Skleněný král

20. Naše tajemství

Po obědě sklidila Sid ze stolu a šla si ještě sednout k Adamovi na pohovku. Než stihla něco říct ozval se Adamovi telefon, všimla si jak ptotočil oči, ale i tak Aleně telefon zvedl. "Víš možná když už mám to volno mohli by jste mě nechat na pokoji, nebo se prostě seberu a budu v práci o víkendu." "No dobře jen jsem chtěla zkontrolovat jestli..." "Aleno jestli ti něco pořád nejde tak je to lhaní a mimochodem vážně jsem utahaný tak bych ocenil kdyby jste mi prostě dali pokoj." "Adame je všechno v pořádku? Zníš unaveně, pochop jen, že se o tebe bojím zvlášť když jsi sám doma." Sid sledovala jak má Adam dost starostí s tím, aby se nezačal smát. Rozhodně vypadal líp než ráno, ale i tak mu pořád nebylo dobře. "Prostě jsem jen unavený z posledních týdnů, bylo toho nějak moc. Neboj v pondělí mě máš zpátky v kanceláři, do té doby tam nic neprovedeď a hlavně mi nepřestavuj nábytek." Adam hovor ukončil a on i Sid se začali smát. "Počkej chceš říct, že ti je vážně schopná hýbat s nábytkem?" "Jo většinou to dělá když je na mě naštvaná a má to od ní být pomsta, nebo jen pro svoje pobavení. Jednou jsem se vrátil ze zahraničí kde jsem byl týden a ona mi všechen nábytek nastavěla na pracovní stůl do pyramidy." Sid se začala opravdu smát při představě jak to muselo vypadat.

Adam si uvědomil, že je mu se Sid prostě skvěle, ale nechtěl to zkazit. Taky mu pořád nebylo dobře, hlava ho začala zase bolet a tělo si říkalo o další spánek, který se mu v poslední době vyhýbal. Jenže taky se nechtěl připravit o možnost být ve společnosti ženy jako je Sid. Měla tak úžasnou povahu a navíc si musel přiznat, že na život měli stejný pohled. Oba trápila minulost, ale snažili se s tím prát jen každý jinak úspěšně. "Adame myslím si, že by jsi si měl zkusit zase lehnout, potřebuješ se vyspat. Možná by i další prášek na bolest hlavy neškodil." "Není zrovna slušné tě sem tahat a pak spát." "Přijela jsem ti pomoct a to znamená, že tu klidně můžu jen sedět a třeba si číst." Sid viděla jak Adam váha a tak využila situace a vstala. Došla do kuchyně a přinesla mu další prášek a nakonec ho donutila si lehnout. "Jestli chceš něco na čtení vzadu chodbou vlevo je knihovna." "To zní jako plán a ty zkus usnout." Adam si nakonec lehnul a díval se na Sid jak se vydala do knihovny. Vlastně mu přišlo naprosto úžasné, že tu je a strašně se mu to líbilo.

Sid došla do knihovny a musela obdivovat jak je zařízená. Pohodlná pohovka a křeslo, k tomu malý bar a hlavně police plné různých knih. Bylo tu úplně všechno a bylo vidět, že knihy odráží každého člena rodiny. Nakonec se rozhodla pro jeden cestopis o Madagaskaru a vydala se zpátky do obýváku. Ve dveřích se zarazila, protože si všimla, že Adam už opravdu usnul. Musel být strašně vyčerpaný z těch posledních týdnů. Sice jí říkal, že je zvyklý spát málo, ale to je fajn jen pokud třeba ty čtyři nebo pět hodin spíte v kuse. Pokud vás budí sny a noční můry spánkem se to nazvat nedá. Nakonec si opatrně uvařila čaj, snažila být opravdu potichu, aby ho nevzbudila. Teď seděla vedle něj a místo knížky se dívala jak spí. Sakra tohle asi není dobrý, zamotala se do toho všeho víc než chtěla. Nejen, že netušila jak to má Adam, ale zároveň se bála možnosti, že v tom jsou spolu. Jak by do jeho života mohla zapadnout? Měla náročnou práci a hlavně se bála vstoupit do života jaký žil. Nejžádanější svobodná partie a on by si začal s chovatelkou ze zoo. Doslova se děsila co by musel poslouchat za drby na její osobu. Nakonec se pokusila začíst do knížky a nemyslet na něco co se vlastně asi ani nestane. V pozdním odpoledni se Adam vzbudil a zjistil, že už bude dost pozdě, protože venku se začalo pomalu stmívat. Sid stála zády k němu a dívala se z okna, zároveň taky slyšel jak telefonuje. Měla hovor nahlas a tak slyšel, že mluví s Láďou.

"Moc se ti omlouvám, že tě ruším ve volnu, které si fakt zasloužíš, ale chtěl jsem ti to říct hned než to zjistíš jinak." "Nevadí mi telefonát, ale marně se snažím domyslet co se stalo." "Jak víš řešili jsme s koordinátorem nové rozšíření skupiny u lemurů a přesun našeho samce jinam. No a půjde o přesun do Londýna, což znamená, že nás za dva týdny čeká návštěva." Adam si všiml jak Sid ztuhla zatímco Láďa mluvil a zároveň se otočila a zjistila, že je vzhůru. Usmála se na něj a sedla si zase vedle něj. "Nemám s tím problém, ve své podstatě se nemusíme potkat a i kdyby je mi to už jedno." "Páni bál jsem se, že budeš zuřit a Adélka mi taky kladla na srdce, že ti to mám radši říct hned." "Těší mě, že si oba děláte starosti, ale jsem fakt v pohodě." Sid nakonec hovor ukončila a podívala se na Adama, který už vážně vypadal dobře. "Myslím, že ten spánek ti prospěl." "Je to tak a vážně jsi v pohodě ohledně té návštěvy?" "Vlastne mi to vadí a hodně, ale je čas srovnat se s tím co se stalo." "Sid víš rád bych tě chtěl o něco poprosit, ale.." "Adame to je v pohodě myslím, že to mám stejně, prostě poslední dny jsou jen naše věc, je to jen naše tajemství." Adam byl rád jak to bere, protože teď vážně neměl chuť to co se děje vysvětlovat Aleně nebo Láďovi. Nakonec se Sid ujistila, že už to zvládne a on ji vyprovodil. Chvilku stál v garáži na místě, kde ještě před chvilkou parkovalo její auto a uvažoval, že by jí možná za dnešek mohl poslat květiny. Život teď nabral směr, kterému nerozuměl, ale nehodlal a hlavně nechtěl to zastavit.