Štěp

9/ Pero

Šesté patro. Nejvyšší meta mezi odděleními TechBionicu. Pro většinu zaměstnanců nedostupné podlaží řízené vyvolenými elitami. Člověk musel být špička ve svém oboru a mít současně konexe, aby byl jeho biometrický sken zařazen do vstupní databanky.

Zatímco většina pater přes den kypěla běžným pracovním ruchem chrlícím jeden přeprogramovaný objekt za druhým, v šestce se zastavil čas. Poklidná atmosféra zářivě prosvětlených chodeb měla navozovat pocity svěžesti a umožňovat hluboké soustředění. Šestka byla tím podlažím, kvůli kterému se celý TechBionic zakládal. Šestka ho řídila a také živila.

Dnešní den však začínal jinak. Zaměstnanci se srocovali na chodbách a s hrůzou si šuškali o zdivočelém objektu, který měl na svědomí dva lidské životy a tři zraněné. Co víc, dokonce většina z nich osobně znala váženého profesora Birda, který si dokonale předstíraným bezvědomím zachránil holý život. Jinak by se mu střet s vraždící bestií ve výtahu jistě stal osudným.

„Už ji vedou!"

„To bude jistě ona."

„Žena? Tohle udělala žena?"

„Co se tomu tak divíte, milá kolegyně. Přece víte, co cestovatele učíme."

„Ano, ale být toho svědkem na vlastní kůži..."

Dav vzrušeně ševelil, když ledově klidná Matilda bez jediného zaváhání a za doprovodu ozbrojené stráže procházela dlouhou chodbou.

„Uděláme MR a několik dalších testů. Nikdy jsme tu neměli objekt, který by fázi učení absolvoval při vědomí." Menší muž s knírkem a sněhově bílými vlasy kráčel pár metrů za vězenkyní a listoval prsty ve vzduchu. Obratně posouval stránky zdravotních záznamů na holografickém přehrávači a zamyšleně u toho žmoulal obstarožní kuličkové pero. „V podstatě se jedná o zakázaný experiment. Kdyby nám ho před pěti lety vedení povolilo, možná bychom dnes neřešili tento problém."

„Dobrá doktore Brownfielde, ale na začátku celého programu bylo objektů málo a štěpy neúměrně drahé," pohotově odpověděl jeho společník profesor Taylor.

„O to spíš musíme teď využít situace a prozkoumat, jaké možnosti nám tato procedura dává." Konečně vytáhl pozlacenou násadku z pod bílého kníru a několikrát ji protočil mezi prsty.

„Nemyslím si, že další výzkum v této oblasti přinese valné výsledky. Postup učení pod Alurvinem máme zaběhlý a vystavovat objekty přehnané krutosti by způsobovalo personální potíže mezi zaměstnanci. Alespoň, co se dvojky týče."

„Přeháníte, profesore. Nicméně, objekt 329 je teď věcí šestky a přesto, že si vás jako odborníka vážím," bělovlasý Brownfield uchopil vláčnou Matildu za rameno a nasměroval ji k mohutným kovovým dveřím, „nyní je to již čistě moje kompetence. V pytli skončí tak jako tak."

Tlakové uzávěry zasyčely a uniklá pára hladově pohltila dívku i nevysokou zavalitou postavu.

Neuběhlo ani pár minut a zaškolený personál již sunul poslušně ležící ženské tělo napojené na řadu elektrod do obrovského bubnu. Přístroji sice říkali familiárně MR, protože magnetickou rezonanci svým tvarem do značné míry připomínal. Nejmodernější analyzátor neuronů byl však o několik generací vzdálen svému předpotopnímu jmenovci a dokázal v reálném čase zobrazovat a vyhodnocovat veškerou mozkovou činnost.

Doktor Brownfield spolu se dvěma sestřičkami usedli za monitory ve vedlejší místnosti.

„329, zůstaň zcela bez pohybu, chci mít dobrý obraz," rozkázal doktor přes zapnutý mikrofon.

