Hospůdka, do které Logan zapadl, praskala ve švech. Ostatní nálevny v ulici na tom však nebyly o nic lépe. Kdyby měl za úkol v pátek večer sehnat stůl poblíž Bostonské univerzity, raději by seděl doma. Teď se ale návrat do společné domácnosti s Dianou pokoušel oddálit, co nejvíce to šlo. Bezejmennou tmavovlásku, zdroj všech problémů, ztratil v lidmi zacpaných uličkách a kromě trpkého pocitu, že se bude muset vrátit do všední reality, mu už nic nezbylo. Holka, kamarád, nejspíš i práce... Nic.
Opřel se o lakovaný bar a zíral na obrazovku televize, kde nepřetržitě běžely zprávy. V hluku přeplněného podniku neslyšel ani slovo a svou fotku v hlavní relaci nespatřil. Incident s ukradenou sanitkou a uneseným týpkem už asi netáhl a byl rychle nahrazen informacemi o výsledcích hokeje.
Mávnutím na barmana si objednal pivo. Konečně spláchne nasládlé kafe a nechutnou pachuť zklamání. Jen ze zvyku, a vlastně zcela bez zájmu, nakouknul podél baru na spokojeně se bavící studenty. Dívky se smály mužským vtipům šeptaným do ucha a nechaly se zvát na panáky. Skupinky chlapů měřily své síly v šipkách nebo kulečníku a řvoucí rocková hudba to vše halila do příjemného hávu dobré zábavy. Pach alkoholu smísený s voňavkami i upocenými těly to celé korunoval a nikomu nevadilo, že u baru musel vystát řadu a nechat tam doslova majlant.
Celý vyprahlý pozvedl lahev k ústům a zarazil se. Jeho pohled přilákala žena v květovaných šatech na druhém konci baru. I přes bavící se davy tam stála sama a s výrazem štamgasta nezúčastněně lovila buráky z misky. Normálně by se za ní ani neotočil, kdyby ten stejný obličej, oči, nos i ústa nepozoroval celý den. Zůstal stát bez dechu, pivo na půl cesty ke rtům, které se teď zúžily do neslyšného písknutí.
Sakra! Matilda Grayová. Musela to být ona – záhadná sestra. Neskutečná podoba! Proč mu ta zpropadená holka neřekla, že jsou dvojčata? No, celkově toho moc nenamluvila. Kdyby se jak blázen nerozeběhla neznámo kam, mohla tu být teď s ním.
Logan neváhal, prodral se povykujícími fanoušky Boston Bruins a přistoupil k osamělé dívce. Lehce se odtáhla ve chvíli, kdy narušil její osobní prostor. Přeměřila si neznámého mladíka nedůvěřivým pohledem a jednu ruku pro jistotu nechala uvnitř kabelky.
Pepřák či jiná "dámská" zbraň, napadlo Logana. Dnes už ho nic nepřekvapí. Šel na to moc zhurta a navíc si musel přiznat, že nevypadá jako muž, který vyrazil do baru za zábavou. Upocené hadry, které bral jen na ranní běh, působily dost nepatřičně. Jenže představa, jak Matildě sdělí, že je setra naživu, že ji hledá, v hlavě ospravedlňovala jakýkoliv postup.
„Promiň, nechci obtěžovat, ale nejsi náhodou Matilda Grayová?" vykřikl jejím směrem ve snaze přehlušit hudbu. Jeho znělý hlas zajistil, že se nemusel příliš namáhat. Zato dívka na své jméno zareagovala obezřetným rozhlédnutím do stran a opatrně přistoupila blíž. Musela, protože nesmělá odpověď prorážela všeobecný mumraj jen stěží: „Kdo se ptá?"
„To není podstatné. Tvoje sestra tě hledá," šel hned k věci. Už se té záležitosti chtěl konečně zbavit.
„Sestra?" vykulila dívka oči a brada se jí lehce rozklepala.
„Jo sestra. Dvojče. Teda hádám, protože jste si tak podobné." Logan si připadal trochu jako idiot. Copak jej ta tvář natolik fascinovala, že opět neodolal a vstoupil do stejné řeky?
Dívce se udělalo očividně nevolno. „Kde je?" vyhrkla a ztěžka popadala dech, což ve vydýchaném baru potkalo snad každého.
„Nevím, ztratila se mi někde venku na Tremontské," pokrčil rameny a už jen sledoval, jak domnělá Matilda nechala čerstvě dolitého panáka stát na vyměněném ubrousku a ihned se vrhla k východu.
ČTEŠ
Štěp
Science FictionOteklá víčka pokrytá zaschlými slzami - jediný znak objektů určených pro mozkové štěpy. Bylo by jednodušší spát, přijít o vzpomínky, o svou osobnost, o budoucnost a nevědět o tom. Proč jsem se právě já musela probudit doprostřed labyrintu zářivě bíl...