Skleněný král

3. Nabídka co se neodmítá

Sidonie Anna Novotná se rozhlédla po svém novém bytě a pak si se skleničkou vína sedla v obýváku. Návrat do Čech nebyl úplně snadný, zvlášť když musela zabalit svůj pětiletý život v Londýně. Jenže tam už zůstat nemohla a tak se začala ohlížet po nové práci. Pak přišla nabídka co se neodmítá a to ze zoo ve Dvoře Králové. Jejich původní hlavní chovatel šel do důchodu a oni hledali náhradu. S Josefem se pracovně znala, navíc na škole byl jedním z jejích přednášejících a on věděl, že chce z Londýna pryč. Milovala život a práci v Londýně jenže zrada, která se jí stala se nedala snést. Jakoby už tak dost v životě netrpěla, když před ní dostane přednost muž. Měla být povýšena na post hlavní chovatelky v pavilonu plazů, nikdo o tom nepochyboval. Jenže ředitel na post dosadil kluka co tam pracoval rok a neměl ani potřebné vzdělání. Pak měl tu drzost jí do očí říct, že ona jako žena takový pavilon vést nemůže. Bylo jí z toho nejen smutno, ale měla i strašný vztek. Kolegové jí chápali a stáli na její straně, jenže ředitel začal vyhrožovat výpověďmi a to si nechtěla vzít na svědomí. Tehdy něco řešila s Josefem a svěřila se mu s tím vším, po tom, když se jí zeptal jestli už byla povýšena. Začala brečet, protože těch čtrnáct dní si na ní už vybralo svoji daň a on přišel s touhle nabídkou.

Takže na to kývla a domluvila se s místní ředitelkou, která byla nadšená, že to místo vezme. Koneckonců měla dost velké renomé ve svém oboru a zároveň měla patent na líheň na vajíčka želv obrovských. Smlouvu podepsala před týdnem, když tu byla na otočku a zároveň si převzala klíče od nového bytu. Byl to hezký prostor s velkou ložnicí, velkým obytným prostorem v nově zrekonstruované bytovce poblíž zoo. Nakonec všechno v Londýně zabalila a poslala do Čech, Josef byl tak hodný a zařídil, že tady všechny krabice složili v předsíni. Rozloučila se s kolegy a nasedla na let do Čech. Bylo zvláštní tu být a zároveň jí to mohlo pomoct začít znovu. Zdejší zoo byla skvělá a zvlášť pavilon plazů a vodního světa prošel rekonstrukcí. Taky zdejší pavilon Madagaskar byl úžasný a tohle všechno teď bude její království. Nikomu už nedovolí si na ni dovolovat, protože zrada z předchozí práce hned tak nezmizí. Taky přemýšlela jak se zachová, když potká někoho z rodiny a tady to opravdu hrozilo. Věděla moc dobře, že tu dělají obchody a Dvůr nebyl Praha nebo Londýn. Vyhýbala se jim osm let a zatím jí to vyhovovalo. Zadívala se na fotografii v knihovně, byla na ní ona první den práce v pražské zoo.

Tehdy už žila dávno sama a snažila se přežít. V šestnácti letech pochopila, že to jak mohla jít na vysněnou zemědělku byl jen jejich kalkul. Oni ji nikdy nebrali jako lidskou bytost, protože byla holka. Její o pět let mladší bratr byl miláček rodiny, to on dostával drahé dárky a všechno na co ukázal. Pro ní plánovali svatbu hned po škole, měla si vzít syna jejich partnera ve firmě. Počkala do osmnácti a celé ty dva roky šetřila každou korunu co si na brigádách vydělala. Byla celou dobu na internátu a pak bez problémů odmaturovala. Ještě se to léto vrátila domů, doufala, že třeba alespoň máma pochopí co jí celé roky dělali. Bohužel se spletla a byla z toho strašná hádka, kdy jí vyčetli kolik je za celý život stála peněz a teď to musí splatit. Využila toho, že ji nechali doma a utekla. Vzala si co mohla a zmizela směr Praha. Tam už měla zajištěnou práci v zoo a hlavně bydlení na ubytovně pro zaměstnance. Tam zůstala pár měsíců než si našla hezký byt a odstěhovala se. Pak díky možnosti stáže se dostala do Londýna a už tam zůstala. Milovala to tam a práci s plazi prostě zbožňovala. S rodinou už se neviděla, ale díky sociálním sítím a místním novinám přehled měla.

Nakonec si šla dát vanu a pak si zalezla do postele ač bylo teprve osm. Taky jí ještě zazvonil telefon. "Sid jen jsem se chtěl zeptat jak se ti bydlí? Nepotřebuješ něco?" "Jsi hodný, ale mám všechno co potřebuju a už mám všechno uklizené. Navíc se vážně zítra těším do práce." "No jsem rád, že se toho ujmeš, protože teď to tam vede Bob a to se mi moc nelíbí. Jenže já už vážně musel odjet a nedalo se čekat." "Josefe já to chápu chceš si užít vnoučata a prostě byla chyba, že se náhrada za tebe začala hledat tak pozdě. Což mi připomíná ty odpočivej a užívej si důchod." "Provedu a ty si to tam zařiď jak chceš a jak ti to bude vyhovovat. Mluvil jsem s Tauchenem a jako šéf údržby už počítá s nějakými úpravami. Sám říkal, že už bylo na čase. No já už si na to zvykl, ale vymalovat a dát nový nábytek bude skvělý začátek." "Neboj o pavilon a zvířata se ti postarám. Navíc doufám, že se někdy objevíš alespoň na návštěvu." "Určitě ano tak se mi opatruj." Sid si uvědomila, že jí bude chybět, ale on měl rodinu v jižních Čechách a vždy mluvil o tom, že tam na důchod zamíří. Ona si upraví zázemí pavilonu podle sebe a navíc pokud se zadaří tak do nově plánované expozice získá dva nové druhy. Koordinátorku znala osobně a když s ní mluvila a řekla, že teď bude tady byla nadšená a přislíbila jí, že tuhle informaci vezme při rozhodování v potaz. No zítřek bude nový začátek a ona byla připravená přijmout tuhle výzvu.