Kolem lůžka se rozhučely rotující magnety. Displeje začaly přenášet jednotlivé snímky a uprostřed ovládacího pultu se postupně skládala trojrozměrná mapa lidského mozku. Namodralým světlem zlatě probleskovaly elektrické impulsy.

„Nádhera," vydechl spokojeně doktor. „Dokonalost našich štěpů mě nepřestává fascinovat." Bezděky hrábl do náprsní kapsy pro své pero. S překvapením jej nenašel, což mu onen slastný okamžik notně zkazilo.

Kam jsem ho jen....

Rozhodl se pokračovat a chopil se dálkového ovladače. Z bezpečí své pozorovatelny se chystal podrobit objekt prvnímu testu.

„Teď se podíváme na tvoje reakce, Matildo," prohodil spíše pro sebe. Vinou stále zapnutého mikrofonu zaprskal jeho hlas z reproduktoru kousek od dívčího ucha.

Viditelně se zachvěla a stiskla ruce v pěst.

Lékař zcela, konsternovaný novými barevnými záblesky na vizualizaci, nejevil o fyzickou podstatu objektu sebemenší zájem. Zato jedna ze sester znejistěla.

„Pane doktore - "

„Nerušte, Agnes!" přerušil ji neomaleně. „Něco se tam děje. To jsem ještě neviděl..."

„Ale pane doktore - "

„Mlčte, nebo vás vykážu! Na vaše místo čeká deset dalších!" Vzrušený Brownfield uprostřed rozčílení zmáčkl tlačítko ovladače, po kterém už notnou chvíli přejížděl palcem.

Tělem Matildy prošel elektrický impuls, který jí způsobil palčivou bolest od hlavy až po konečky prstů. Plně kontrolovaný objekt by v první řadě splnil rozkaz a nehnutě trpěl. Ale krví Matildy už dobrou půlhodinu koloval poslední pozdrav od Amandy. Prudce sebou škubla.

Obraz trojrozměrného mozku se rozmlžil.

„Co to, ksakru, je? Snad ten krám nehodlá zrovna teď stávkovat!" Uhodil pěstí Brownfield do ovládacího panelu.

Hologram se chvěl. Zlaté nitky harmonicky proplétající se v jeho složitých záhybech byly najednou zahnány do kouta vlnou červených elektrických signálů. Rudá záplava se rozlila po povrchu šedé kůry a obraz zmizel. Ve stejný okamžik se rozeznělo varovné houkání a přístrojová kabina začala vydávat skřípavý zvuk. Brownfield překvapeně vzhlédl.

Vědcovy obtloustlé prsty začaly běhat po ovládacích prvcích ve snaze zvrátit katastrofu, která se za narůstajícího hluku děla za bezpečnostním sklem. Jeho snaha však byla marná. Magnety, které před chvílí nabíraly na rychlosti se začaly nebezpečně třást. Vibrace vyosených segmentů se šířily prostorem a bez slitování rvaly uši. Lůžko pacienta pokryté sterilní fólií se prudce vzňalo a místnost se rychle zaplnila tmavým dýmem.

Doktor zůstal sedět jako přikovaný, zatímco obě sestry se v záchvatu paniky skrčily pod stůl. Za ohlušující rány se jeden z magnetů uvolnil. Silou vystřeleného projektilu provrtal ochrannou bariéru a zůstal v ní trčet. Přístrojová deska zapraskala a zhasla.

Nastalo ticho.

Otřesený Brownfield se vysoukal z měkce polstrovaného křesla a nevěřícně vpadl do zakouřeného sálu. Prudkým máváním rozháněl štiplavá oblaka a odkrýval nastalé dílo zkázy. Dorazil až k ohořelému lůžku zkroucenému pod vyoseným bubnem roztrhaného přístroje.

Byla pryč! Ta ženská – jeho objekt!

Mezi dříve precizně usazenými ložisky se zaleskl zkroucený zbytek pozlaceného pera.