Štěp

17/ Mobil

Jsem v prdeli! Logan sledoval hubenou postavu cizinky, jak mizí mezi nesourodou zástavbou přistěhovalecké čtvrti, a v duchu zuřil. Radost ze znovu nabyté svobody rychle vystřídalo zděšení. Ta žena měla jeho mobil. Neustále si připomínal, že může být rád, že vyvázl jen s pár škrábanci, ale jeho vlastní neopatrnost ho dohnala.

Ve svém telefonu měl uložené úplně všechno, naskenované doklady, platební karty a co hůř – fotky Diany. Nesnášela, když ji zabíral nahou. Kvůli tomu se už tolikrát pohádali, a on slíbil, že všechno smaže. Jenže se na to vykašlal. Kdo by na to přišel? Spolu s nulovým zabezpečením přístroje měla ta holka celý jeho život zastrčený za pasem potrhaných legín.

Mohl by počkat na poldy. Zatím je neviděl, ale zvuk houkačky neúprosně sílil. Nejvýše za pár minut se jejich vozidlo vyloupne za rohem a jeho bude čekat sáhodlouhé papírování na stanici. Navíc si s hořkostí uvědomoval, že ten telefon nejspíš nevlastní zcela legálně. Jeden z klientů Centra mu ho věnoval jako poděkování s tvrzením, že je na sto procent čistý. Logan novému iPhonu za zuby nehleděl. Ale teď, když by tu holku dostali poldové, nechtěl ani domýšlet, kam by to všechno mohlo vést.

Musím ho získat zpět! S touto myšlenkou vystřelil z auta a sprintoval po úzkém chodníku obehnaném nízkými drátěnými ploty. Po pár metrech se ocitl na širší ulici a musel rychle zhodnotit situaci. Dívku nikde neviděl, takže měl jen chvíli na rozhodnutí, kterým směrem se vydat. Vlevo byla mateřská škola plná dětí – dost nepravděpodobná varianta. Vpravo opuštěná stavba bytovky, která dle množství graffiti na stěnách na dokončení čekala už roky. Chodník pokračoval do dalšího městského parku, kde by běžkyně snadno splynula s ostatními sportovci. Snadno, pokud by nebyla umazaná od krve a nepůsobila, že právě prchla z blázince.

Po několika vteřinách dospěl k rozhodnutí: zkusí to směrem k posprejovanému betonovému torsu. Několik dalších metrů se mu však už zatočilo hlavu. Minul několik seniorek s nákupními taškami a zpocenou matku táhnoucí vztekajícího se potomka do školky. Nikde nezahlédl ani modré tričko, ani tmavé vlasy. Všechno je v hajzlu! Bezradně se rozhlédl kolem a skoro by to vzdal, kdyby se za nahrubo vyspraveným rezavým pletivem nepotloukala skupinka čtyř mladíků. Černé mikiny a volná trika v této čtvrti znamenaly problémy a normálně by se výrostkům obloukem vyhnul. Zoufalství ho však nutilo riskovat a jejich pobavené výrazy a halasný smích mu přece jen dodaly odvahu.

„Promiňte, neviděli jste tady běžet holku. Tak pětadvacet, tmavé vlasy, sportovní hadry?" vyhrkal ze sebe Logan, aniž by některého z nich konfrontoval přímým pohledem.

„Kdo se ptá?" nejmladší ze čtveřice, ještě chlapec, se rozhodl blýsknout svou pohotovou odpovědí. Síla skupiny mu bezesporu dodávala odvahu.

„Spletl sis čtvrť, vole?" vykročil ze stínu nejvyšší mladík a demonstrativně si přeměřil Loganovo upocené triko. I on mohl mít nanejvýš šestnáct, ale ulice ho donutila vyspět daleko dřív.

„Hele, i kdyby se tu promenovala Miss Alabama, tohle je náš barák a ty koukej vejrat jinam." Nenechal se zahanbit nejstarší pořízek se zlatým řetězem na krku.

Čtvrtý mlčel a se založenýma rukama sledoval ostatní. Na první pohled tomu spolku teenagerů šéfoval a jeho úkolem nebylo vyšvihnout se, ale vyzařovat autoritu. Logan musel uznat, že se mu to i přes nízký věk docela dařilo. Pokud měl s někým z té party jednat, byl to právě on.

„Hoši, ta holka je dost horké zboží. Pokud víte, kde je, radši to řekněte mně než poldům." Mluvil ke všem, ale pohled směřoval k mladíkovi, který doposud nehnul brvou.

