Skleněný král

46. Šťastné ráno

Nedělní ráno si Sid užívala, sice bude muset do práce, ale s Bobem byla domluvená, že dorazí až na devátou. Teď momentálně se podruhé snažila dostat z postele, protože napoprvé jí v tom Adam zabránil. "Vidím, že jsi spokojený sám se sebou, ale já vážně budu muset vstávat. Což neznamená, že si stěžuju." Sid pozorovala jak se Adam usmál a za společného smíchu si jí vyhodil do náručí a zamířil do koupelny. Adam si vzal kraťasy a tričko a pozoroval Sid jak si spletla vlasy do copu. Měla na sobě sukni a tričko, pořád mu brala dech. "Moc ti to sluší a chceš, abych tě odvezl, nebo půjdeš sama." "Projdu se, ale odpoledne bych vyzvednutí uvítala." Adama to moc potěšilo, protože měl teď chuť říct úplně všem, že jsou spolu. "To udělám moc rád, nechám tě a půjdu nám uvařit kávu. Předpokládám, že všichni ještě spí a ještě se nedopracovali dolů, maximálně bude vzhůru Raul." Dal Sid pusu a vydal se do kuchyně. Jak předpokládal tak dole bylo úplně ticho jen Raul seděl na terase a pil kávu. "Dobré ráno, tak nějak jsem čekal, že budeš vzhůru jako jediný." "Tak znáš mě, v mém věku už jsem vzhůru brzo. Sid ještě spí?" "Za chvilku bude dole, jde dneska normálně do práce, jen jde až na devátou, protože normálně už by byla pryč."

Raul sledoval jak Adam připravil dvě kávy a pak začal chystat snídani. "Chceš taky zapečené pannini, nebo třeba vajíčka?" "Dám si z dovolením kousek dortu, jsem rád, že zbyl, protože dort k snídani je vždycky dobrá volba." "Nic proti tomu, Lenka je v tomhle úplně stejná." "Adame, chtěl bych se ti ještě jednou omluvit. Opravdu jsme to v poslední době přeháněli. Neříkám to jen proto, že teď jsi se Sid, ale celkově. Měli jsme to nechat být a netlačit na tebe." "Já to tobě ani nikomu nezazlívám, chápu proč jste to řešili, ale bylo to až moc. To byl vlastně tak trochu ten hlavní důvod, proč jsme to se Sid tajili. V první řadě jsme si chtěli užít jen jeden druhého, ale já to bral i jako takovou malou odplatu za ty poslední měsíce." "To je absolutně fér. Mimochodem jsem moc šťastný, sluší vám to spolu a pořád nemůžu uvěřit, že byla Sid minulou neděli tady." "Přišla chvilku před tebou a stihla se jen rychle schovat ve spíži." Raul se usmál a vzal si od Adama talíř s kouskem dortu. Pak si šel sednout k jídelním stolu a sledoval jak Adam přinesl postupně snídani pro sebe a Sid. Během chvilky se tu objevila a sedla si k nim, hned jak dala Adamovi pusu. Raul si uvědomil, že vidět je takto spolu ho činí opravdu šťastným.

Sid došla dolů a sedla si k snídani. "Vypadá to krásně, mimochodem psal mi Bob, že mě Anežka shání a byla překvapená, že dorazím až v devět." "Tak to jí čeká během dne pak pořádný šok." "Sid moc ti to sluší a trochu mě mrzí, že musíš do práce." "Večer jsem zpátky, mám v líhni vajíčka zmijí a potřebuju to mít pod kontrolou. Bob s tím nemá zkušenost a tak není zbytí. Jinak koukám, že všichni dneska vyspávají." "Já se jim ani nedivím, protože bylo včera co oslavovat a to nemyslím narozeniny, ale hlavně vás dva." Sid se na Raula usmála, byl moc fajn a chápala, proč k němu má Adam i Lenka tak blízko. V klidu se nasnídali a Sid s Adamem pak odnesli nádobí. Raul si dál v klidu popíjel kávu a jinak byl v domě zatím klid. "Lásko, budu muset jít. Taky se celkem těším až to holky v práci zjistí." "Chceš jim to říct hned teď ráno, nebo počkat na odpoledne až tě pojedu vyzvednout?" "Ještě uvidím, každopádně to bude sranda." Adam se usmál a přitáhl si Sid do náručí a začal ji líbat. "Budeš mi chybět." "Ty mě taky, ale hlavní je že teď spolu můžeme být pořád. Uvidím kdy se vzbudí zbytek a ty si během dne rozmysli co budeš chtít k večeři." Sid se na něj dívala a pak se vytáhla na špičky a dala mu pusu.

Lenka zjistila, že spala docela dlouho a tak na sebe hodila župan a vydala se do kuchyně na snídani. Ve vstupu do obýváku se zastavila, protože zahlédla Raula u stolu s kávou, ale hlavně Sid a Adamem v kuchyni. Stáli v objetí a líbali se, pak Adam láskyplně pohladil Sid po tváři. Páni kdyby jí tohle někdo řekl ještě v pátek nevěřila by tomu. Nakonec se odhodlala vejít a tím upoutala i pozornost dvojice. "Dobré ráno prcku, chceš čaj nebo kávu?" "Myslím, že chci kafe a dort, velký kus dortu." Lenka si všimla jak se všichni zasmáli. "Raul ho snídal taky, tak si sedni a já ti to připravím." "No takže si užijte den a ty je moc nezlob dobře?" "Nebooj se miláčku, budu je šetřit. Večer se uvidíme." Sid se usmála na Lenku. "Promiň už musím jít." Adam podal sestře kávu a šel Sid ještě vyprovodit, když se vrátil ukrojil jí poradny kus dortu. "Snídaně k tvojí spokojenosti, ostatní pořád ještě spí." "Trochu mě mrzí, že Sid musela do práce." "V týdnu má dva dny volna, takže můžeme jít i někam na oběd. Třeba přemluvíme i strejdu." "Půjdu moc rád, protože vidět vás spolu je úžasné." "Strejda má pravdu, ona je ta pravá Adame. Takovou dívku jsme si pro tebe přáli, prostě hlavně, aby milovala tebe jaký jsi a ne kdo jsi." Adam dal Lence pusu do vlasů. "Miluju jí a jsem moc šťastný." Raula napadlo, že všechno se někdy děje ze správného důvodu. Osud zamíchal svoje karty a pak je ve správný čas rozložil, tady bylo tolik možností co se mohlo stát jinak. Jedna maličkost stačila a nic z toho by se nestalo, naštěstí všechno do sebe zapadlo ve správnou dobu a díky tomu teď může vidět Adama šťastného po boku úžasné ženy.