48.

139 6 2
                                    

Aemond mě následoval, vedla jsem ho chodbami, skrývali jsme se před strážemi a služebnými jako dřív. Došli jsme až ven, blížil se západ slunce. Dovedla jsem ho až k našemu místu a vylezla jsem na strom. Zaváhal ale potom se ke mě připojil. Jemně jsem ho znovu vzala za ruku a sledovali jsme zapadající slunce. ,,Opravdu už tě neopustím." Prolomila jsem ticho. Aemond mi jen políbil hřbet ruky a nic neříkal. Když zapadlo slunce, slezly jsme ze stromu. Pohladila jsem ho po tváři a potom jsem ho objala. Chvíli mě jen hladil po vlasech a držel mě u sebe ale potom mě vzal do náruče a nesl mě zpět do paláce. ,,Můj draku." Zasmála jsem se. ,,Umým chodit." ,,Já vím." Odpověděl a pokračoval. Jen jsem se o něho opřela a nechala jsem ho aby mě nesl. ,,Zmužněl jsi." Dodala jsem po chvíli. Aemonda to zarazilo ale dobrým způsobem. Lichotilo mu to a přísahala bych že jsem na jeho tváři zahlédla mírný úsměv. Odnesl mě až do jeho komnat a položil mě do své postele. Objala jsem ho a stáhla ho na sebe. Nečekal to takže na mě na chvíli dal celou svou váhu, rychle se ale opřel tak aby mě tolik nemačkal. Jemně jsem mu sundala pásku zakrývající safírové oko a pohladila jsem ho po tváři.

Aemond Targaryen x OC Kde žijí příběhy. Začni objevovat