V zámku zatemněného bytu zarachotil klíč.
Logan ztuhl a vrhl na Matildu nechápavý pohled. „Nerozumím tomu. Dave vždycky bydlel sám," zašeptal.
Nečekaná návštěva přišla v tu nejméně vhodnou chvíli. Matilda se zrovna snažila o své údajné sestře zjistit maximum. Logan jí vysvětlil, že se pohybuje na sociální síti a každý z uživatelů rozhoduje o tom, co o sobě s okolím sdílí.
Jak nesystémové, napadlo ji ihned. Ano ne-Systémové! Pojem sociálních sítí jí nebyl cizí. Systém je zakázal pár let po převzetí moci, ještě než se narodila. Shromažďovaly lidi, křičely názory, odkrývaly skutečnost. Staly se příliš nebezpečnými. Kolik jejich uživatelů zaplatilo za svůj status životem? Kolik z nich umělá inteligence označila za nepřítele, než byla veřejná síť zcela odstřižena? V její realitě se ze svobodného média stala past.
Matildu mrazilo, když prohlížela profil své jmenovkyně. Ne však z důvodu, že by se dozvěděla něco nového. Děsilo ji, jak zveřejněný obsah naprosto dokonale kopíroval Matildiny vzpomínky. Uvedené datum a místo narození, fotka člověka, jehož obličej zůstal nerozpoznatelný; připojený komentář: „Víkend u bráchy". K Matildinu trpkému zklamání bez konkrétního jména. Na profilovce stála dívka podobné tělesné konstituce, snad jen s lehce plnějšími tvary, jejíž obličej skrýval rozložitý slamák.
Nic navíc, nic co by naznačovalo odpovědi.
Logan proklikával jednotlivé položky profilu, a u toho přemítal, proč opět vyměkl a netrval na svých požadavcích důsledněji. Chtěl si opravdu hrát na detektiva, jak mu vmetl do obličeje Dave? Nebo ho jen těšilo být důležitý, žádaný, nepřehlížený. S naprosto průměrnými znalostmi se stal učitelem dívce, která velice rychle chápala a chvílemi mu připadalo, že snad technika nedostačuje jejím nárokům, nikoliv obráceně. Fascinovala ho a děsila současně.
Ve chvíli, kdy nakoukl pod položku „zaměstnání", zaklokotal zámek.
„Dave? Překvápko! Viděl jsi zprávy? Že nevíš, do čeho se ten idiot Logan namočil?" zvonivý ženský hlas snadno zaplnil malou předsíň a díky své intenzitě proniknul i zavřenými dveřmi nevelkého obyváku.
Logan se při těch slovech postavil a s neskrývaným údivem hypnotizoval mléčné sklo, které rozzářila předsíňová žárovka. Vůbec nezaznamenal, že i Matilda se přestala hrbit u vypůjčeného notebooku a neslyšně se přesunula do propojené kuchyně.
„Ještě spíš? Počkej, až ti to povím! Dave?" žena vzala za kliku s jistotou domácí paní. „Budeme na sebe mít víc času. Ten blbec se nechal unést od nějaké –"
„Di?" Loganovo nesmělé oslovení postavy skryté za papírovou taškou v posledním okamžiku zadrželo Matildinu ruku. Neznámá měla očividně k Loganovi vztah. Instinkt vyhodnotil, že vyčká a skryl nabroušené ostří kuchyňského nože za Matildina záda.
Dotyčná vyjekla a pustila nákup na zem. Ve stejnou chvíli se z ložnice vykolébal rozespalý zdravotník. „A, kurva!" zamžoural na scénu, které by se raději vyhnul.
„Diano, co tady ksakru děláš?" Logan nevěřícně přeměřil svou holku, vysypaný nákup a dobrého kamaráda jen v trenýrkách s kotvičkami. „Vy... vy dva se... znáte?" vykoktal nejistě, přesto, že mu bylo nad slunce jasné, čeho se právě stal svědkem. Klíče od bytu neukecá.
„Hele, kámo –" pokusil se Dave o odpověď, ale Loganovo jednoznačné gesto jej přerušilo uprostřed věty.
„Ať mi to vysvětlí moje přítelkyně." Na slovu přítelkyně si dal opravdu záležet, když jej cedil přes vztekem sevřené rty.
Diana nasadila ublížený výraz. „Co si jako myslíš? Věčně nejsi doma. Pořád to tvoje Centrum a běhání a basket a –"
„Do hajzlu! Chodím do práce, Di! Abych zaplatil tvoje kadeřnice, manikérky, masáže a nevím co," rozhodil Logan rukama a pohlédl na Dava, který si nervózně mnul obličej. „Jsem to ale kretén," zakroutil hlavou uprostřed bolestného prozření. „Sponzoroval jsem vaše společná odpoledne. Starý je v práci, co si trochu zašukat s jeho kámošem. Je to skoro v rodině, ne?" Logan rudnul a se zaťatými pěstmi výhružně vykročil směrem k Dianě.
„Hej, nedělej scény, kámo." Dave se i přes trapnost celé situace snažil urvat nějaké body.
„Už nejsme kámoši, takže mi tak sakra neříkej!"
„Promluvme si o tom." Plán ztlumit Loganovu zpěněnou krev tím, že strhne pozornost na sebe, se ani za mák nedařil.
„Nepleť se do toho! A ty, Di–"
Logan se chystal k velkému projevu. Projevu o nefunkčním vztahu, sobeckosti, prachách a bolení hlavy. Projevu, kterého by nejspíš nelitoval, avšak už nedostal příležitost. Jeho vířící myšlenky byly zadupány do země Dianiným jekotem a vyděšeným pohledem.
„To... to je ona. Ta psychopatka ze zpráv!" pištěla teď už bejvalka na celé kolo a třeštila oči. „Ta únoskyně, ta teroristka!"
„Zmlkni!" hlesli oba sokové téměř současně a kývli na sebe s jistou dávkou mužského porozumění. Poslední jiskra vyhaslého přátelství, pomyslel si Logan, když se otočil a nechal tělem proudit zvláštní druh úlevy.
„Měli byste vypadnout," prohodil tiše Dave a šel na sebe hodit něco, co zakryje ony infantilní spoďáry, dárek od milenky, který nosil jen na spaní.
Loganův pohled na štíhlou tmavovlásku, na dívku s ledovýma očima, svým způsobem krásnou a nebezpečnou, mu vnukl okamžitý nápad. A ten už nešlo zastavit.
„Jo rozhodně lepší volba než ty, Diano," zasadil ránu, ale necítil se lépe. Slabá náplast na zradu.
„Co? Co si to... Ty ubožáku! Klidně si tu cuchtu oškubanou nech. S žádnou se nebudeš mít tak, jako se mnou!"
„To doufám!"
ČTEŠ
Štěp
Science FictionOteklá víčka pokrytá zaschlými slzami - jediný znak objektů určených pro mozkové štěpy. Bylo by jednodušší spát, přijít o vzpomínky, o svou osobnost, o budoucnost a nevědět o tom. Proč jsem se právě já musela probudit doprostřed labyrintu zářivě bíl...