119.

81 8 2
                                    

Už je to měsíc ode dne kdy Aemond odletěl. Téměř každý den od něho dostávám zprávy ale přes to trnu strachy. Na druhou stranu, můj poslední sen dokazuje že to musí přežít. Tak snad má ten sen pravdu jako vždy. Otec jakoby mi dokázal číst myšlenky a věděl že mi není dobře za mnou přišel. Seděla jsem v křesle ale když vešel, chtěla jsem se postavit a jít k němu. ,,Seď." Zastavil mě. Zůstala jsem sedět, došel ke mě a opřel se o okraj stolu. ,,Musíš odpočívat." Připomenul mi při pohledu na mé rostoucí břicho. ,,To je pravda." Přiznala jsem a pohladila si břicho. ,,Podle maestrů už zbývají jen dva měsíce. Mám obavy, minule jsem to zvládla hlavně díky tomu že Aemond byl se mnou." ,,Snad si nemyslíš že by tě při něčem takovém nechal samotnou? Ze začátku jsem tomu moc nevěřil ale teď už nepochybuji, opravdu mu na tobě záleží." ,,Co když to kvůli té válce nepůjde?" ,,Tak se budeš muset spokojit se mnou. Víš že na mě se můžeš spolehnout." ,,Děkuji otče někdy si opravdu říkám že vůbec nevím co by jsem bez tebe dělala." Usmál se a jemně mě vzal za ruku. ,,Popravdě řečeno se už ale opravdu těším až to dítě bude venku a já budu moct zase začít trénovat s mečem." Usmála jsem se při pohledu na otcův pyšný výraz. ,,Budeme trénovat spolu."

Aemond Targaryen x OC Kde žijí příběhy. Začni objevovat