hele s tebou je něco jinak, něco se změnilo." "To víš Eli, nemám ráda to jak se chová. Před pár dny vystartoval na Boba a nového brigádníka. Malá lekce by mu neuškodila a vážně si myslím, že ta lekce brzo přijde." Eliška se na Sid dívala a přemýšlela o čem to mluví. Vůbec měla od rána podezřele dobrou náladu. "Možná by to chtělo chlapa co by se tě zastal." Sid se na Anežkou zadívala a když už mohla tak se začala straně smát až jí vyhrkly slzy. "Vtipné, tak to, aby se Franta vážně začal bát. Každý svého štěstí strůjcem." Anežka sledovala jak se Sid zvedla a odešla. "Tak tohle bych chtěla vysvětlit." Jenže všichni byli stejně zmatení jako ona.

K večeru zůstala Sid v pavilonu sama, protože Boba už pustila domů a čekala na Adama. Během dne si volali a taky psali. Teď seděla u stolu a dopisovala chovatelský deník. Adam dojel do zoo, aby vyzvedl Sid a bez povšimnutí prošel k ní do zázemí. Našel ji u stolu a jakmile vešel tak se usmála. "Ahoj lásko, už můžeme jít, nebo máš ještě práci?" Sid položila tužku a zvedla se, aby ho mohla políbit. "Hotovo, jen se převléknu a můžeme jít." "Pořád jsi to nikomu neřekla?" "Neřekla, jen jsem jim nadhodila pár informací a oni si teď všichni lámou hlavu. Musím říct, že se těším domů." "Doma už je jen Lenka, protože Raul jel k sobě a zbytek hostů už taky vyklidil pole." "Tak to je super a doufám, že Raul nedojel kvůli mě." Adam jí pohladil po tváři. "Neboj se, má zítra objednanou skupinu na sportovní lov a potřebuje tam být brzo." Adam teď seděl venku na zídce v blízkosti pavilonu plazů a čekal na Sid. Ta se šla převléknout a pak pojedou domů. Byl tak moc šťastný a uvědomil si, že život je teď úplně jiný. Zahlédl Sid jak vyšla a pak ji objal a vydali se směrem k budově vedení, kde parkoval. Když se tam blížili tak zahlédli skupinu lidí jak se tam dohaduje. "Franta si koledoval už od oběda a koukám, že Anežka je v ráži." "No tak tohle bude legrace miláčku." Sid se usmála a v Adamově objetí zamířili jejich směrem. Přesně jak předpokládala všichni na ně zůstali v naprostém šoku zírat.