„Poldové si sem netroufnou!" rozkřikl se nejmladší z party a chystal se Logana odstrčit, ale jejich šéf v černé mikině ho jasným gestem zadržel. „Nejsi náhodou Cole, ten Logan Cole z Komunitního na Blue Hill?" přistoupil blíž a přísně si prohlížel Loganův obličej. Vystrčenou bradou se už téměř dotýkal Loganova nosu, zatímco ostatní z party svou kořist obklíčili ze všech stran. Najednou se doširoka zakřenil a pobaveně rozhodil rukama. „Jo, je to on. Ségra díky němu dodělala maturu!"

Ostatní se zasmáli, a i Logan se s okamžitou změnou ovzduší konečně naplno nadechnul. Už nebyl vetřelec, ale člen užšího kruhu.

„Jedno si ujasníme, Cole," pokračoval nezpochybnitelný šéf party, „o buchty nám nejde. Máme jich každý víc, než zvládneme. Je to doufám jasný." Ostatní hoši se pobaveně uchechtli, zatímco Logan uznale kýval hlavou, aby dopřál mladíčkům zdánlivý obdiv. Drahocenné vteřiny však neúprosně ubíhaly. Potřeboval z nich vytáhnout odpověď, a to co nejdřív. „Ale tahle žába byla fakt divná. Měla docela fajnový foun, Martymu se líbil. Moc s ním neuměla, tak se nabídl, že jí s tím pomůže, rozumíš?" Ať to znamenalo cokoliv, Loganův mobil se v tu chvíli už jistě nacházel v rukou onoho Martyho a fotky Diany dost možná kolovaly mezi výrostky po celém Bostonu.

„A kam–" Loganovo vyptávání přehlušil bolestný výkřik někde z útrob deskami zabušené stavby. Jako na povel vyrazili všichni směrem, odkud se ozývalo hlasité sténání prokládané hrubými nadávkami. Vyběhli plevelem obrůstající schodiště a stanuli v prvním patře.

„Ta kurva! Vykloubila mi rameno!" Marty klečel zkroucený na odpadky zaneřáděné zemi a řval na celé kolo. K Loganově úlevě se nenacházel v místnosti sám. V rohu, jen pár metrů od otvoru určenému původně pro okno, stála ona tajemná tmavovláska. Chránila si zraněnou paži a v ruce svírala s největší pravděpodobností Martyho nůž.

Reakce ostatních členů party připomínala filmový propadák. Bez zaváhání vytáhli své zbraně, ať už to byly nože, boxery či dlouhé řetězy. To nehrálo Loganovi do karet, protože jedinou rozumnou reakcí mladé ženy bude ústup k oknu. Už si pohledem měřila půlpodlaží volného pádu, když se rozhodl zasáhnout. Nesmí mu prchnout.

„Radši se všichni uklidníme, ano?" vykoktal ze sebe Logan a hledal pro svá slova podporu. Šéf party se však opět držel zpátky.

„Ty?" upřela na něj dívka podmračený pohled. Zatímco ostatním věnovala jen tolik času, kolik potřebovala na analýzu zbraní a fyzické kondice, u jediné známé tváře se zastavila. „Proč jsi se vrátil?" neskrývala své překvapení.

„Máš můj mobil. A já ho chci zpět."

„Zabte tu děvku!" řval Marty a prskal sliny na sutí pokrytou podlahu. „Ruku mám v hajzlu!"

„Drž hubu!" okřikl ho mladík v mikině a teatrálně pokynul na Logana. Chtěl mu dát prostor vyjednávat.

„Vrať mi ho a zmiz. Nikdo po tobě nepůjde," nadhodil návrh Logan a doufal, že borec v mikině nabídku podpoří.

„Vyměním ho." Hlesla a jen stěží skrývala bolest, kterou musela oteklá paže způsobovat.

„Za co? Chceš prachy?" Logan měl pocit, že by v tu chvíli přistoupil téměř na cokoliv.

„Informace. Potřebuji informace. Ale ne tady." Úsečnost vět a dlouhé prodlevy mezi nimi dávaly jasně najevo, že ji přemáhá vyčerpání. Přesto se s ní nikdo do křížku dostat nechtěl. Martyho zranění působilo dostatečně výmluvně.

„Jaké informace?"

„Ověřit jedno jméno," na okamžik zaváhala, ale s bolestným syknutím si přece jen dodala odvahy: „Matilda Grayová."