Štěp

5/ Rukojmí

Studená voda proudila přes dívčí rty, až celé tělo roztřásla zimou. Bylo tak slastné se napít, až z toho Matilda cítila závrať. Dámské záchody skýtaly ideální útočiště. Nejen že ke vstupu otisk prstu není potřeba, ale dost možná právě tady narazí na ideální zdroj informací – svou budoucí průvodkyni.

Beze zbraně se však jevil každý další krok zbytečný. Musela najít něco, čím jednoznačně podpoří svou vyjednávací pozici. Po chvilce prohledávání stroze vybaveného prostoru ji upoutalo podlouhlé zrcadlo. Sundala ho ze zdi a opatrně položila na podlahu. Sedm let neštěstí, pokrčila rameny, asi to risknu. Prudké dupnutí rozehnalo po lesklém povrchu několik křivolakých prasklin.

Ozbrojená střepem se ukryla za vstupní dveře a sbírala odvahu. Začínala pochybovat, že to zvládne. Není přece žádný násilník nebo únosce. Její vnitřní přesvědčení a morální hodnoty se bouřily. Ale nastupující vzrušení nebezpečně otevíralo brány podvědomí. Překvapeně pozorovala, jak širokým páskem pláště obmotává svou novou zbraň. Chvílemi se snad i pokládala za němého pozorovatele svých vlastních činů.

Někdo vzal za kliku. Stalo se to dřív, než čekala.

"Víš, že mě ten ubožák z pitevny pozval na kafe? Co si o sobě vlastně myslí?"

Dveře se energicky rozletěly a do prostoru toalet vešly dvě ženy.

"Myslím, že teď povýšil na dvojku a stouplo mu sebevědomí. Být tebou, jdu se Štefanem. Přece jenom má Porsche!" obě se právě vyřčenému vtipu hlasitě zasmály.

Sakra! Nedomyslela jsem, že ženské chodí na záchod ve dvou! prolétlo Matildě hlavou a než se stihla rozhodnout, co s tím bude dělat, tělo zareagovalo samo od sebe.

Přibouchla dveře a postavila se před ně. "Držte hubu a nic se vám nestane!" Kde se ve mně ta věta vzala? podivila se.

Návštěvnice toalet se otočily a zůstaly na ni hledět s otevřenou pusou. Blondýna upustila kelímek s kávou tak nešťastně, že si horkou tekutinou popálila nohu oděnou jen v tělové silonce. Úlekem sykla a uskočila. To jí nejspíš zachránilo život.

Bruneta oproti tomu začala ječet. Už prvním vysokým tónem si vysloužila řeznou ránu přetínající dýchací trubici a devastující okolní tepny. Než se dusící tělo začalo v agónii kácet k zemi, Matilda do něj nevybíravě kopla a za mrtvolného potácení ho poslala přímo do otevřené kabinky. Dveře se zavřely a zmatený automatický systém spláchl.

Pak se pomalu obrátila k blondýně, která se strachy stihla pomočit. To byl pech, Matilda nutně potřebovala šaty, ve kterých by na chodbách splynula s personálem. Krví batikované kalhoty mrtvoly ani zapáchající kostýmek té druhé bohužel nesplňovaly základní společenské normy.

"Co... co... co po mě chceš?" vykoktala světlovlasá oběť.

"Mlč a čelem ke zdi!" Matilda uchopila vycpávkou vyztužené rameno sáčka a narazila třesoucí se uzlíček zoufalství na bíle vykachlíkovanou zeď. Provizorní nůž přiložila na krk a začala šacovat kapsy. Doufala, že najde zbraň, tu ale laborantky očividně nenosily. Rtěnka, tampony a kapesníčky se rozletěly po podlaze.

"Prosím, nezabíjej mě, jestli chceš peníze, hned je mohu převést. Stačí otisk prstu. Mám slušnou výplatu."

Interkom! Musí mít u sebe interkom!

Prudce otočila zajatkyni čelem k sobě a z jejího levého ucha vytáhla malou bílou pecku. Dvěma poklepy vyřadila z činnosti mikrofon. Přijímač bude stačit. Informace se vždycky hodí. Ještě že používají klasický komerční model.

V přední kapse byla nejnovější elektronická peněženka s holografickým informačním systémem. Schválně jestli ho má napojený na centrální server TechBionicu. Bude nejlepší se zeptat, ale všechno má svůj čas.

"Sundej ty silonky!"

"Cože?"

"A kalhotky taky!"

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Matilda si umí udělat přátele, co? :-D Co byste dělali na jejím místě? Měli byste lepší nápad, jak z toho všeho ven? Kulka do hlavy se nepočítá :-D