36. Spiklenci v baru

214 7 7
                                    

Štefan Pilský seděl v kanceláři svojí bývalé kolegyně z armády a hlavně kamarádky Aleny. Adam mu právě položil telefon po dalším menším výbuchu. Všiml si jak je Alena skleslá a očividně se strašně trápí tím co slyšela. "Já už nevím co dál, protože podle nás se mu vrátili noční můry. Teď mizí z práce tak, aby se mi vyhnul a párkrát jsem šla k večeru běhat a ač jsem věděla, že šel domů tak doma nebyl. Raul ho taky viděl běhat až dneska ráno, prý na to teď minimálně dva týdny kašlal. Začalo to kolem velikonoc, pak se zdálo, že návštěva Lenky pomohla, ale jen na pár dní." "Mě nejvíc děsí ta jeho umanutost s jakou tvrdí, že nikoho nechce. Sakra já vím moc dobře v jakém byl tehdy stavu, dokonce spával tady, nebo byl i pár dní u mě. Jenže tohle všechno není důvod, aby na všechno krom práce rezignoval." Alena nebyla ani tak zoufalá jako zdravě naštvaná. "No večer se sejdeme v baru a snad něco vymyslíme. Zkusím zavolat i Raula jestli by nám nepomohl." Po Štefanově odchodu se Alena zadívala na fotky co měla v kanceláři. Na dvou byla s Jitkou a na ostatních byli všichni přátelé. Pak tu měla fotku z Afghánistánu na které byli ona, Adam, Láďa a Štefan, ta fotka byla zvláštní, protože vznikla odpoledne před tím hrozný osudovým dnem.

Zavřela na chvíli oči a díky tomu se jí podařilo zahnat děsivé vzpomínky. Každý si ten den odnesl svoje šrámy, někdo nejen na těle, ale hlavně na duši. Adam se zdál být v pohodě, ale jen je nechtěl trápit. Po smrti jeho rodičů to celé vyplavalo na povrch. Tehdy se jen občas vídali, když sem přijela. Pak se sama ošklivě zklama v lásce a našla tu útočiště. Adam jí nabídl bydlení než se postaví na nohy a pak i práci. Nakonec začala znovu a našla i životní lásku. Tak moc tohle přála i Adamovi, ale bylo to asi úplně marné. Snad návrat Lenky změní rozložení sil a ona ho donutí víc žít. Za pár týdnů letí do Švédska a třeba by Lenka letěla s ním. Musí ho donutit nějak se v životě pohnout. Ta dnešní schůzka v Brně byla taky divná, ale už si zvykla, že některé věci jí prostě neříkal. Nakonec to vzdala a rozhodla se to dneska taky zabalit. Ještě si před večerem dojde zaběhat a pozve do baru i Raula. Všechno zvládla jak si předsevzala a on souhlasil, že na chvilku přijde. Teď seběhla na silnici co vedla kolem domu Adama a chvilku přemýšlela, že by se tu stavila, ale nakonec to vzdala. Takže se vydala domů, aby se mohla vypravit do baru.

Láďa seděl v baru a uvažoval, proč nikdo z nich není schopný Adama přemluvit ke změně životního stylu. Adélka teď říkala, že čím víc ho budou nutit tím to bude horší. "Já chápu jak to myslíš, ale náš včerejší rozhovor taky zrovna nebyl přívětivý. Mám Adama rád a vyčítám si, že musel převzít celou firmy, protože já se o to nikdy nezajímal." "Raule víš dobře, že tohle ti někdy nevyčítal." Láďa se dál snažil zaposlouchat do rozhovoru, ale za hodinu nebyli nijak blíž tomu to vyřešit. Raul nakonec odjel a Adélka je tam taky nechala a šla si sednout na bar k Jitce. "No uvidíme po té oslavě, zkusím se s Lenkou nějak poradit, protože ona sama říká, že Adam se teď vážně chová zvláštně. Posledně byl v posteli už po deváté a sváděl to na to, že byl běhat a už zůstal v ložnici. Jenže běhat byl až dneska ráno, není možné, aby ho Raul nezaznamenal." "Hele taky jsi říkal, že si v pátek nešel vylepšit mediální obraz do zoo. Vždyť je největší sponzor a na tu expozici taky přispěl." "Tvrdil, že tam budou i novinářky co ho budou chtít balit a on o to nestojí, bohužel konstatuji, že měl pravdu." "Jo viděla jsem fotky a články, se Sid jste měli obrovské štěstí. Taková pracovitá holka a sakra úspěšná jak jsem z toho pochopila." "Jo ona je doslova terno, je skvělá a fakt jsem si ji oblíbil. Teď to měla hodně hektické, ale třeba ji v týdnu vytáhneme ven."

Na baru si Adélka chvilku povídala s Jitkou, než měla moc práce s hosty. Uvažovala o všem o čem mluvili, protože Láďa se tím vším kolem Adama trápil. Všechno se zhoršilo v srpnu, když Lenka odjela do Londýna a ona sama doufala, že její návrat hodně změní. Ovšem to by Adam sám musel chtít a to byl kámen úrazu. Později večer šli s Láďou domů a ještě si povídali, bohužel ani všichni spiklenci v baru nic nového nevymysleli. "Myslela jsem, že bych ve středu večer vytáhla Anežku s Eliškou ven a vezmeme Sid." "To zní jako fajn plán, ale záleží jestli půjde. Je ponořená do práce a to jí nezazlívám, protože pavilony jsou ve skvělém stavu. Bob se srovnal tak, že jsem v to nikdy nedoufal." "Hele to asi nikdo, ale má na něj prostě dobrý vliv a to je hlavní." "No Adama teď necháme být a začneme to řešit až se Lenka vrátí. Napadlo mě, co jít zítra večer do kina?" "Říkám, že je to skvělý nápad. Jsi úžasný chlap." Alena mezitím čekala v baru než Jitka skončí a uvažovala o posledním hovoru co měla s Lenkou. Ta si dělal starosti, protože Adam byl prý dost rozhodný ohledně jejího navrátu. Všechno včetně letenky jí zařídil a místo šíleneho ranního letu co původně chtěla, jí zajistil let až kolem desáté hodiny. Tvrdil, že nebude tak zničená, ale ona ho podezíralaz toho, že nechtěl jet na letiště tak brzo ráno, protože měl pořád problémy se spaním. Adam jí něco tajil a ona si prostě ty starosti dělala a hned tak nepřestane. Kéž by se našla dívka, která by si dokázala získat jeho srdce, pak by bylo všechno jiné.

Skleněný král Kde žijí příběhy. Začni objevovat