Skleněný král

15. Deštivé odpoledne

Adam si pořád nebyl jistý jestli tohle byl dobrý nápad, ale na druhou stranu ho lákala možnost zase se Sid mluvit. Navíc tady je nikdo nevyruší tak jako v zoo a to bylo další plus. Teď si dal sprchu a oblékl si černé tričko a tepláky. Sid nabídl koupelnu v pokoji Lenky a aby si půjčila z její skříně co chce, protože postavu měly stejnou. Taky se na telefonu podíval na radar a bouřka bude řádit ještě pár hodin. Pomalu sešel dolů do obývacího pokoje a dal vařit vodu na čaj. Sid vypadala hodně nejistě, když jeho nabídku přijala. Jakoby se zdráhala z nějakého důvodu tu být. Pořád pro něj byla velkou záhadou a on se rozhodl, že by rád o ní zjistil víc. Měl by si dávat pozor, vždyť ještě ráno byl přesvědčený, že si nechce žádnou ženu pustit k tělu. Tady si nevěděl rady a z myšlenek ho vyrušil telefon od Raula. "Ahoj Adame jen se poctivě hlásím, že jsem v pořádku dorazil." "Díky za zavolání, opravdu doufám, že máš lepší počasí než je tady. Před půl hodinou začalo pršet a je tu pěkná průtrž mračen." "Tady se jen zatáhlo, ale zatím ani kapka. Mimochodem psala mi Alena, že si bereš pár dní volna." "Víš občas přemýšlím, že jí bereš jako další neteř, ne že by mi to vadilo. A ano jsem do neděle doma nějak se zabavím." "Tak si prosim tě najdi nějakou příjemnou zábavu a ne práci, opatruj se." Adam se po ukončení hovoru usmál a zároveň zaslechl kroky a spatřil Sid jak vešla z chodby.

Sid seděla v koupelně Adamov sestry a česala se. Nakonec si vlasy vysušila a spletla do francouzského copu. Měla vlhké oblečení a Adam jí vzal sem a řekl ať si od jeho sestry půjčí co chce, protože by jí to rozhodně nevadilo. Nakonec si půjčila příjemné tepláky a tričko. Taky narazila na úplně nové sady sportovního prádla a tak si jednu vzala. Na chvilku se zastavila v ložnici a dívala se na fotky, které tu byly. Na některých už novějších byli jen s Adamem, ale také tu byly starší kde byli oni dva jste s rodiči. Na většině se Adam usmíval a ona musela uznat, že mu úsměv hrozně moc sluší. Taky tu bylo pár fotek kde byl v uniformě, takže musely být ještě z doby kdy byl v armádě. Lenka svého bratra očividně milovala a ona cítila bolest, protože tak moc si kdysi přála mít s bratrem takový vztah. Bohužel všechno dopadlo jinak a ona se s tím musela už dávno smířit, jenže bolelo to pořád. Opatrně sešla ze schodů a vešla do obýváku zrovna, když Adam končil hovor s Raulem a jí napadlo, že by byl asi v šoku, že je tady ona.

Sedla si na pohovku a vzala si od Adam šálek s čajem. "Děkuju, nejen za čaj, ale hlavně za záchranu. Ten déšť zrovna nevypadá, že by chtěl přestat." "Rádo se stalo, podle radaru to ještě pár hodin nepřestane, ale tady jsi v bezpečí, pardon omlouvám se, jste." "Adame to je v pořádku na tykání nevidím nic špatného. A opravdu tvojí sestře nebude vadit, že mám její oblečení?" Adam se usmál a uvědomil si, že ona je opravdu jiná než ženy, které kdy poznal. "Tak dobře, víš určitě ne, Alena tu má taky pár věcí, ale ta je vyšší než ty. Lenka tu má pořád většinu šatníku, protože do Londýna si toho zrovna moc nebrala až jsem žasnul." "Víš nám normálním ženám obvykle stačí pár kousků, které se dají dobře kombinovat a jsme s tím spokojené." "No uznávám, že Alena kdyby nemusela chodit do práce slušně oblečená tak je v džínách nonstop." Sid se zasmála a vzpomněla si na včerejší večer. "Jo říkala, že má nejradši džíny a trička, ty je taky nosíš pokud nemáš jednání." "Vlastně ano a občas i na jednání si vezmu černé džíny, košili a koženou bundu. Rád tím matu partnery." "No já jsem taky ráda v obyčejném oblečení už kvůli práci, ani pět let v Londýně ze mě milovnici módy neudělaly." Adam se nakonec odvážil zeptat na její život v Londýně. Musel uznat, že byla velice příjemná společnost a přistihl se, že ji rád poslouchá. "Snad se nebudeš na Láďu zlobit, ale řekl mi proč jsi odešla z tamní zoo."

Behem vyprávění o životě v Londýně se Sid uvolnila a uvědomila si, že je Adam moc fajn společník. Měl zajímavé dotazy na její práci i život v Londýně. Jeho sestra žila hlavně školou a akcemi s kamarády. Taky se teď zmínil, že ví jak to bylo s jejím odchodem. "No byla to podpásovka, protože všichni čekali, že místo dostanu já. Kdyby byl někdo se stejnými zkušenostmi a praxí tak neřeknu ani slovo. Jenže ředitel a jeho výsměch mi přímo do očí, že jako žena takový pavilon vést nemůžu. Víš to bylo to nejhorší, protože když víš jaké to je být na posledním místě za mužem tak tě to poznamená. Navíc on začal vyhrožovat kolegům, že je taky vyhodí a to jsem si nechtěla vzít na svědomí." Adam jí pozorně poslouchal a pochopil, že jí kdysi v minulosti musel někdo strašně ublížit. Ta hořkost v jejím hlase když mluvila o tom být až za může, tam hrála roli možná její rodina, ale měl strach se zeptat. "Sid život nikdy není lehký, pamatuju si jaké to bylo, když jsem převzal sklárny. Spousta dodavatelů i odběratelů si myslela, že nemám zkušenosti a jsem moc mladý. Rychle jsem je vyvedl z omylu a přiznávám pár z nich jsem pak ukončil smlouvy jako takovou malou pomstu." Sid se usmála a byla ráda, že jí to řekl, protože se hned cítila líp. Podívala se na něj a nevěděla co dál přinese tohle deštivé odpoledne.