Štěp

8/Vůle

„Doktorko Parkerová, Amando, měla byste jít domů a odpočinout si."

Oči pobledlé blondýnky se nemohly odtrhnout od chladně klidných zornic dívky sedící za bezpečnostním sklem. Nebýt nerozbitné bariéry, která oddělovala stroze vybavenou celu od technikou napěchované pozorovatelny, mohla by se jí snad i dotknout.

Lapená uprchlice bez jediného pohybu zírala na svůj vlastní odraz v polopropustném zrcadle. Prázdný pohled tak prudce kontrastoval s ohněm, který Amandu – obyčejnou laborantku – ještě před dobrou půlhodinou nemilosrdně spaloval. Výčitky, pohrdání, naděje a touha žít vyprchaly, až z toho mrazilo.

Z děsivé únoskyně a přidrzlé hrubiánky nezbylo nic. Zbědované tělo usazené za stolem neprojevovalo žádnou vůli. Hlava pokrytá elektrodami, krev z nosu kapající na umazaný bílý plášť, ruce pokryté zaschlými černými mapami položené na sterilní plastové desce.

„Nemohla bych usnout, profesore Taylore," zakroutila Amanda hlavou a s viditelným zachvěním se odpoutala od znepokojivého výjevu před sebou.

„Tomu rozumím, přesto musím trvat na svém. Probereme to zítra - "

„Kde jste ji našli?" ignorovala poznámku svého vedoucího.

Postarší muž si pozvolna odhrnul prošedivělé vlasy z čela a unaveně sundal lehce obstarožní brýle. „Zásahová jednotka ji objevila na šestce v chodbě určené pro údržbu. Nekladla žádný odpor."

„Proč jela na šestku? To přece nedává smysl. Chtěla ven." Zašeptala.

Zkušenější kolega ji neposlouchal. „Tohle se bude muset důkladně vyšetřit a budou padat hlavy! Za celou mou kariéru se nestalo, aby objekt pobíhal po chodbách a vraždil zaměstnance."

Amandě se zvedl žaludek při vzpomínce na mrtvou kamarádku. Do konce života nedostane z hlavy obraz zavírající se kabinky. Vlastně si ani nedovedla představit, že ještě někdy dobrovolně použije veřejné toalety.

„Musel to být poškozený štěp," uzavřel profesor a věnoval mladé laborantce zabalené v chlupaté dece ustaraný pohled. „Nedala byste si alespoň kávu? Nemám vám něco přinést?" nabídl se.

„Nemohl to být štěp. Sama je přece připravuji a vím, jak to dopadá, když se neujme nebo špatně navrhne. A tahle implantace přišla z ústředí," svraštila obočí Amanda.

„Jak to víte?"

„Objekt...Ta dívka mi sama prozradila, že je ze série 2023. A taky uvedla, že se probudila... dřív. Nechápala jsem to, ale teď to začíná do sebe zapadat. Musela být při vědomí už před učením. Pamatovala si své jméno."

„To není možné. Pomátla by se z toho."

„Neměla k tomu daleko."

„Rozhodně to prověříme. Jestli máte pravdu, pak totálně selhala kontrola kvality. Poženu ty lemply k odpovědnosti!" Doposud klidný konejšivý hlas najednou nabral na razanci. „Potřebuju její číslo. Čip v její ruce by měl být pořád funkční." Lékař se zvedl a začal se ohlížet po čtečce.

„329 – 2023."

„Jste si jistá?"

„To nezapomenu do konce života."

Taylor se na otáčecí židli energicky přesunul k monitoru počítače a chvíli něco datloval pomocí světlem tvořených kláves na pracovní desce. Sám se potřeboval uklidnit.

„Co s ní teď bude?" otočila se Amanda k monitorům zobrazujícím mozkovou činnost objektu.

Poklepávání prstů ustalo. „Co by s ní bylo. Je to vadný produkt. Ještě se má vyjádřit šestka, jestli ji budou chtít na testy, ale co se našeho oddělení týče – není pro ni další využití."