Aemond Targaryen x OC

47.

Aemond po nějaké době usnul, nechala jsem ho. Nevím kolik času potom uplynulo ale otevřeli se dveře a dovnitř vešla královna Alicent a stráže. Překvapilo ji co viděla. Naznačila strážím aby mě vyprostili z Aemondova sevření tak aby ho neprobudili. To se jim podařilo a Aemonda nechali na posteli zatímco mě odvedli přímo před královnu. Jen se otočila a šla na chodbu, stráže mě vedli za ní. Měla jsem obavy co má v plánu. Došli jsme až do Rhaenyry starých komnat které jí teď patří a stráže nás nechali o samotě. Královna došla až ke mě, jemně mě chytila a přiměla mě podívat se na ní. Prohlížela si můj oblyčej a promluvila. ,,Už vím kdo jsi. Rhaenyra tvrdila že jsi dcera její služebné. Jak že se jmenuješ?" ,,Naelys." ,,Ale používala jsi falešné jméno je to tak?" ,,Ano, Jane." ,,Aemond o tobě hodně mluvil. Pamatuji si jak tě tajně v noci bral do svích komnat." ,,Vy o tom víte? A nezastavila jste nás?" ,,Ano, po dlouhé době jsem viděla že je mu dobře, co by jsem to byla za matku aby jsem mu to odpírala. Měla jsem obavy co s tebou asi takhle v noci dělá ale říkala jsem si že jste pořád jen děti a jisté věci kterých jsem se obávala vás zkrátka nenapadly dělat." Královna mi věnovala tázaví pohled. ,,Máte pravdu, já jsem o tom nic nevěděla a myslím že Aemond také ne. On mě jen chtěl mít u sebe, to je vše." ,,Prosila jsi ho o to?" ,,Přísahám, na bohy jak staré tak nové že ne. Jednou v noci ke mě přišel, lekla jsem se ho. Přemluvil mě aby jsem šla s ním, vždy jsem s ním byla ráda ale zároveň jsem měla pocit že nesmím říct ne protože je princ a já jen bezcený bastard." ,,Věřím ti." Bylo vidět že mi opravdu věří, alespoň je schopná připustit si realitu. ,,Co tvá rána?" Pokračovala. ,,Maestr říkal že tě na Aemondův příkaz ošetřoval. Aemond ti ublížil?" ,,Snažil se ze mě dostat informace o plánech královny Rhaenyry. Nic jsem mu neřekla protože nic nevím. Nesmím na setkání rady." ,,Rhaenyra je rozumná, dává to smysl." ,,Co ode mě vlastně teď chcete?" Alicent si mě změřila pohledem a pohladila mě po tváři. ,,Jen se ujistit že jsi v pořádku, nechci aby trpělo další dítě." ,,Máte výčitky a doufáte že by jste se mohla vykoupit?" Královna odvrátila zrak. ,,Máš na Aemonda velký vliv. Poddal se ti. Mě už vůbec neposlouchá. Napadlo mě že by jsme se mohli domluvit." ,,Tak konečně pravda. Jaká je vaše nabídka? A vlastně, jak jste přišla na to že na něho mám takoví vliv po tom co přede všemi právě dnes udělal?" ,,Pamatuji si jak o tobě mluvil. Měla jsem podezření že jsi to ty. Měla jsem pravdu." Královna mě pustila a o krok ustoupila. Potom pokračovala. ,,Má nabídka zní takto, ty Aemonda udržíš na uzdě, budeš mu předhazovat návrhy které postupně povedou ke konci války a mírové dohodě. Výměnou za to dostaneš cokoliv si vybereš co je v mé moci." ,,Jsem ráda že se schodneme na tom že chceme konec války. Chci mít možnost posílat dopisy svému otci. Nebudu mu sdělovat vaše plány a strategie, dopisy si před odesláním můžete přečíst ale nikdo jiný než vy. To by snad mělo být ve vaší moci nebo ne?" Královna sklopila zrak a potom mi znovu pohlédla do očí. ,,Tak dobře." Rukou mě postrčila ke stolu, položila přede mě papír, inkoust a brk. Přešla kolem stolu a postavila se za mě. ,,Piš." Poslechla jsem, napsala jsem že žiju, pravděpodobně mi nehrozí smrt a pár dalších drobností. Přidala jsem i svůj velice specifický a téměř nenapodobitelný podpis aby otec poznal že jsem to opravdu psala já. Královna to četla jak jsem psala. Když jsem dopsala, vzala si dopis a zapečetila ho. Potom mě odvedla, došli jsme až k připraveným havranům, muž který měl odesílaní dopisů na starost si převzal dopis, uvázal ho na jednoho havrana, zeptal se kam, královna odpověděla že do Harrenova a potom už havrana pustil. ,,Udělám jak si přejete." Ujistila jsem královnu když mě dovedla zpět k Aemondovi. Už jsem chtěla otevřít dveře když mě ještě na chvíli zastavila. ,,Aemond tě miluje. Neubliž mu. Prosím." Ta informace mě zarazila, jen jsem přikývla. Vešla jsem dovnitř už sama. Aemond stále spal. Došla jsem až k němu a pohladila ho po vlasech. ,,Můj draku?" Jemně jsem s ním zatřásla. Jeho spánek už nebyl tak hluboký takže ho to probudilo. Rychle se zvedl. ,,Jak dlouho jsem spal?" Zeptal se znepokojeně. ,,Jen klid, spal jsi pár hodin ale nejspíš jsi to potřeboval. Pojď ke mě." Seděl na posteli, došla jsem až k němu a postavila jsem se mu mezi nohy, potom jsem si ho přitáhla do obětí. Sevřel můj pas a jemně se opřel o můj hrudník. ,,Ty jsi někde byla? Jak jsi se dostala pryč, nemohla jsi se přece skoro ani pohnout." ,,Tvá matka pro mě přišla, stráže mě vyprostili z tvého sevření. Ale neměj obavy, jen chtěla vědět kdo vlastně jsem a potvrdit nebo vyvrátit svou teorii že jsem, Jane." Aemond to nijak nezpochybňoval a v podstatě to byla pravda, jen neůplná. Políbila jsem ho do vlasů a odtáhla jsem se. ,,Chceš si hrát?" Zeptala jsem se něžným hlasem který mírně připomínal můj dětský hlas. Aemond úplně roztál. ,,Hrát si?" Zeptal se udiveně a zaraženě zároveň. ,,Ano, někdy to je vše co potřebujeme." Aemond se na mě jen díval ale vnímala jsem jeho touhu přijmout mou nabídku. ,,Můžeš mi dát pouta pokud chceš ale slibuji že ti neuteču. Už nikdy tě neopustím." Pohladila jsem ho po tváři, přitáhl si mě do obětí a pevně mě držel. Stále se s tou ztrátou vyrovnával. ,,Jsem tady." Pokračovala jsem. Vzhlédl ke mě a pohladil mě po zádech. ,,Mám strach že o tebe znovu přijdu. Nejraději by jsem tě tu držel zamčenou pod maximální ochranou navždy ale zároveň ti nechci ublížit, nechci tě trápit." Znovu jsem ho pohladila. ,,Slibuji že už tě nikdy neopustím. Měla jsem s tebou zůstat, už tehdy. Pokud mě tu necháš zamčenou, nebudu se na tebe zlobit, chápu že to pro tebe bylo těžké." Aemond si o mě znovu opřel čelo a pohladil mě po zádech. Políbila jsem ho do vlasů a jemně jsem se odtáhla. Vzala jsem ho za ruku a vedla jsem ho ven z jeho komnat.