Štěp

20/ Instinkt

Instinkt, podivný kompas velel nevěřit, ozbrojit se, prchnout. Neustále analyzoval, kalkuloval a nabízel nejrůznější scénáře. Matilda se přistihla, že ho nechává pracovat a naslouchá. Pomalu a jistě se stával její součástí. Ruku v ruce s přijetím nového kusu osobnosti přišla i schopnost se mu do jisté míry postavit. Nezvratnost celého procesu dívku uklidňovala a děsila zároveň.

Zrovna v tuto chvíli tlumila neodbytné podvědomí, co nejvíce mohla, přestože prožívala bolest daleko za hranicí posledních sil. Bála se, co by se stalo, kdyby ve své úloze selhala. Zabila by černocha, který právě tahal zabodnutou jehlu z nateklé paže? Nepředstavoval pro ni riziko. Ani ten druhý, jehož jméno vyslovila uprostřed největšího zmatku a zoufalství, a který ji v tuto chvíli držel, aby sebou příliš neškubala.

Nabídli, že tu ránu umrtví. Ale jakoukoliv injekci panicky odmítla. Hodila do sebe nějaké prášky – zřejmě proti zánětu a horečce – a zařekla se, že ze sebe nevypraví ani hlásku. Dařilo se to, dokud skalpel pouze projížděl kůží a nějakým zázrakem zafungoval sprej, kterým zdravotník ránu nastříkal. Ale teď už se veškerá vůle propadla do nicoty a nebýt zakousnutá v kuchyňské chňapce, křičela by na celé kolo.

Moc dobře si uvědomovala, že v bytovce nesmí vzbudit pozornost. Proto stiskla zuby ještě víc a mezi tlumenými vzlyky nechala po tvářích kanout slzy. Snažila se v mysli odpoutat od čištění zhnisané rány, ale vůbec se jí to nedařilo. Navíc si spánková deprivace krutě vybírala svou daň a Matilda začínala pochybovat, že se ještě přiměje zůstat při vědomí. Tři nechutně sladké nápoje v plechovce ji sice dočasně nakoply, ale na Raptora to opravdu nemělo. Copak v této mizerné době mají všechno přeslazené a k ničemu?

V této době! zvedl se jí žaludek. Systém měl stroj času! Pořád nemohla uvěřit, že vynález světového významu dokázali tak mistrně utajit. Připletla se omylem k pouhému experimentu? Ne, tuhle možnost zavrhla téměř okamžitě. Celý projekt TechBionicu s převýchovou objektů, musel sloužit jako zástěrka pro mnohem děsivější realitu.

První, co se jí vybavilo, bylo sériové číslo zapsané v jejím čipu. Sériové číslo, které ji poslalo o nějakých 50 let zpět. Amanda o něm mluvila. Série 2023, štěpy přímo z ústředí určené pro šestku – pro patro s kapslí. Stejné číslo měla i ta dívka, původní cestovatelka, kterou Matildin Instinkt bez zaváhání zlikvidoval a kterou v nejvyšší nouzi nahradila. Palubní počítač se přece nastavil podle čipu. Někdo chtěl, aby objekty cestovaly právě sem. Ale proč?

Z hromady otázek se stávala bažina a Matilda se do ní nořila hloub a hloub. Každá odpověď otevírala další problém, každý pohyb na hranici vzpomínek způsoboval propad do beznaděje. A ta už vyhloubila opravdu bezednou tůni. Tůni tak černou, že Matildu pohltila.